Vlasák: Žene mě touha si ty krásné okamžiky zopakovat!
V minulé sezoně ho táhla vidina premiérového titulu v extralize. Což klaplo. „A teď mě žene dopředu chuť si ty krásné pocity zopakovat,“ hlásí 39letý plzeňský útočník Tomáš Vlasák, který se dnes se svým týmem vrhne proti Kometě (od 17.10, online na iSport.cz) za obhajobou zlata. I přesto, že měl naštípnuté žebro. A není nadšený, že klub pustil, co s ním přesně je…
Je to stále hodně bolestivé?
„Čekal jsem to horší, jde to. Na rentgenu říkali, že by to mělo být zhojené a neměl bych mít obavy z toho, že by to mělo znovu prasknout.“
Jak přesně se vám to v zápase se Zlínem v 50. kole stalo?
„Ani nevím, byla tam nějaká srážka. Normálně jsem to dohrál, pak mě to začalo bolet. Naštěstí před play off byla dlouhá pauza.“
Je hodně nepříjemné, že soupeř se mohl dočíst, co přesně s vámi bylo?
„Nevím, proč to klub pustil. Škoda… Druhý den ráno jsem se podíval na internet a tam to bylo napsané… Věřím ale, že to bude všechno v pohodě.“
Určitě byste byl radši, kdyby ta zpráva před boji o titul nebyla venku.
„To určitě. Ale už s tím nic neudělám.“
Myslíte si, že by toho mohl někdo ze soupeřů využít?
„Play off bude obecně tvrdé, ale věřím tomu, že se neobjeví žádná zákeřnost nebo záludnost. Ale když do zápasu půjdu, musím počítat s tím, že mě nikdo šetřit nebude… Musím být připravený na sto procent, nebo na led nelézt.“
Jak moc vás láká obhajoba titulu?
„Když člověk pozná ten pocit, jak chutná vítězství, chtěl by to zažít znovu. Play off je nádhera, plné zimáky, prostě super. To všechno dodává sílu.“
Loni jste se ve 38 letech dočkal vysněného extraligového zlata. Nehrozí tedy, že tentokrát už ta touha nebude taková?
„Určitě ne. Hokej miluju, takže nemám strach, že bych neměl motivaci. Před rokem mě táhla touha vyhrát, teď je to chuť si ty nádherné okamžiky zopakovat.“
Bude to pro vás poslední sezona?
„Nevím, uvidím. Až bude po všem, vezmu si nějaký čas na rozmyšlenou. Ale teď jsem spíše přikloněný k tomu, že bych ještě poslední rok dal. Ale vím, že by byl stoprocentně poslední… Během roku jsem viděl, že pořád můžu mužstvu něco dát. Hokej mám rád, takže pokud budu zdravý, bylo by zbytečné končit dřív, pokud bych nemusel.“
Během roku, když jste se na pár zápasů nevešel do sestavy, jste měl ale asi jiné myšlenky…
„To určitě. Ale věřil jsem, že se to obrátí, což se také stalo. Bylo to jenom prací. A zase mě to nakoplo trošičku dál.“
Trenéři v těchto situacích tvrdí, že to udělají i proto, aby to dotyčného hráče zdravě vyhecovalo. Myslíte si, že to mohl být i váš případ?
„Oni si budou myslet, že určitě. (usměje se) Ale asi jo. Pracoval jsem pořád stejně, akorát přišlo období, kdy se mi až tolik nedařilo. Ale možná i tohle mi pak pomohlo. Rád jsem ale nebyl, to ne. Kdo by byl, když nehraje?“
Potom jste začal nastupovat na pozici centra a zdá se, že vám to sedí víc, že?
„To jo. Na postu středního útočníka jsem hrál odmalička, akorát když jsem potom přišel do Litvínova, tak tam byl centr Honza Alinč, proto jsem šel na křídlo. Pro svůj hokej si to potřebuju s někým dát, strčit si to. A ve středu útoku je člověk více na puku a ve hře, což mi vyhovuje.“
Co očekáváte od Komety?
„Bude to hrozně nepříjemný soupeř, v sezoně to vždycky byl vyrovnaný boj. A i teď by to tak mělo být.“
