Pilař o honění Třince: Dvakrát padnete a brouček vzadu je. Ale pozor!
Pomalu se blíží senzaci. Hradec vyhrál druhé finále v řadě a maže velký třinecký náskok. Oceláři vedou na zápasy teď už „jen“ 3:2. „Super, ale pořád je to jen jeden dílek. Ještě zbývají dva, takže ideálně vyhrát v pátek a vrátit se v neděli sem,“ přeje si Radek Pilař. Útočník Mountfieldu vstřelil při výhře 3:0 důležitý druhý gól, který dal jeho týmu klid.
Hodně vám pomohlo, že už po sedmadvaceti sekundách dal Patrik Miškář první gól zápasu?
„Dost vám pomůže, když Třinec prohrává a musí se do vás tlačit. Jakmile je to naopak a první gól dá Třinec, zatáhne se. Defenzivu mají opravdu silnou a je těžké se proti ní prosazovat. Nás ta trefa rozhodně nakopla k ještě daleko větší práci. Navíc Machy (Matěj Machovský) má super formu celé play off, zápas skončil s nulou vzadu, nádhera. “
Důležitý druhý gól jste pak vstřelil vy. Dá se rozebrat, jako centr od Olivera Okuliara a od vás kvalitní koordinace oko – noha?
(usměje se) „Nahrávka šla trochu výš, ale ani nevím, jestli jsem to tam dal hokejkou, nebo nohou. Možná obojím. Hlavně, že to tam nějak doklouzalo.“
Co pro sérii znamená, že jste podruhé zrušili Třinci oslavu?
„Sami jsme v semifinále proti Vítkovicím poznali, že není úplně snadný, když vedete 3:0. Najednou dva zápasy prohrajete a brouček v hlavě trochu je. Musíme být ale pořád na špičkách, my sice teď dvakrát zvítězili, ale oni mají hodně kvalitní tým. Ne nadarmo vyhráli extraligu třikrát za sebou.“
Prozradíte kouzlo, jak se v hlavě srovnáte s tím, že s Třincem prohráváte 0:3 na zápasy a vůbec vás to nepoznamená?
„Když to řeknu blbě, my fakt už nemáme co ztratit. Jen můžeme vyhrávat, pak si zahrajeme příště. Když prohrajeme, je konec. Tady je sto procent málo, už je potřeba tam nechat úplně všechno, co ve vás je.“
Násobí se radost, když klíčovou roli má i kamarád Miškář, který celou sezonu hrál jen 1. ligu, ale teď vstřelil už třetí vítězný gól v play off?
„Jasně, doufám, že se mu bude takhle dařit dál a s námi už tady zůstane. Známe se možná od šesté třídy, prošli jsme spolu základkou, střední školou, v Litoměřicích jsme měli spolu dva roky pokoj. Hrozně mu přeju, jak teď hraje.“
Oba jste odchovanci klubu a přitom to dlouho nevypadalo, že byste měli patřit do kádru áčka. Jak prožíváte teď finále, kdy dáváte góly doma?
„To je něco! Na jednu stranu zadostiučinění, na druhou hrozně krásný pocity. Jste ve finále extraligy, dáte gól, navíc ještě doma před vlastními fanoušky. Cením si toho moc. Bylo by fajn, abychom finále dotáhli ještě do sedmého zápasu.“
A pak?
„Děj se vůle boží.“
