Přišel, aby přinesl do sparťanského brankoviště klid. Splněno, Jakub Kovář se stal silnou jedničkou. Sám se už přitom viděl v hokejovém důchodu, nejdřív nevěřil, že dá dohromady zraněné koleno. Od té doby hrál finále švýcarské ligy a teď ladí formu na další tažení za titulem. Pořád si drží svůj klasický „kovářovský“ nadhled, pochopíte, proč si dlouho nesl v hlavě kličku Jiřího Burgera. A jestli ho po návratu do Česka něco zaskočilo? Vypálil hned: „Jak se tady fandí sprostě. Nestěžuju si, jen mě to mrzí.“
Můžeme otevřít vzpomínky na vaše poslední play off?
„Určitě, mám v sobě hlavně pozitivní dojmy.“
Ve finále švýcarské ligy jste vedli s Curychem 3:0 na zápasy a nakonec ho prohráli 3:4. Vážně jen pozitivní?
„Nakonec to pro mě dopadlo smutně. Ale odnesl jsem si neskutečný zážitek. V Rusku jsem chytal osm let, čtyři roky jsme bojovali, abychom se aspoň dostali do play off. Další čtyři sezony jsme měli ambice, chtěli přejít aspoň první kolo. No a najednou jsem přišel do Curychu, který šel do finále. A všechno bylo tak rychlý, že až teď mi zpětně dochází, jak bylo všechno z hokejové stránky perfektní.“
Platí klišé, jak hráče může posunout pocit, že byl šíleně blízko, ale na pohár si nesáhl?
„To nevím. (zamyslí se) Fakt nevím. Jsou lidi, kteří řeknou, že tady máte hráče, který ještě nikdy nevyhrál pohár. Neví, jak ho vyhrát.“
Ano, není vítězný typ...
„Právě. My jsme třeba s Curychem sedmý rozhodující zápas prohráli 1:2, já tam měl hodně super věcí. Kdyby kluci minutu před koncem vyrovnali na 2:2 a v prodloužení tam dali další gól, vyhráli jsme titul. Všichni by naopak říkali, že jsem chytal tak, abychom titul vyhráli. Přitom jinak by všechno bylo úplně stejné. Jenže my jsme za poslední čtyři zápasy dali jen tři góly, tak nám pohár utekl.“
Takže formule, že někdo je, nebo není vítězný brankář, nemusí být vždycky fér?
„Jsem přesvědčený, že před rokem na jaře jsem hrál můj nejlepší hokej v kariéře. Holt to jen všechno dopadlo, jak dopadnout mělo.“
Wayne Gretzky vzpomínal po prohraném finále na jeden zajímavý moment. V roce 1983 měl Edmonton skvělý rok, jenže poslední zápas Stanley Cupu ztratil, počtvrté v řadě slavili NY Islanders. A jeho zaujalo, jak moc jsou veteráni jako Bossy, Tonelli nebo Potvin pomláceni. Bolelo je to víc než jeho tým, který byl druhý, což si odnesl jako lekci. Podobný zážitek nemáte?
„Pochopitelně v hlavě máte různé momenty. Zpětně jsem si čtyři porážky ve finále procházel a šestý zápas jsme prohráli 0:2, ale rozhodl ten první gól, divný vlastňák. Běží mi hlavou, jestli se nedal odraz od spoluhráče přečíst.“
Dal?
„Nedal. (usměje se) Ale v hlavě vám to šrotuje. Víte, co si dodnes vyčítám?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
