Kouč Modrý o budování silné značky Motoru: Mince ukáže, jak to dopadne

Najít cestu k vítězství. Oblíbené motto Jaroslava Modrého na jihu Čech zlidovělo, stalo se i novým heslem klubu, jenž zkraje týdne po nekonečných 14 letech zapsal postupový triumf v sérii extraligového play off. Vykolejení Pardubic už stálo za malou oslavu.

Našli jste cestu domů?
„Určitě… (usmívá se) S kolegy jsme si dali dvě piva, víc ne. Pro nás nic nekončí, chceme jít dál a k tomu musíme být dobře připravení, neustále ve střehu.“

A co hráči?
„Moc dobře vědí, kde je strop. Naši zkušení borci i v tomhle směru pohlídají mladé. Vědí, co dělat.“

Ani na chvíli jste se nezastavil a nepomyslel si, že se práce daří? Prostě na chvíli vypnout, vydechnout a těšit se z dobré práce.
„Jasně, že nám postup přes Pardubice přinesl radost. Vyřadit tak ambiciózní klub je velký úspěch. Vážně veliký. Přálo nám i hokejové štěstí, to k tomu ale patří. Jinak, já jsem pořád na špičkách. Je třeba pořád pracovat, hledat kdejaký detail, který by pomohl posunout naši organizaci zase dál.“

Navenek moc často neprojevujete emoce, což se v boji hodí. Býváte občas nervózní?
„Je to horší, než když jsem hokej sám hrál. Býval jsem klidnější. Jako kouč chcete a musíte být připravený na jakoukoli variantu, abyste správně reagoval. Moje práce je umět připravit tým tak, aby přesně věděl, co ho čeká. Pak už je to na hráčích, na jejich schopnostech a inteligenci.“

Jako hráč jste děj utkání mohl lépe ovlivnit. Nebojujete s tím občas?
„Je to zkrátka jiné. Hráč od trenéra potřebuje, aby mu ve správný čas řekl správnou věc. Jako hráč jsem byl odpovědný výhradně za sebe, v trenérské roli mám zodpovědnost za všechny hráče.“

Do Česka jste přišel zpátky v padesáti letech po dlouholeté zkušenosti s lopotou u mládežnických kategorií v Americe. Překvapuje vás dění v extralize dnes a denně, anebo ji máte načtenou?