Asi vám to taky dost vadilo. Páteční extraligový nervák mezi Spartou a Libercem (3:2n) finišoval až v nájezdech, které v O2 areně dobře vidělo přes 11 tisíc diváků, ovšem málokdo u přijímačů přímého přenosu. Důvod? Diváci se při napínavé koncovce zvedli ze sedadel, hlavní kamera přes jejich hlavy jen těžko hledala volné skuliny k aktérům na ledě. Letitý problém přetrvává. Statisíce lidí u obrazovek nevidí to nejdůležitější a musí spoléhat na reportérský popis komentátorů. V čem je problém? A kudy z něj ven?
Už za sedm týdnů naplno poběží mistrovství světa, Češi se zabydlí v největším sportovním domě v republice. Tomu je právě dvacet let a má své mouchy. V tomto případě spíš masařky. Nevidět rozhodující akce zásadních zápasů je trapas. Chyba se stala už při projektu stavby a nedaří se ji smysluplně odstranit. Ani během dvou dekád.
Série Sparty s Bílými Tygry se přesouvá pod Ještěd, kde v úterý a ve středu dojde na odvety úvodních jiskřivých bitev. Pražané vedou 2:0, série se vrátí do libeňské budovy, pokud Liberečtí alespoň jednou zvítězí. Pak dojde na pátý duel, kde už se v případě prodloužení hraje systémem „náhlá smrt“, tedy bez nájezdů. Kdo však sleduje zápasy z O2 areny dlouhodobě, pamatuje si, že courající diváci „narušují“ živý přenos i během klasické hrací doby.
Klíčová chyba nastala už při samotném projektu multifunkční haly. Platforma pro kamery je umístěna mezi spodními řadami a klubovým patrem. Jenže stanoviště pro techniku snímající dění na ploše nemá potřebný prostor pod sebou ani nad sebou.
Pokud fanoušci v dolním sektoru nevstávají nebo nešlapou schody, vše je O. K. Je tedy řešením vyzvednout kamery do takové úrovně, aby záběrům nevadili ani stojící diváci? Nikoli. Při extralize to nejde.