Góly uměl dávat mistrně, koncovku zvládal na devatero způsobů. Z brejku pod vikýř nebo kličkou do bekhendu, ránou bez přípravy. Petr Ton patří mezi nejlepší bombarďáky české historie. Třikrát král střelců, dvakrát vítěz bodování, Spartě pomohl ke dvěma titulům. S ní také nejvíce splynul. Za 11 sezon se tam prostřílel na první pozici mezi klubovými kanonýry, v extralize měl celkem 384 zásahů, což je novodobý rekord. Přes pět let trhal sítě ve Finsku, osud mu však nedopřál najít trvalé místo v reprezentaci. Kvůli tomu mu utekla i NHL, ve Spartě končil zvláštně, po jedné ze svých nejlepších sezon. „Měl jsem slušnou kariéru na klubové úrovni,“ říká 44letý odchovanec Kladna. Operovaný loket mu nedopřál rozlučku na ledě. Konec kariéry potvrdil zmínkou v médiích. Petr Ton se však rozpovídal i o svých předcházejících angažmá. Kde se mu nejvíce líbilo, s kým se mu nejlépe hrálo a s kým měl naopak problémy?
Konec kariéry jste oznámil v tichosti, ve stínu návratu
Jaromíra Jágra
a zimní olympiády. Nerozloučil jste se moc nenápadně?
(usměje se) „Ale ono by to i tak proběhlo stejně. Kluci jako
Petr Nedvěd
oznámí konec předem, loučí se při nějaké příležitosti. Já se nesrovnávám se světovými hokejisty, kteří prošli NHL, hráli šampionáty. Měl jsem slušnou kariéru na klubové úrovni. I když jsem skončil tak, jak jsem nechtěl.“
Proč vlastně?
„V minulé sezoně jsem chtěl bojovat s Kladnem o postup do baráže, ale opakovaně jsem si zranil loket. Poprvé před dvěma lety v Brně, pak jsem si to obnovil. Následovaly dvě operace, drtivou část sezony jsem vynechal. Ale vrátil se, abych si užil Winter Classic. Jenže i to mi uteklo, 3. ledna mi zlomili lícní kost. Byl jsem rád, že jsem po třech měsících mohl nastoupit proti Spartě. To už se vědělo, že se udělá jen předkolo a Libor (Zábranský) už měl nějakou vizi, domluvili jsme se na ukončení smlouvy. Pak mě oslovil Pavel (Patera), šel jsem do Kladna. Ve druhém zápase proti Jihlavě jsem vletěl do souboje a v plné rychlosti napálil tím loktem do okraje mantinelu. Šlacha znovu rupla. Musel jsem podstoupit plastiku. A být půl roku v klidu.“
Chtěl jste se pak ještě vrátit?
„Rozhodl jsem se začít zase někdy po Novém roce, chtěl jsem ukončit kariéru na ledě. V Kladně vyhlásili tříletou etapu s mladými hráči. Nikdo nemohl vědět, že se mezitím vrátí Jarda (Jágr) a plán se změní, tak jsem se rozhodl pro zahraničí. Francie, Itálie, nižší soutěže v Německu... Jenže jsem měl pocit, že ta ruka stagnuje. Byl jsem zvyklý vždycky hrát na nějaké úrovni, ne si jen protahovat kariéru. Pravá ruka je pro mě jako praváka stěžejní. Neměl jsem dojem, že by vydržela po zbytek sezony. Po třech operacích už nebude mít takovou hybnost. A já potřebuju sílu. Z toho důvodu jsem skončil.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
