Hradec na finálovou euforii musí čekat. Žádná komplikace, zní z kabiny
Po prvním prohraném čtvrtfinále s Libercem se doslova a v dobrém zbláznili. Hradečtí hokejisté sedmkrát v řadě slavili triumf, z toho čtyřikrát venku: v sérii zlikvidovali Bílé Tygry 4:1 a nad Vítkovicemi se vyšplhali až k masivnímu náskoku 3:0. V nedělním podvečeru přes přejezd do finále spadla ostravská závora. Hosté na hranici sebeobětování a silou vůle ubránili výhru 2:1, díky níž v úterý potřetí v semifinále zaplní Ostravar arénu.
Bylo by s podivem, kdyby u toho nebyl gólman Lukáš Klimeš, jenž skvěle zastoupil Aleše Stezku. „Gólman? To je čistě jejich věc,“ nezbývalo hradeckému útočníkovi Janu Eberlemu, než nepřikládat pod kotel chvalozpěvů, které se právem hrnuly na adresu druhého vítkovického brankáře.
Ten dostal prvně šanci a skvěle se jí chopil. Eberle byl jediným hráčem Mountfieldu, jenž Klimeše překonal, když ve 37. minutě střelou k tyči snížil na 1:2. „Může nás to mrzet do půlnoci, zítra je nový den, pozítří nový zápas a my se ho budeme snažit vyhrát,“ pravil lakonicky.
Faktem je, že Mountfield pořád nemusí panikařit, v úterý má další postupovou možnost. Vede 3:1, kdo by to proti druhému týmu tabulky po základní části nekvitoval? „Před začátkem bychom vedení 3:1 brali všema deseti, máme suprově rozehranou sérii, chybí nám jen ten poslední krůček,“ zůstává v klidu obránce Filip Pavlík.
Jasně, dotáhnout historický postup v nejkratším možném čase a navíc doma v napráskané aréně? To by byla pecka. Ale pod Bílou věží se nikdo nehroutí, že to napoprvé nevyšlo. „Vůbec nám to plány nekomplikuje. Vést 3:1 v semifinále je skvělé, v pondělí potrénujeme a vydáme se do Vítkovic, kde si pro zbylý bod budeme chtít dojít,“ pokračuje Pavlík.
Jedním dechem dodal, že učinit poslední krok je nejtěžší. V reálu mu to ale v neděli tak úplně nepřišlo. Zkrátka a jednoduše, haprovala koncovka. „Hráli jsme dobře, nepustili jsme je celou třetí třetinu z pásma, jim se to ale podařilo všechno vyházet ven,“ popsal Pavlík svými slovy.
Sám odehrál nejvíc času z hradeckých hráčů (téměř 22 minut) a zblokoval i nejvíce střel soupeře. Tři. Den poté, co inkasoval tvrdou ránu pukem, která mu nařízla ucho.
„Nikdo z nás neviděl problém v tom, že bych měl nastoupit. Stala se nešťastná náhoda, ale lékaři mi to ošetřili a po prohlídce mě pustili do zápasu. Mluvím s vámi, tak slyším,“ usmál se Pavlík a dodal: „Je to play off, není to červencový přátelák. Každý hráč by skočil do střely, nejsme tu hráči, kteří by před pokusy soupeře chtěli uhnout.“
Filip Pavlík je mimochodem vůbec nejtvrdším střelcem soutěže a každý to o něm ví. A proto se k němu i soupeři náležitě staví. V neděli trefil tyčku, nebylo mu přáno. Ani od protivníka, který si jej pečlivě střeží. Ke své skvostné disciplíně se moc často nedostane. „Každý hráč by chtěl střílet co nejvíc, ale ti kluci už asi vědí, že bych sem tam mohl dát gól, a tak se ke mně sem tam postaví více. Na druhou stranu, prostor se otvírá pro ostatní kluky. Všechno je k něčemu dobré…“
