Zadina proti Třinci: Žádná náhoda, znají cestu. My máme tým s velkým T
Otevřel dveře a s širokým úsměvem pobaveně zahlásil: „Stejně nic neřeknu.“ Jen klid. Můžete číst dál. Marek Zadina se rozpovídal. Pardubický asistent trenéra mluvil, jak se rodí vítězné týmy, co je k tomu potřeba. S Václavem Varaďou tvořil v Třinci bestii, která brala tituly. Teď je na opačné straně, pracuje ve štábu Radima Rulíka, aby Dynamo Oceláře zastavilo a postoupilo do finále. Série se rozjede v neděli a Zadinova kariéra je Třincem i Pardubicemi poznamenaná dost silně.
Nechala ve vás hlubší stopu hráčská kariéra v Třinci, nebo trenérská?
„To se podle mě vůbec nedá porovnávat.“
Nedá?
„Jako hráč jsem tam byl osm let s přestávkou, líbilo se mi v Třinci, dařilo se nám, prožil jsem tam nejlepší roky své kariéry. Jen jsem nikdy nevyhrál titul. Trenérská kariéra se s tím, co bylo dřív, porovnávat nedá. V Třinci jsem působil dalších pět let, pracovalo se mi s klukama skvěle a vyhráli jsme tam tři tituly. Oboje ve vás zanechá nějakou stopu.“
Jen jinou?
„Ano, pozitivní, ale jinou. Oboje si nese svoje.“
Změnil se váš pohled na hokej hodně, když se z rychlého střelce a výborného bruslaře stal trenér?
„Rozhodně, jako hráč se zajímáte o vlastní výkon, v hlavě máte úplně jiné myšlenky. Jako trenér máte na starosti celý tým, připravujete se na každého soupeře. Teď je to o dost víc práce i větší zodpovědnost.“
V jednom jste se ale prý moc nezměnil. Od vašich soupeřů často slyším, že „Záda je pořád dost emotivní“. Prý občas zařvete i na protihráče, když jedou kolem vaší lavičky. Je to pravda?
„To se kluci asi pletou. (usměje se) Ne, každý trenér je asi jiný. Někdo drží
