Změnil se. Změnil se hodně. Na začátku sezony za Ondřeje Kacetla padaly brambory, divné góly. Pardubice byly nešťastné a on taky, nedovedl týmu pomoci. Na konci základní části je to ale úplně jiný příběh. Brankář je stabilní jak švýcarská banka, jistota. Jednička, která si věří a Dynamo s ním. „V 21. kole jsem vlezl do branky a už z ní nevylezl. Tohle tempo se mi ohromně líbí,“ říká. Pokud dnes Pardubice porazí v derby Mountfield za tři body, budou šesté. Nemusí řešit, jak hrají ostatní.
Viděli jste na něm ten pocit absolutního štěstí. Dopadlo to. Žádné play out a soutěž za trest, tohle je v Pardubicích bolavá minulost. Dynamo čekají zápasy, na které se každý hráč těší. Ne ty škaredé, abyste si uhráli klid. Ale lepší, kde každá další výhra znamená extázi.
„Teď je to radost. Ohromná radost. Až se pak budeme po základní části připravovat na předkolo, nebo na čtvrtfinále, bude to úleva,“ upřímně vypráví 27letý gólman Ondřej Kacetl. Muž, který v brance stál 30 zápasů v řadě. Dnes proti Hradci tam bude zase.
Najednou se v Pardubicích rozlila spokojenost. Příjemná změna?
„Moc. Přitom ze začátku to zase vypadalo, že se budeme rvát někde na posledních třech místech, ale nakonec jsme začali hrát výborně týmově, pomáhali si. Dopadlo to tak, že jsme i těsnými výsledky poráželi silné týmy okolo nás. Jsme v play off právem.“
A těší o to víc, že v tom sám máte prsty, ruce, nohy?
„Jo, jsem rád, že tohle je nějaký úspěch a já jsem nějakou součástí toho všeho.“
Když si ale vzpomenu na začátek sezony, dvě výhry ze sedmi pokusů, hodně puků za vašimi zády. Najednou jste byl dvojka. Bylo těžké se z toho vyhrabat až sem, do gólmanské pohody?
„Nevypadalo to rozhodně ideálně, nedařilo se. Puky mě vůbec netrefovaly a chybělo mi štěstí. Pak ale přišla repre pauza v listopadu, já tam zase vlezl a už nevylezl.“ (usměje se)
Trefné. Nebyl důvod něco měnit.
„Jsem s takovým vytížením spokojený a rád bych v tom pokračoval.“
Pamatuju si ten náš rozhovor po domácím zápase s Kometou. Prohráli jste 4:5, padaly vám tam divné góly. Potřeboval jste si nějak srovnat myšlenky, najít klid, nebo co se stalo, že přišel takový zlom?
„Pracoval jsem pořád stejně, vždycky jsem makal naplno. Já bych to přičítal fakt nějakému tomu štěstí.“
Ale to se špatně definuje...
„Ale cítím to tak, brankář ho taky musí mít. Navíc jsme si pak s klukama začali víc pomáhat, přišlo mi, že oni začali víc blokovat střely, hlídali si předbrankový prostor, což gólmanovi vždycky hodně pomáhá. Celý výkon pak byl takový kompaktnější, útočníci zase začali víc pomáhat bekům. Takže bych nemluvil o sobě, spíš šlo o práci týmu, společně jsme do toho šli a dotáhli se do play off. Jeden pracoval pro druhého. Pak se nám začalo dařit i jednotlivě, tedy i mně.“
Věříte teď sám víc i ve svoje schopnosti než někdy v říjnu?
„Řeknu to blbě, ale když vám tam padají hovna, tak si nevěříte. To si říkáte, proboha, co už máte udělat, aby vás to trefilo. Nevíte, co dělat jinak. Hledáte puky a nevidíte je. Pomalu je hledáte i pod ledem a stejně nic, nevidíte je. Teď si určitě víc věřím, mám za sebou šňůru zápasů, věřím klukům, oni mně. Možná i tohle pomohlo, ta dlouhá šňůra. Najednou si i kluci na gólmana zvyknou, jaký je a co potřebuje.“
Takže se dá odškrtnout cíl, proč si vás sem Pardubice braly: Silná jednička, která podrží, když bude potřeba.
„Asi jo. Ale hlavní je, že jsme si pomáhali vzájemně. Myslím, že gólman vám vychytá jeden zápas z třiceti. To jo, tam to jde. Ale abyste vyhrávali častěji, musí vám pomoci tým. Pak trenéři i fanoušci budou říkat, že tam je gólman, kterému to jde, jenže aby se tohle stalo v dlouhodobé části, není sám nikým bez lidí, kteří dřou před ním. Celé je to provázané, když tým hraje skvěle a brankáři to nejde, tak to taky dopadne na houby. Musí si všechno sednout.“
Možná ale ten jeden chlap v masce a betonech vzadu má větší moc, ne? Když z něj puky nepadají, neloví je už nikde pod ledem, tým tohle právě vidí a děsně ho to uklidní. Nemá důvod být nervózní.
„Taky to tak asi je. Je velká výhoda, když to takhle funguje na obě strany. Pak jste třeba i domluvený s obránci, že půjdou na střely z jedné strany, gólman vykoukne ze druhé, v klidu máte výhled na puk. Důležité je, když vám vlastní beci necloní, vy vidíte. Pak oni mají za sebou zase ten klid. Někdy jsem tam taky hořel, třeba při rozehrávce, ale jak je všechno lépe domluvené, rychleji se to pak hasí.“
V minulé sezoně jste přišel do Pardubic na otočku z Hradce, jen na chvíli. Ale tu změnu vidět musíte. V čem jsou teď Pardubice tak jiné, že jsou v pohodě v play off?
„Vloni se hodně zápasů prohrávalo v koncových fázích. Bylo to kolikrát vyrovnané a soupeř rozhodl, vyhrál o gól. Teď jsme taky měli zápasy, kdy jsme náskok neudrželi, ale nebylo to tolik. Nebojíme se hrát na puku, tým umí v těch rozhodujících chvílích výsledek udržet.“
Odešel strach?
„Neposereme se už z tlaku, že je potřeba výsledek udržet za každou cenu. Tady je asi velký rozdíl. Kluci zvládají klíčové momenty.“
Aby ne, když máte před sebou hráče jako Marka Trončinského nebo Rostislava Marosze, kterým je úplně jedno, jestli je to první, nebo poslední minuta, jestli vedete 2:0, nebo prohráváte 0:2...
„To je pravda. Oba jsou výborní hráči. Máme je tady od toho, aby hru uklidnili, přidali body. Myslím, že celou sezonu jsme i díky těmhle plejerům, kteří neodhazují zbytečně puk, podrží si ho, zvládli. Tihle dva, starej Sejk (Petr Sýkora), Rolas (Tomáš Rolinek), výborní obránci, mladí kluci, kteří rostou... Třeba Patrika Poulíčka musím vyzdvihnout, zblokoval strašně moc střel, s Rolasem chodí na každé oslabení. Matěj Beran to vepředu drtí a tahle bych mohl jmenovat dál, nechtěl bych na nikoho zapomenout. Všechno si sedlo tak, že tým hraje skvěle.“
Víte, co jsem si říkal? Z tribuny se na Marka Trončinského kouká vždycky hezky, když se zjeví někde, kde to moc nečekáte. Má stejnou radost i brankář?
„Tronča je specifickej. (usměje se) Na začátku sezony měl takové ty výjezdy, kdy je puk 50 na 50 a jde si pro něj. Věřil víc útoku a víc to otevíral. Teď v takových situacích spíš zůstane vzadu, ale zase pořád ví, kdy si může dovolit podpořit útok. Umí s pukem, nahrává na góly. Přijde mi, že přesně dovede vystihnout teď ten moment, kdy jít dopředu, aby to nebylo na riziko.“
Věříte si, že tenhle tým může vyhrát i nějakou sérii v play off, že meta s nápisem play off není ještě konečná?
„Přesně tak to cítím, play off ještě není konec. Chceme v neděli zabojovat o šestku, když vyhrajeme, je naše. Chceme víc než jen předkolo.“
Je pikantní, že ten boj o šestku vychází zrovna na derby s Hradcem?
„Vedeme s ním na zápasy 2:1, bylo by super, kdybychom udělali šestku. Ale všichni si musíme uvědomit, jak hrozně těžký tenhle zápas bude. Oni mají druhé místo jisté, ale jak znám náturu v klubu, nic nevypustí, tím spíš, když teď dvakrát prohráli, budou chtít hrát tak, jako kdyby to bylo play off. My musíme mít to nasazení stejné a být lepší.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
