Kat Ton o dojemném návratu do Holešovic: Bylo mi do breku
Dojetí se Petr Ton ani nesnažil skrývat. Ostatně by to nepomohlo. Ovace fanoušků Sparty nyní už brněnskou hvězdu téměř rozbrečely. Gól bez oslav, slastné vítězství 2:1 a tuze moc emocí, takový byl první návrat nechtěné legendy do Prahy.
Byl to psychicky těžký zápas?
„Nebudu nic zastírat. V noci jsem se moc nevyspal. V autobuse po cestě z Brna jsem taky nezabral. Byl jsem hodně nervózní, nebudu machrovat. Zápas samotný pak byl hodně defenzivní a já jsem moc rád, že jsme vyhráli. Zároveň bych strašně moc chtěl poděkovat lidem. Bylo to hrozně dojemné, bylo mi skoro do breku. Ale z toho důvodu jsem se sem i těšil, až zase uvidím na tribunách ty známé tváře.“
Bral jste to jako ocenění své práce pro Spartu?
„Viděl jsem, že drtivá většina lidí v létě stála při mně. Že jsem tu zanechal nějakou historickou stopu. Je prostě fajn vidět, že vás mají diváci pořád rádi.“
I z úcty k nim jste neslavil gól?
„Vnitřní radost jsem z něj měl. Já jsem dopředu nepřemýšlel, že bych dal gól. Kdo mě zná, ví, jak to vnímám. Tohle je můj domovský stánek. Strávil jsem tady půlku své hokejové kariéry, takže dělat nějaká radostná gesta nebyla na místě. V tu chvíli ne.“
Osobní satisfakcí ten vstřelený gól nebyl?
„Ani náhodou. Takhle to neberu. Já jsem moc šťastný za tu výhru. Kopu za jiný tým, tak to je. Měl jsem tentokrát fanoušky na obou stranách a to bylo moc hezké. Zápasu jsem se bál. Ale díky tomuhle pocitu stál za to. Vždycky jsem se snažil hrát pro lidi, ne všem se můžu zavděčit. Chápu, že přestup k rivalovi mohl mnohé naštvat, ale já to bral ze sportovního hlediska.“
Nepřekvapilo vás i proto, že ta reakce od sparťanského publika byla tak pozitivní?
„Překvapilo. Jak říkám, pokud bych na tom ledě byl o nějakou tu sekundu déle, slzička by ukápla.“
Byl tohle těžší návrat, než když jste v dresu Sparty přijel do mateřského Kladna?
„Rozhodně, samozřejmě. Na Kladno jsem se tehdy po návratu z Finska vracel po šesti letech. Tady ten můj odchod přišel před pár měsíci. Takže v tomhle to rozhodně bylo těžší. Plus na Kladně jsem jako dospělý odehrál pět a půl sezony. Tady jedenáct. Tady jsem doma.“
Vidíte někde v dálce šanci, že by to ještě někdy platilo se vším všudy?
„Teď přemýšlím jenom o Kometě. O tom, že jsme se po špatném úvodu zvedli a snažíme se stoupat tabulkou. Že máme nejvyšší cíle, tedy play off. Po něm se zhodnotí ročník a uvidíme, co bude. Pokud se mám vyjádřit k té otázce… Kdyby tady zájem byl, čemuž moc nevěřím, tak by o tom člověk hodně přemýšlel a bylo by to zajímavé. Ale já tomu dávám nějakých pět deset procent. Opravdu strašně málo, nepřijde mi to moc reálné.“
