Ve střelecké potenci to jde s Vítkovicemi od desíti k pěti. Nebo přesněji řečeno, od dvou k nule. Přestaly dávat góly, přestaly přibývat do tabulky body. „Oni se trefili hned z první přesilovky. Když jsme tu samou výhodu dostali my, byly tam dvě šance a nic. Na tom jsme zase ztroskotali. Nejsme schopni proměnit tutovky,“ rozebíral porážku 0:2 v Hradci útočník Rostislav Olesz.


Tohle si moc dobře uvědomují i hráči, Olesz ale odmítá propadat do nějakých černých myšlenek. Ani nehledá alibi, v tom, že brankář se zkrátka stavěl na hlavu. Zakopaný pes je jinde. Uvnitř týmu: „Horší by bylo, kdybychom šance neměli. Ale já věřím síle týmu, že to proměníme a začne to tam padat. Máme problémy sami se sebou, je jedno, jaký tam proti nám bude gólman. Když to trefíme, šanci proměníme. Všechno je o nás, ne o brankáři, který stojí proti nám.“
Jeho mysle se upíná k následujícím dvěma domácím zápasům, v úterý Vítkovice hostí Olomouc, v pátek Litvínov: „Musíme věřit v každého, kdo je v kabině. Jsem mančaft, nejsme spolu týden. I v normálním životě přijdou těžké chvíle a partneři jsou od toho, aby je zvládli. A hokejová kabina je stejná. Jakmile se něco nedaří, potřebujete spoléhat jeden na druhého. Teď to není o individualitách, zvedneme to. Vyhráváme spolu, prohráváme spolu. Musíme si věřit, ono to půjde.“

