Spoléhali na mě, ale selhal jsem. Nejhorší play off, smutnil Ton
Cítím se vyhaslý a zklamaný. Taková slova volil útočník Petr Ton poté, co s Brnem vypadl v semifinále hokejové extraligy 1:4 na zápasy s Litvínovem, který o postupu rozhodl pátečním vítězství 3:2 v prodloužení. „Vyřazení beru na sebe,“ pravil Ton, který neproměnil několik obrovských šancí. V semifinále se gólově neprosadil a v týmu Komety byl nejhorší ve statistice +/-.
Co říct k vašim neproměněným šancím? Tu největší jste měl v prodloužení, když vás na brankové čáře vychytal Martin Ručinský.
„Těžko to v emocích hodnotit. Viděl jsem poloprázdnou bránu, první střela byla navíc zblokovaná, puk se mi vrátil zpátky, napálil jsem to znovu a opět jsem ho jen trefil. Strašně mě to mrzí. Vzápětí jsem nesložil zbraně a deset sekund nato jsem byl v brejku, ale o kousíček jsem přestřelil. Někde tam nahoře mi nebylo souzeno. Myslím, že jsem prožil nejhorší play off. Všichni na mě spoléhali, že se ukážu v rozhodujících momentech.
Co říkáte na konečný stav série 4:1?
„Zní to jednoznačně, na druhou stranu čtyři utkání z pěti byla vyrovnaná a v tu chvíli rozhodující jednotlivci, Litvínov je měl, Brno ne, já jsem zklamal. V tu chvíli člověk bere porážku hodně na sebe.“
Klíčové postavy Litvínova byli to Martin Ručinský a Jakub Petružálek, že?
„I Robin Hanzl k nim patří, takhle jsem ho nikdy neviděl hrát, v sérii s námi byl vynikající. Tato lajna semifinále rozhodla. Člověk je rád, že byl součástí tohoto týmu, viděl jsem v týmu obrovské odhodlání, i za stavu 0:3 na zápasy jsme si dávali za příklad Los Angeles, které loni takhle získalo Stanley Cup. Strašně jsem tomu věřil. I tak jsme do pátečního utkání nastoupili, ale v takto vyrovnaném duelu rozhodujíc šance. Měl jsem to několikrát na holi a myslím, že chybělo štěstíčko, nebylo to tím, že bych to odfláknul. Člověk v šancích selhal a je to stejné, jako když náš 17letý kluk udělal chyby v předešlých zápasech a my z toho inkasovali. Jsem tady od toho, abych góly dával, tým na mě spoléhal a úlohu jsem nesplnil. Čísla hovoří za vše, jsem nejhorší ve statistice plus/minus (-8), nemám z pěti zápasů žádný bod…“
Nesvazovalo vás to, že jste se nemohl prosadit?
„Ne, nebyl jsem ani frustrovaný a dál jsem se rval, ještě jsem měl samostatný nájezd a člověk chce pořád. I na konci druhé třetiny jsem měl obrovskou šanci a věděl jsem, že kdybych ji proměnil, hned by to bylo veselejší. Prostě to tam nepadlo. Sám jsem si říkal, že to prodloužení teď rozhodnu. Bohužel.“
Rozebíral jste si mezi zápasy, proč se nemůžete trefit?
„Samozřejmě. Člověk o tom mluví s kamarády i spoluhráči, stále to rozebírá, proč jsem se takhle zasekl. Na druhou stranu byly zápasy, kdy jsem se do šancí nedostával, vše to byla vyrovnaná utkání, tak to nemůžeme hrát jenom na mě, že já si někde ujedu. Ale člověk přijme roli a věří, že bude ten šťastný. Zvedlo by i sebevědomí, kdybych byl součástí lajny, která by rozhodla. Akorát chyběly kousíčky, ale těch šancí jsem v tomto posledním utkání měl hodně. Začalo to prvním střídáním, kdy jsem byl mezi kruhy. Jindy bych dal osm gólu z deseti, víc asi nemám k tomu co říct. Je to sport a nejsem první ani poslední, který měl takovou sérii. Mě to spíš mrzí vůči klukům, protože když na někoho spoléhají… Budu si to brát hodně osobně a bude to ve mně ještě hodně dlouho.“
Nechyběl vám v útoku kreativnější spoluhráč? Někdo podobný hernímu stylu Jaroslava Hlinky, vedle kterého jste hrál ve Spartě?
„Tím je špatné se teď zaobírat. Není to tak, že by mi vypadl někdo konstruktivní a já přišel do týmu, který se radikálně změnil na play off. Hráli jsme celou sezonu, zvykali jsme si na sebe a do kolektivu, ve kterém byly před sezonou maximálně čtyři změny, jsem zapadl dobře. Druhá věc je, přenést to do důležité části sezony. V jednom utkání ve Zlíně jsme inkasovali jako lajny čtyři branky a od té doby jsme si to moc brali. Pak už trenéři dělali změny a snažili se nám pomoct, já měl štěstí v tom, že mě dali ke klukům, kteří nás v play off táhli, a já se jim snažil pomoct. I když jsem věděl, že to je trochu šachová partie a trenéři záměrně na sebe nasazovali různé lajny. O tom je ale play off, aby se člověk prosadil. Ale nepřemýšlel jsem tak, že by mi někdo chyběl.“
Litvínov postupem potvrdil druhou příčku ze základní části. V čem je jeho síla? Pohyb? Produktivita?
„Vše, co říkáte. Celkem už odehráli 62 zápasů a někde jsem nečetl, že nikdy neprohráli třikrát v řadě. To je obrovská kvalita od začátku do konce, vyvarovali se výpadků a šlapali od poslední čtvrtiny minulé sezony a teď se to ukázalo. I individuality prokázaly své kvality a ne nadarmo se říká, že ve vyřazovací části rozhodují lídři a brankář.“
Jaká bude vaše budoucnost?
„To je strašně čerstvé, cítím obrovské zklamání a uvidím, co bude. Jsem vyhaslý a nechci říkat nějaké rozhodnutí v emocích. Nechám si celkem dlouhý čas na rozmyšlenou, rozhodnutí padne asi až někdy v červnu. Po fyzické a zdravotní stránce si člověk věk nepřipouští, ale uvidíme, jak to všechno bude.“
