Legenda Třince Daňo o synovi: Říkal jsem mu, ať si věří, teď to ukázal
S třineckými Oceláři v extralize vybojoval stříbro (1998) a bronz (1999). Slovenský útočník Jozef Daňo (53) v organizaci stále působí, pracoval u mládeže, je asistentem trenéra v partnerském Frýdku-Místku. S hrdostí sleduje, jak na jeho éru navazuje syn Marko (27). „Dal teď první gól v play off, mohlo jich být i víc,“ říká v rozhovoru pro Sport. „V semifinále půjdou na Mladou Boleslav, Kelemen a Lunter jsou jeho kámoši, ale to teď půjde stranou.“
Jozef Daňo hrával za Oceláře v letech 1995 až 2000 a jeho synovi občas v kabině říkají Jožo. Není divu, táta se zapsal do klubové kroniky. V historickém bodování se drží na desátém místě v průměru získaných bodů na zápas (0,80). Marko má v průměru 0,43 bodu. V čem se od táty moc neliší, jsou emoce. „Měl by trošku ubrat, ale já měl emoce taky, byl jsem podobný. Když byly šarvátky, většinou jsem u nich nechyběl.“
Neposteskne si občas syn, že za vašich časů se hrál úplně jiný, daleko ofenzivnější hokej?
„Pravda je, že my jsme hráli hodně ofenzivně, padalo hodně gólů. Ale nebylo to jen stylem, byli i jiní gólmani. Dnes je jich plná brána, jsou velcí a mají i daleko větší výstroj. Za nás byli velcí Turek nebo Čechmánek, když jsi na ně jel, taky tam nebylo moc místa na zakončení. A bylo třeba něco vymyslet. Teď jsou velcí všichni, těžko se prosazuje, těžko se dávají góly.“
Nedobírá si vás tedy syn, že jste to měli se sbíráním kanadských bodů jednodušší?
„Nemůže, protože když jsem hrával, tak byl ještě žáček a hokej moc nesledoval. Sem tam se pousměje, když se dívá na historické zápasy. Ale to se směju i já, když vidím, jaké měli brankáři betony, lapačky. Na druhou stranu, teď jsou třeba jiné hokejky. Lehčí, pružnější. To se taky posunulo. Ale že by si Marko stěžoval, to ne.“
V posledním zápase proti Vítkovicím dával postupový gól, překvapil vás efektní kličkou?
„Krásný gól! Jen by jich mohl mít víc. Doufám, že se chytí a pomůže góly. Na druhou stranu, Třinec hraje týmově a systémově, je jedno, kdo ty góly dá. Samozřejmě mě jako tátu potěší, když se trefí kluk. Tou kličkou mě nepřekvapil. Zkoušel ji už dřív, zprava i zleva. V Americe od toho trošku upustil, tam po něm chtěli jiný styl.
