Prohra a je konec. Růžičku musíme obouchat, hlásí Hudáček
Zkusí to. Musí. Co jiného jim zbývá… Pardubický soubor si řádně zavařil černým víkendem, při kterém poskytl Třinci dvojnásobnou radost, kvůli níž ztrácí v sérii 1:3. Jestliže zítra neudolá Oceláře v jejich dosluhujícím domově, je konec. „Nemáme pořádné šance,“ štve gólmana Júlia Hudáčka neúčinné dobývání soupeřovy centrály, v níž vládne Šimon Hrubec.
V sobotu i neděli se pokaždé zařadil mezi tři hvězdy utkání. Svým kolegům poskytl hromadu prostoru a možností překlopit skóre na pardubickou stranu. Nestalo se. Předloňským mistrům nezbývá než navléct montérky a proti svěžímu soupeři vydřít pátou bitvu. „I my jsme schopni třikrát po sobě vyhrát,“ neztrácí víru slovenský brankář.
Když se ohlédnete za víkendovými porážkami, proč k nim došlo?
„Vidím dva důvody. Naše přesilovky a brutální, přímo fatální chyba v závěru druhého zápasu. Propadli jsme ve čtyřech hráčích, Třinec na nás šel ve dvou na jednoho a proměnil. Osobně mě překvapilo, že Třinec v neděli odpadl fyzicky. Je to škoda, protože ze všech čtyř utkání mi v neděli přišel nejslabší. Měli jsme toho využít a srovnat stav v sérii. Bohužel.“
Pardubicím ochabuje koncovka, po úvodní výhře 4:0 vaši spoluhráči nastříleli v dalších třech partiích pouhé dva góly. Jak se vám na to dívá z brankoviště?
„Nemáme pořádné šance. Třinec nás k sobě nepustí, všechny naše pokusy Šimon Hrubec vidí. Pro tak kvalitního brankáře to nejsou nebezpečné střely. Za celý víkend jsme mu jednou zaclonili výhled Tomášem Noskem a byl z toho gól. Tohle je momentálně jediný možný recept, jak dát Třinci gól. Před jejich, ale i před naší brankou musíme být agresivnější. Tam nás soupeř přehrává a rozhodující momenty překlápí na svoji stranu.“
Jako v neděli při osudové minele a Růžičkově potrestání.
„Ano. Udělali jsme tam obrovskou chybu, Růžička jen dokončil dobrou práci Adamského, jeho střela pod vyrážečku byla výborná. Ještě jsem tam cítil puk, zasáhl jsem, ale stejně zapadl do brány. Jakmile jsem ho tam viděl, pocítil jsem obrovské zklamání. Musíme si na Růžičku dát větší pozor. A taky ho trochu obouchat, aby pocítil, že na ledě nedostane tolik prostoru, kolik by si přál.“
Pro tým jste toho odpracoval dost, cítíte o to větší frustraci, že odměna nepřišla ani jednou?
„Přímo frustraci asi ne, ale je mi líto, jak se série vyvíjí. Dát jediný gól ve dvou domácích utkáních je strašně málo. A je jedno, zda jde o play off nebo o normální ligový zápas. Jak už jsem řekl, schází nám důraz před brankami, tam musíme být důslednější. Kdo dává první gól, až na jednu výjimku vyhrává. Mohli jsme vyhrát i druhý zápas v Třinci, kdybychom první skórovali my. Možnosti na to byly. S Třincem se dá hrát vyrovnaně, proto mě mrzí, že tolik ztrácíme.“
Po sobotní porážce v prodloužení jste vykládal, že vás vrátí do pohody domácí kakao, nebylo to po neděli na něco ostřejšího?
„Ani ne. Uvidíme, jak bude tahle porážka bolet. Musíme to hodit za hlavu a udělat všechno pro to, abychom sérii ještě vrátili do Pardubic. Kdybychom v neděli vyrovnali na 2:2 na zápasy, dostali bychom se do výhody. Jenže v závěru jsme to zpackali.“
Po neděli jste měli v nohách devět utkání v deseti dnech. Máte fyzické i psychické síly na obrat?
„Věříme tomu. Třinec vyhrál třikrát po sobě, toho samého jsme schopni i my. Jen je třeba, aby i oni trochu víc pocítili, že proti nim stojí hodně silný a tvrdý tým. Prostě ty obávané Pardubice.“
