Jan Pikous
14. června 2018 • 20:13

Nový brankář Plzně Frodl: O Slavii, menším vzrůstu i zážitku s Jágrem

Autor: Jan Pikous
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na Slavii dostal šanci v časech, kdy z mužstva kvůli finančním problémům odešla řada hráčů. Po dvou sezonách klub opouštěl jako jedna z největších opor. Zamířil do Plzně, kde si Dominik Frodl poprvé v kariéře zachytá nejvyšší soutěž. „Nebojí se tu dát šanci mladým gólmanům. I proto si myslím, že je Plzeň pro mě dobrá volba,“ říká 22letý brankář. V rozhovoru pro Sport vypráví o souboji na ledě s Jaromírem Jágrem, své na gólmana menší postavě i zkušenosti s trénováním dětí.



Jedničkou Slavie se stal v době, kdy to s klubem vypadalo všelijak. I díky skvělým výkonům Dominika Frodla se ale Slavia zmátořila a ve WSM lize patřila mezi nejlepší kvarteto týmů. Sám gólman se pak stal miláčkem fanoušků a jeho jméno zaznívalo v Edenu zápas co zápas. Teď čeká talentovaného mladíka velká výzva – první extraligová zkušenost v Plzni.

Měl jste jasno v tom, že chcete po uplynulé sezoně už zkusit extraligu a ve Slavii nezůstávat?
„Nějaké nabídky byly už před rokem, ale byl jsem pod smlouvou na Slavii. Nakonec mi tahle sezona ve WSM lize myslím prospěla – mohl jsem potvrdit výkonnost a odchytat víc než 40 zápasů. Teď už jsem se ale chtěl posunout výš.“

Plzeň v posledních letech funguje jako velkovýrobna gólmanů, kteří pak zamíří do Ameriky. Tímhle směrem se vydali Marek Mazanec, Matěj Machovský a naposledy i Miroslav Svoboda. Volí si Škodovka jednoduše kvalitní gólmany, nebo s nimi tak dobře pracuje, že se v kariéře posouvají?
„Zaprvé bych řekl, že se nebojí dát šanci mladým gólmanům. To platilo o všech zmíněných. I proto si myslím, že Plzeň je pro mě dobrá volba. A to, že tři gólmani po sobě odešli do Ameriky, určitě nebude náhoda. Asi to pan Pejchar (trenér brankářů v Plzni) dělá dobře.“ (usmívá se)

Sám čas od času pobaveně říkáte, že vy jste na Ameriku příliš malý. Skutečně vidíte ve své výšce (182 cm) takový problém?
„Když se podíváme na soupisky NHL, tak osmdesát procent gólmanů tam je nad 190 centimetrů. Ten trend takový zkrátka je a myslím, že i skauti, manažeři a další už mají zafixováno v hlavě, že když se půjdou podívat na extraligu juniorů a bude tam velký gólman, tak je zaume už jen díky té své výšce.“

Co je tedy vaše zbraň v brankovišti, když to není obří postava?
„Když je gólman menší, logicky to musí vynahrazovat rychlostí. Nemůžu jenom blokovat, musím tam o to víc bruslit, když mi ty centimetry chybí. Brankáři, co má 195, stačí v některých situacích si kleknout a zabere to tam. Menší gólman musí víc kmitat nohama.“

Pozici jedničky ale jasnou mít nebudete, klub k vám shání druhého gólmana, se kterým o tuto pozici budete muset bojovat. Jak se na to těšíte?
„Pro mě se vlastně nic moc nemění. Smlouvu jsem podepisoval, když tu byl ještě Míra Svoboda, takže jsem věděl, že začne jako jednička a já dostanu nějaké zápasy. Pak odešel a zatím tu další gólman není. Já se o to ale budu určitě chtít porvat. Člověk v sobě má nějak zafixované, že nikam nejde spokojit se s místem dvojky, chce chytat co nejvíc a posunout se v kariéře dál. Já budu makat na sto procent, šance přijde a pak to bude na mně. Přišel jsem tu něco předvést a ne se spokojit s tím, že jsem dostal lepší smlouvu než na Slavii.“

Ze Slavie jste odešel coby velká brankářská opora, první větší šanci jste ale dostal v době, kdy z klubu na podzim 2016 kvůli finančním problémům odešla řada hráčů a Slavii se nevěštila zrovna světlá budoucnost. Nakonec jste ale došli do semifinále play off a v základní části získali ještě víc bodů než v předchozí sezoně se silnějším kádrem. Jak na tuhle etapu vzpomínáte?„Tahle sezona byla jízda. Když se to rozpadlo,v médiích se psalo, že jsme tým na padáka a můžeme i sestoupit. My se ale vzepřeli všem předpokladům. Ten tým se různě lepil, vybavuju si, že tam chodilo hodně kluků na zkoušku, některé zápasy jsme hráli na tři lajny a ve třetí útočné byli dva obránci. A i s tímhle jsme vyhráli. Bylo to fakt neskutečné, nikdo to od nás nečekal. Pro mě to byly první zápasy v seniorském hokeji a strašně jsem si to užíval. Byli jsme neskutečně semknutí, chtěli jsme ukázat, že my, co jsme v klubu zůstali, jsme také hokejisti, kteří na to mají.“

Když se ohlédneme za minulou sezonou, Slavia skončila po základní části čtvrtá a v play off došla do semifinále. Bylo to maximum, kterého tenhle tým mohl dosáhnout?
„Tým se budoval nějak postupem času. Začátek sezony jsme neměli bůhvíjaký, pak jsme se zvedli a začali porážet i silné týmy. Vyřazení od Karlových Varů vypadá jednoznačně, ale kdyby to bylo po  čtyřech zápasech 2:2, nikdo by nemohl říct půl slova.“

Občas se řeší, zda by v případě postupu do baráže Slavia vůbec postoupit nahoru chtěla, že na extraligu nemá finance a zázemí. Jak tyhle diskuse vnímají samotní hokejisté?
„Tohle jsou takové zákulisní spekulace, často se o různých týmech říká, jestli vůbec chtějí postoupit. My jsme ale na hřišti a chceme vyhrát a postoupit vždycky. Navíc si myslím, že kdyby to vyšlo, i Slavii by se ozvalo plno sponzorů a nebyl by to problém. A když už nic jiného, každý hráč hraje o svoji vlastní kariéru, o svoje další angažmá, a žádný hokejista nechce být součástí neúspěšného mužstva, kterému se nedařilo.“

Teď si extraligu poprvé v kariéře zahrajete. Jak byste zhodnotil úroveň první ligy, kterou důvěrně znáte? Zejména po zranění Jaromíra Jágra se objevovaly názory, že se tam hraje příliš do těla, že nejde o atraktivní hokej.
„S extraligou to zatím porovnávat nemůžu, ale co jsme se bavil s hráči, kteří mají zkušenosti z obou lig, tak říkají, že WSM liga není vůbec lehká, je tam plno mladých kluků. Nemyslí si, že by to bylo nějak víc vyhecované a bylo tam víc zákeřných faulů než v extralize. To se začalo říkat kvůli Jágrovu zranění, to ale vyplývalo asi spíš z toho, že se chtěl každý tým vytáhnout proti Kladnu a pro každého hokejistu byl neskutečný zážitek si proti němu zahrát. Pak člověk může být možná přemotivovaný a něco se stane.“

Zatímco ve WSM lize najdeme týmy bojující o postup do baráže, klidný střed tabulky a pak jasné outsidery, o patro výš může každý porazit každého. Tady vás asi odpočinkové zápasy nečekají.
„V tom je asi největší rozdíl. Všech 14 týmů jsou na tom kvalitativně podobně. Litvínov to jeden rok vyhrál a další byl poslední a týmů, co migrují mezi spodkem a hořejškem, je víc. V první lize Kadaň asi zničehonic o třetí místo hrát nebude.“ (usmívá se)

 Vy jste proti Jágrovi chytal hned v jeho čtvrtém utkání po návratu z Calgary a vedl jste si velmi dobře. Byl zážitek zahrát si proti němu?
„V té době jsem měl docela špatné období, ve dvou zápasech předtím jsem dostal hodně gólů a střídal jsem. Nevěděl jsem, jestli půjdu do brány, protože jsem neměl zrovna formu. Když jsem přišel na rozbruslení a viděl tam Jágra, říkal jsem si Ty vole... na něj jsem koukal v televizi, jeden z nejlepších hráčů všech dob a teď je tady.“

Hned v první minutě jste mu navíc pohotovým zákrokem zlikvidoval šanci
„Rovnou na začátku dva Kladenští ujeli, Džegrovi to někdo přihrál skoro před prázdnou bránu, já se ale přesunul a trefil mě do ramene. Úplně jsem se začal smát. Můj idol z dětství a jeden z nejlepších hokejistů všech dob hraje proti mně, vystřelil a já to ještě chytil. Ještě asi čtvrt hodiny jsem se usmíval, pomohlo mi to do dalšího průběhu zápasu. Byl to skvělý zážitek, vyprodáno, 4 tisíce lidí, i když tedy všichni přišli na něj.“ (usmívá se)

Všímal jste si ho na ledě, nebo v té rychlosti brankář nemůže řešit, kdo proti němu stojí?
„Když měl puk, samozřejmě jsem věděl, že přijde asi něco jiného, než kdyby to byl nějaký 17letý vyjukaný kluk, co hraje první sezonu. (usmívá se) Je to fakt rozdílový hráč. Občas tam udělal neskutečnou kličku a pro mě jediné štěstí bylo, že v tom zápase víc přihrával, než střílel.“

Zmínil jste to, že na Jágra přišel plný dům. Nepřišlo vám svým způsobem bizarní, že zájem o druhou nejvyšší soutěž se najednou příchodem jediného hráče takhle zvýší a začne mánie?
„Bizarní ani směšné mi to určitě nepřišlo. Všichni víme, co je Jágr za hráče. Tady v Česku je to hokejový Bůh. Kdyby se Ronaldo vrátil do Portugalska a začal znovu hrát místní soutěž, taky budou lidi zbláznění a mánie by byla stejná. Bylo logické, že se každý bude chtít doma na Jardu podívat. My jako hráči jsme se na to moc těšili, známí nám psali o lístky... “

Najednou člověk zjistí, kolik má kamarádů, které tři roky neviděl, že?
„No jasně, lidi, co se mi roky neozvali, mi najednou psali Čau kámo, neseženeš mi lístky?“ (směje se)

Zmínil jste trenéra plzeňských brankářů Rudolfa Pejchara. Ve Slavii tuto roli zastává Roman Málek, klubová ikona a extraligový vítěz. Co vám spolupráce s ním dala?
„Myslím, že hrozně moc. Přišel, když jsem ještě chytal v juniorech. Začali jsme spolu pracovat a klidně hodinu po tréninku jsme dělali nějaké věci v brankovišti. Myslím, že po technické stránce, v bruslení a podobně mě to neskutečně posunulo dál, že se mi někdo takhle tři roky za sebou věnoval.“

Je přísný, nebo spíše parťák?
„Ten vztah mezi trenérem brankářů a gólmany by měl být víceméně kamarádský. Není třeba na toho gólmana vytvářet zbytečně nějaký tlak, toho je už zvenčí dost. Samozřejmě když se něco nepovedlo, tak nám to řekl, jinak to ale byl kamarádský vztah.“

Na Slavii jste si trénování dětí i sám vyzkoušel. Jak jste se k tomu dostal?„Když jsem odmaturoval, bylo mi nabídnuto, jestli nechci trénovat gólmany od 1. do 4. třídy, protože zrovna odešel trenér gólmanů. Bral jsem to jako milou výplň volného času, než jenom po tréninku hrát PlayStation, což dělám teď.“ (směje se)

Jak dlouho jste tenhle džob dělal?
„Asi šest měsíců. Postupem času se člověk učí s těmi dětmi pracovat a zjistí, že s nimi nemůže být za každou cenu kamarád. Pak ho tolik neposlouchají, dělají nějaké naschvály nebo zlobí. Samozřejmě jsem se snažil s nimi vycházet dobře a občas hodit i nějaký vtípek, ale nepřipouštěl jsem si je úplně k tělu, abych neztratil autoritu a respekt.“

U trénování malých gólmanů tedy vaše slova o kamarádském vztahu neplatí?„Gólmani v áčku jsou dospělí, vědí, jestli se chtějí zlepšovat a co je k tomu třeba. Když mají děti kolem sebe dvacet kamarádů, jsou rozvíjení a je pak těžké je ukočírovat, nějaká ruka nad nimi musí být. Ale musí se s nimi udělat i sranda, aby je to bavilo a chodili tam rádi. Když pak vidíte, jak se zlepšují a baví je to, je to ta největší radost.“

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud