Zářící Buchtele: Vím, že se od nás už víc čeká

Z role hráče, který může jen příjemně překvapit se pomalu stáváte pardubickou oporou. Vnímáte ten přerod?
„Tak ono je to i kvůli tomu, že máme dost zraněných útočníků a já tak dostávám víc prostoru. Ale jo, je to tak. Ve čtvrté lajně jsme hráli s úkolem hlavně gól nedostat. A každá vstřelená branka je něco navíc. Být ve druhé nebo třetí lajně je úplně něco jiného. S klukama v lajně si musíme srovnat v hlavách, že už se od nás něco čeká. Dát nějaké góly, zkrátka pomoci víc týmu než dřív.“

Už jste se stihl podívat na mobil, kolik gratulací v něm přistálo?
„Ne. Já tohle po zápase neřeším. Nejdřív musím hlavně dobře zregenerovat. Sice hrajeme až ve středu, ale každý se musíme svému tělu hodně věnovat. Jak se říká, slavit výhra se může do půlnoci, pak už je zase nový den.“

Jak ten čas do půlnoci obvykle trávíte po výhře?
„Normálně. Zregeneruju a pojedu se domů natáhnout. Pořádně vyspat. Ráno je trénink, jede se zase dál.“

Chodí teď mezi vás mladé pochvala od kapitána Petra Koukala?
„Celkově celý tým je rád, že nám tam něco spadne. Že je teď té pomoci víc než dřív. Na druhou stranu, taky nějaké góly dostáváme. To ale souvisí s tím, že máme víc času na ledě. Když pak náš minisouboj v lajnách vyhrajeme 3:0, je to hodně dobře.“

Proti Liberci jste naskočili docela zvolna, ale pak jste se náramně utrhli, co se stalo?
„Chyběl nám pohyb, řekli jsme si, že musíme přidat, ale zároveň nezmatkovat. Času na obrat bylo pořád dost. Ta debata v kabině nám pomohla. Byli jsme pak jednoznačně lepším týmem. Říkali jsme si, že ten pán v bráně (Marek Pinc) nebude moc vidět, když budeme chodit clonit před bránu. A napadalo nám to tam.“

Když už jsme u Marka Pince, ve třetí třetině si dovolil hodně drzou kličkou před vlastní klecí. Divil jste, čeho všeho je schopný?
„Bylo to hodně troufalé. Škoda, že jsem v tu chvíli nebyl na ledě…“ (usmívá se)

Co by se dělo?
„Možná bych do něj trochu vlítnul. Ale byl by z toho asi zbytečný faul a takové kraviny se nevyplácí. Škoda, že mu to někdo z kluků nevypíchnul. On by si to pak příště rozmyslel.“

Nakolik vás vysoká výhra nad silným týmem může nakopnout?
„Dnes jsme potřebovali hodně moc vyhrát. Z posledních sedmi zápasů jsme pětkrát prohráli, což není dobrá bilance. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, ale příště ve Varech musíme zase něco urvat. Body nám těsně unikly v pátek ve Vítkovicích, dostat gól deset vteřin před koncem, to nebylo nic moc… Sahali jsme po bodu, po dvou, ale v závěru jsme byli nedůslední před naší brankou.“

Cítíte, že procházíte možná zlomovým obdobím v kariéře? Že se začínáte řadit mezi jinou, oceňovanější kategorii hráčů?
„Asi to zlomové období je. S klukama kolem mě máme věk, kdybychom mohli vylítnout výš. Sezonu máme rozjetou dobře, když to bude pokračovat, nikdo se zlobit nebude. Ani starší kluci u nás, kterým chceme co nejvíc pomáhat. Pokud se góly rozdělí do všech řad, tým z toho bude jen těžit.“

Najednou o vás mají větší zájem i média, pociťujete větší vlnu zájmu?
„Taková odezva od novinářů, ale i od fanoušků je každému příjemná. Musí se počítat i s tím, že teď budeme víc pod drobnohledem, i když se nám dařit nebude. Někdo se s tím vyrovnává dobře, někdo hůř. Nad tím se ale moc nesmí přemýšlet.“

Až se do sestavy vrátí Somík, Elkins či Rákos, kouč vás zřejmě zase pošle trochu níž. Vezmete to v pohodě?
„S tím se musí počítat. V každé lajně do toho musím vlítnout stejně, i když to bude těžší, protože kolikrát jdete na led studenější, pět minut jste na střídačce a pak máte krátké střídání při kterém hlavně nesmíte dostat gól. A když se do toho trochu dostanete, přijde třeba faul a už zase vypadáváte ze hry. Ono je to složitější. Ale to je úděl nás mladejch…“ (usmívá se)