Rozhodně se nedá říct, že by byl Robert Sovík svého času bez šance na extraligovou kariéru. Někdejší kapitán sparťanské juniorky, který si zahrál i za áčko po boku Výborného, Kratěny, Broše či Tona, si ovšem nalajnoval budoucnost jinak. Nejdřív mu pomohla náhoda, pak zarputilost. Dostal se do systému univerzitního hokeje v USA. Teď na stejné cestě pomáhá dalším krajanům.
Běžet při onom tréninku o něco rychleji, možná by byl Robert Sovík dneska úplně jinde. Díky náhodě ale na jaře 2011 během letní přípravy na Spartě tehdy 19letý útočník vyklusával ze Stromovky s francouzským spoluhráčem Yorickem Treillem, o němž se zrovna tak shodou okolností předtím dozvěděl, že hrál v Americe na univerzitě.
Vysokoškoláka, který díky výchově vždycky dělil pozornost mezi hokej a vzdělání, začaly zajímat podrobnosti. Rychle se pro netradiční možnost spojení hokeje a školy nadchnul.
Zatímco parťáci z kabiny odpoledne zašli na kávu nebo odpočívali, on se mezi tréninky nasoukal do obleku a mířil na zkoušky. Mezi vrcholovými hokejisty celkem unikát. Trenér Josef Jandač ho tehdy podpořil, zároveň mu realisticky vylíčil vyhlídky na místo mezi elitou. A Sovík začal pracovat na tom, jak se dostat do USA.
„S vědomostmi jsem startoval na nule,“ vzpomíná dnes. Od Treilleho dostal kontakt na jeho tehdejšího kouče a začal s ním jednat, ovšem po čase zjistil, že i osm zápasů za Spartu je problém, byť hrál jen na juniorskou smlouvu. Nastupoval s profíky, kteří berou za sport peníze, proto vzhledem k přísným regulím nesměl do elitní univerzitní divize, z níž se mimochodem poslední dobou rekrutuje stále víc hráčů pro NHL. Třeba i český zadák s jedinečným příběhem Andrej Šustr z Tampy Bay nebo dvojka posledního draftu Jack Eichel.
Škola v Americe jako ideál
Sovík se postupně dostal až k týmu Hobart College ve třetí divizi. Vyřídit všechny náležitosti mu však zabralo celkem rok a půl. Byl ale rozhodnutý a vytrval. Než se pokoušet prokousat přes první ligu, neváhal vyrazit tam, kde ho čekala nová výzva.
„Chtěl jsem hrát profi, ale v Evropě vždycky nastane moment, kdy musíte mít buď smlouvu a věnovat se pouze sportu nebo se vydat jinou cestou. A já rozmýšlel, co dál. Přišlo mi, že škola v Americe je ideál. Znamená dělání věcí bez kompromisů, ultimátní možnost. Na takovéhle úrovni nikde nic podobného není,“ vysvětluje. „Prodlouží se vám tam doba, kdy se můžete vyvíjet jak po sportovní, tak po kariérní stránce. Ne, že si v osmnácti musíte vybrat, kam směřovat svůj život.“
Ono pokud hokejista nemá alespoň dílčí jistotu v podobě paktu se svým klubem, musí nejdéle ve dvaceti řešit, co bude. Za rok, za dva. Co až skončí kariéra. Co když přijde vážné zranění nebo zásadnější výpadek z formy. „Analyticky jsem si říkal, jaké jsou možnosti. Tomuhle čelí devadesát procent hráčů, kteří jdou z juniorky,“ pokračuje Sovík.
Na Hobartu tedy tři roky hrál za místní celek, k tomu studoval ekonomii a dostal i hodiny historie umění či antropologie. Nejtěžší pro něho bylo zvyknout si na propojení všech povinností. Na to, kolik věcí člověk musí najednou zvládat. Ráno v sedm začínáte posilovnou a večer se vracíte kolem osmé. Číst si věci do školy…
„Záleží na každém, jak se k tomu postaví, ale do školy musíte chodit. Tři absence za semestr a je problém,“ upozorňuje český mladík. „Neexistuje, že jdete na trénink a po obědě máte padla.“
Měl výhodu, že už dopředu uměl dobře anglicky a všechno tak zvládnul. Vysloužil si většinové stipendium a je z něho něco jako bakalář, byť systém školství je v zámoří odlišný od toho tuzemského. „Rodičům, kteří mě ke škole vedli, jsem vděčný. Mám teď daleko větší rozhled a zároveň všechny benefity sportovce, takže mám schopnosti, jaké lidi, kteří nikdy nesportovali, nemají,“ uvědomuje si. Jinými slovy, dokáže si poradit v tlačenici, spolupracovat i zvládat stresové situace. „A na to zaměstnavatelé v USA koukají,“ upozorňuje.
Návrat? Šlo by o krok zpátky
Ano, zaměstnavatelé. Poté, co na jaře dostudoval, se totiž Sovík rozhodl nevrhnout se do profesionální kariéry. Získal práci v New Yorku, hokej už bude hrát jen pro radost. „Hrál bych možná ECHL, což není špatná soutěž, na druhou stranu, neměl bych tam žádnou přidanou hodnotu. Přece jen už jsem postupně neměl ambici se dostat do NHL,“ přiznává.
Třeba návrat do českého hokeje už nebyl na pořadu. „Tím bych, dá se říct, ztratil všechno, na čem jsem pracoval. Z hlediska osobnostního rozvoje by šlo o krok zpátky,“ nebojí se říct.
A tak místo střílení gólů teď pomáhá dalším, kteří chtějí jít v jeho stopách na americké sportovní školy. Je poradce a zprostředkovatel. Jeho společnost USA Sport & Study připraví studující sportovce po všech stránkách.
„Budu ten poslední, kdo vám řekne:,Zmizte z České republiky, protože to tam nestojí za nic.‘ Ne, já miluju Prahu, miluju Čechy. Na druhou stranu ale řeknu, abyste odešel, protože uvidíte, jaké jsou možnosti jinde. Může vás to ohromně posunout,“ zdůrazňuje.
| KDO JE ROBERT SOVÍK |
| Hokejový útočník narozený 1. července 1991 (24 let) v Praze. * Za A tým Sparty nastoupil v sezoně 2010-11 k celkem 8 zápasům, třem v základní části, pěti v play out. Dospělý hokej hrál i v Berouně (1. liga) a na Kobře (2. liga). * Ve sparťanské juniorce byl kapitánem a produktivním tahounem týmu, jeho spoluhráči byli například Dominik Simon, Daniel Přibyl, Miroslav Forman či Dominik Pacovský. * V roce 2012 odešel do třetí divize NCAA, tedy amerického univerzitního systému, kde hrál tři roky za Hobart College. Za 70 zápasů tu posbíral 38 bodů (16+22). * Založil společnost USA Sport & Study, která pomáhá zprostředkovat zájemcům studium na amerických středních školách a univerzitách (www.usasportandstudy.com). |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
