Pokud bude na ledě úřadovat stejně jako na kolech, mají se plzeňští fanoušci nač těšit. 38letý veterán Jaroslav Modrý při „smrtících“ sprintech do kopce v Zadově vládl. „Snažím se udržovat v kondici,“ usmívá se obránce.
V rozhovoru pro Sport se zamýšlel i právě nad tím, proč mu mise u Bílých Tygrů nevyšla.
Ten obávaný „krpál“ měřil asi 180 metrů, plzeňští hráči museli v sedle sprintovat nahoru. Šestnáctkrát v řadě! Modrý jezdil s nevídanou lehkostí, kam se na něj mladíci hrabali...
Čím to, že takhle vládnete?
(usměje se) „Vládnu? To bych neřekl. Prostě je to součást přípravy, jako děti jsme dělaly všechny možné sporty, takže ani s kolem nemám problém.“
K Plzni jste se připojil minulý týden při soustředění v Zadově, předtím jsme se připravoval individuálně. Nelitujete, že jste se objevil zrovna při těchto „galejích“?
„Vůbec ne. Rád jsem přijel, je dobré, že se můžu seznámit se spoluhráči, navíc v partě se člověk vždycky přinutí dělat trochu víc, než když je sám. Zakládám si na tom, abych byl pořád v kondici. I kvůli tomu, abych předcházel zraněním, které někdy vycházejí z toho, že je hráč někde o krok později. Takže já se snažím být všude o krok dřív.“ (usměje se)
Přiznejte, už vás přebolela minulá sezona, která vám, ani Liberci, vůbec nevyšla? Vy jste měl být jedním z lídrů, ale nevyšlo to. A klub nepostoupil ani do play off.
„Když si vzpomenu, nemám z toho dobrý pocit... (smutně) Snažím se na to nemyslet, zaparkovat to někde v hlavě a připravit se na nový ročník v Plzni, jak nejlíp můžu. Vychutnat si ještě hokej a být připravený na to, co bude.“
To jo. Ale jak se vyrovnat s tím, co bylo?
„Ponaučit se z toho. Zažil jsem spoustu negativních věcí, ale člověk musí být natolik rozumný, aby ty chyby neopakoval. A takhle se budu snažit to dělat i já.“
Jak dlouho vám trvalo, než jste se z neúspěchu vzpamatoval?
„Hodně dlouho, opravdu hodně... Většinou to spláchnu rychleji. Ale jak je člověk starší, uvědomuje si větší zodpovědnost. Nebylo to opravdu nic moc.“
Nebyl na vás vyvíjený až moc velký tlak?
„To ne, v žádném případě. S tím jsem počítal.“
V čem to tedy bylo?
„Chtěl jsem dělat moc věcí, ale nešlo to. Smekám klobouk před Martinem Strakou za to, co udělal v Plzni nejen na ledě, ale i mimo něj. Že to takhle zvládnul... Vím, že je to hrozně vyčerpávající, ale on to zvládnul skvěle. Obdivuju ho.“
Vy jste v roli lídra tolik neobstál.
„Také jsem se snažil dělat dost věcí mimo led, ale... (přemýšlí a nedořekne) Martinova pozice byla trochu jiná, přeci jenom z Plzně pochází. Ale i tak – klobouk dolů, že mužstvo jako manažer i kapitán dovedl až do semifinále. I když já jsem to měl trochu ztížené, některé věci jsem nezvládnul tak, jak bych měl.“
Nevzal jste si toho na sebe až moc?
„Jistě ano, ale to se přeci ode mě očekávalo. Měl jsem být jedním z lídrů, také jsem jím byl. Ale celkově sezona skončila neúspěchem. Ten vede k nějakým změnám a já byl jednou z nich.“
Neuvažoval jste ani na minutku, že byste po negativní zkušenosti s hokejem praštil?
„Přiznávám se, že po této sezoně se mi honily hlavou nejrůznější věci. Jestli na to není správný čas... Ale říkám si, že takhle bych nechtěl končit! Mám v sobě ještě více síly, chci dokázat lidem z Liberce, že se zmýlili a udělali chybu i oni. Chci ukázat, že se na mně dá stavět i dál a jsem platným hráčem pro jakýkoliv klub.“
Liberečtí příznivci vás dost kritizovali. Jak na ně budete vzpomínat?
„Chtěli úspěch, ten jsme jim nedali. A já jsem byl jedním z těch, kteří museli zaplatit daň. Ale je to jenom sport. A pokud jde o ty fanoušky? Byli naopak skvělí, dokázali udělat super atmosféru.“
Vnímáte plzeňské angažmá jako výzvu ukázat, že ještě máte hokeji co dát?
„Mám vůči klubu závazek a nechci, aby se opakovalo něco jako v Liberci. Poučil jsem se, soustředím se na svůj výkon. Těším se. Je tady super zázemí i fantastické publikum.“
Jste v Plzni hlavně kvůli Martinu Strakovi?
„Dá se říct, že jo. Pracují tady i další lidi, které znám. Ale s Martinem jsme vždycky vycházeli dobře, i mimo led jsme podobné typy lidí.“
Mohlo by se vám ulevit, že funkci lídra a kapitána zastane právě on a vy se budete moct věnovat výhradně práci na ledě?
„Určitě ano. Tady už je něco zažitého, nebudu mu v tom dělat nepořádek. Spíš si vlezu na tu stejnou vlnu. Holt v tom Liberci to bylo... (přemýšlí) Nevím. Prostě jsme nepádlovali všichni stejným směrem. Před čtyřmi lety během výluky jsme si sedli, tentokrát nám to moc nešlo.“
Je vidět, že vám ta nevydařená anabáze stále leží v hlavě.
„Není možné neúspěch jenom hodit za hlavu, je třeba nad tím i přemýšlet. Když něco vyhrajete, vzpomínáte na to celý život. Ale i ty špatné věci si nesete s sebou.“
Byla to po psychické stránce nejtěžší sezona?
„To nevím. Měl jsem každopádně větší očekávání. Lehké to nebylo.“
Také Plzeň ale na vás bude hodně spoléhat.
„Vím. Hlavně tady budeme mít hodně mladých kluků, kterým bych chtěl něco ukázat, co jsem se naučil. Budu jim předávat zkušenosti, aby zlepšovali nejen sebe, ale i celý náš klub. Také jsem byl mladý a pamatuju si, jak mi tehdy pomohla řada starších hráčů. Vím, jak s nimi mluvit, co dělat.“
I když jste dlouhá léta hrál v NHL, jste vyhlášený český patriot. Takže si návrat domů užíváte?
„Určitě jo, vychutnávám si to. Chtěl jsem se vrátit, abych svým dětem ukázal, odkud pocházím.“
Nelitoval jste ani po minulé sezoně?
„Ne! Jsem rád, že jsem to udělal, i přes negativa je to dobrá zkušenost, škola života. Celkově se život v Česku zlepšuje, lidé jsou k sobě příjemnější, demokracie je vyzrálejší. Jdeme dobrou cestou, i když ideál je stále daleko. Ale je to můj domov, na který jsem hrdý.“
Už jste dětem, které vyrůstaly v Americe, ukázal všechny krásy Čech?
„Jasně, jezdíme po výletech. Jižní Čechy znají výborně, Prahu máme prochozenou taky dost. Čteme si knížky, vyprávím jim o zvycích. O kultuře. Je to příjemné.“
Už vaše tři děti umí dobře česky?
„Zatím málo, ale učí se, začínají i více mluvit.“
Takže už navštěvují českou školu?
„To ještě ne, nezvládly by to. Chodí do mezinárodní školy v Praze, která je výborná. Ale všechny ostatní kroužky už mají v češtině, takže se pomalu zdokonalují.“
Jak s vámi nejbližší prožívali těžké chvíle v Liberci?
„Pracovní problémy domů nenosím, ty si vychutnávám sám. Ale je jasné, že děti fandily tátovi, výsledky znaly.“
Teď budou fandit Plzni. Na jak dlouho byste se v klubu rád usídlil?
„Nevím. Sezoně, kterou mám před sebou, dám všechno. Pak se spočítají karty na stole a uvidíme, co bude dál. Tenhle sport miluju, dám mu všechno a budu si ho vychutnávat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
