Jen špatný trenér své hráče natře v novinách, tvrdí kouč Sparty Krupp
Jasně definoval herní styl, vymezil mantinely. Uwe Krupp je striktní v dodržování návyků. Má věci rád pod kontrolou, jede podle plánu. Zároveň si je vědom, že hráčům jeho řád třeba nemusí být pochuti. Sám jede taky pevně v roli. Mediálních výlevů typu Václava Prospala se od něj nedočkáte. Říká, co říct chce. Bez emocí. „Vždycky si rozmyslím, co sdílet veřejně, a co nechat za dveřmi,“ poodkrývá kouč Sparty své trenérské know how.
Povolit, přitáhnout. Na své hráče umí být přísný, jinak je ale veskrze pozitivní. Do Česka přišel v létě Uwe Krupp jako uznávaná trenérská kapacita. Očekávání bylo velké, cíl výsledkově nakopnout Spartu nelehký. V polovině ročníku je se svou družinou na šestém místě. „Naše vítězství jsou často ubojovaná, nejsou asi ozdobou ligy. Vítězíme morálkou, tohle jako kouč cením,“ říká bývalý skvělý obránce.
Jste herně tak daleko, jak jste si v této fázi sezony přál být?
„Je těžké teď tým hodnotit, mám pořád šest zraněných hráčů. Tím je to hodně ovlivněno. Popravdě je to ale tak na hraně toho, kde chceme být. To myslím tabulkově. Ve hře je pořád dost věcí, které se mi nelíbí. Na těch denně pracujeme. Pak je ale spousta těch, z nichž jsem nadšený. Například nejsem spokojený s množstvím střelby, myslím, že bychom měli pálit daleko častěji. Často máme hodně vyloučených, což mě štve.“
Dokážete být na hráče přísný?
„Jsem přísný v dodržování návyků. Chci, aby spolu hráči komunikoval. Nabídnutí se pro přihrávku, přijetí, další pohyb a komunikace. Práce kolem brány, rychlý start, brzda… Jo, na tohle jsem ras.“
Zvyšujete často hlas, nebo se spíše snažíte držet emoce na uzdě?
„Občas zařvu. Žádný tým ale nepotřebuje kouče, který jen nesmyslně ječí. Potřebují slyšet, co mají dělat, aby vyhráli zápas. Nikomu by moc nepomohlo, kdybych v šatně po příšerné třetině nastoupil se slovy: Ty jsi k ničemu, ty jsi zkažený charakterově a ty neumíš bruslit. Zvedlo by je to do dalších dvaceti minut? Nemyslím si. Když trenér na hráče takhle vypění, často to dělá jen kvůli sobě, aby si ulevil, upustil páru a zbavil se stresu. Někdy je dobře, když letí koš napříč šatnou. Dlouhodobě ale tohle nepomáhá.“
Můžete mi dát nějaký konkrétní příklad toho, kdy volíte jaký přístup?
„Třeba když jsme doma prohráli 1:5 se Zlínem. Byl to strašný večer. Od prvního do posledního hráče jsme hráli mizerně. Prohráli bychom s kýmkoli. Bohužel, takové zápasy občas přijdou. Hráče samozřejmě nepochválím, řeknu jim, co si myslím. Příště od nich ale budu chtít úplně jiný výkon. Rozzuří mě zápasy, v nichž vidím, že tam hráči nenechali všechno. V Chomutově jsme měli za první třetinu čtyři střely na branku… to je pak důvod být pořádně naštvaný.“
Je pro vás stejně důležité své hráče chválit?
„Pro mě to je ještě důležitější. Rád je pochválím, když je za co. Miluju pozitivní příklady. Navenek hráče moc nechválím, ale teď to udělám. Obránce Tomáš Dvořák. Vynikající bek, který odvádí velice důležitou práci. Nikdo o něm nemluví, ale je skvělý. Jemu to rád řeknu, potřebuje vědět, že hraje dobře. Potřebuje cítit, že mu kouč věří, dodá mu to sebedůvěru. A takových příkladů je v týmu víc.“
Jak byste svůj tým charakterizoval?
„Jako tvrdě pracující. Líbí se mi týmový duch, který cítím pokaždé, když vejdu do šatny. Líbí se mi charakter mančaftu. Naše vítězství jsou často ubojovaná, nejsou asi ozdobou ligy. Nemáme extrémně šikovné hráče, naopak vyhráváme díky pracovní morálce, bojovnosti. Tohle jako kouč cením.“
Řekl byste, že máte v týmu borce s vítěznou mentalitou?
„To je těžké říct, ale podle mě mí hráči vědí, co je potřeba udělat pro vítězství, co musí obětovat. Musí to však vědět všechny čtyři lajny. Nemáme v týmu jednu lajnu, které bych mohl říct: OK, kluci, běžte a vyhrajte nám ten zápas. Všechny formace musí dřít, hrát fyzicky, snažit se dostat soupeře pod tlak. Každý musí na ledě nechat všechnu svou energii. Na tohle ale musí být hráč jako tažný kůň, ne každý takový je. My teď navíc máme několik takových koní zraněných.“
Nezbavují se až příliš vaši hráči role lídra? Každý jen říká: „Ne, já to nejsem. Jsme tým bez individualit a skvělých střelců.“ Je tohle dobře?
„Proč by to měli vytrubovat do světa? Nevidím důvod. Když se zavřou dveře kabiny, je tam naprosto jasná hierarchie. Přiznávám ale, že nemáme nikoho, kdo by se v tom vůdcovství vyžíval. Z mé zkušenosti na světě všeobecně není mnoho takových hráčů. Málokdo je lídrem na ledě, v šatně a pak třeba i před novináři. U nás je to rozdělené. Skvělým lídrem je kapitán Petr Vrána. Za ním Lukáš Pech, Petr Kumstát nebo Jan Piskáček. Totéž trojice Kanaďanů. Lídrem je taky Matěj Machovský. Moc nemluví, ale když něco řekne, má to smysl a ostatní mlčí. Tak poznáte respekt.“
Takže navenek hráči vystupují jinak, než pak v kabině?
„Ano, velkohubé hráče nemáme, i když to od nás asi každý očekává. Všichni čekají, že budeme arogantní, že budeme říkat, jak skvělí jsme. Nejlepší! Tohle ale není povaha současné kabiny, ani já sám to nechci. Přijde mi, že Sparta je v Česku pořád vnímána jako nejbohatší klub, který má, na koho si ukáže. Kdyby to tak bylo, dáme Tomáši Plekancovi dvakrát víc než Kometa a třeba bychom ho měli. Tak to ale není. Nevím, kde se to bere, asi z minulosti. Dnes je situace ale úplně jiná.“
Přijde mi, že i vy to máte stejně. Médiím říkáte to, co chcete a ne to, co si opravdu myslíte.
„To máte pravdu, vždycky si rozmyslím, co chci říct veřejně, a co nechat za dveřmi. Chráním tím tým před vámi. Chovám se tak, jak bych chtěl, aby se choval trenér ke mně jako hráči.“
Takže když po zápase řeknete, že jste s hrou týmu spokojený, nemusí to být pravda.
„Ano, někdy úplně šťastný nejsem. Nepotřebuju to ale vykládat vám. Řeším to uvnitř týmu, interně. Mívám s hráči osobní pohovory, kdykoli je to potřeba. Takhle jsem to měl rád i jako hráč. Špatný trenér udělá to, že jde před novináře a řekne, jak hrál dneska Krupp na hovno. Ten samý kouč ale bude potřebovat Kruppa zítra na tréninku, v dalším zápase… Co tedy udělá? Natře Kruppa v novinách, nebo si s ním promluví jako chlap mezi čtyřma očima? ,Poslední zápasy ti to nejde, potřebujeme tě lepšího. Zlepši tohle a tohle.' To je moje cesta.“
Jak často musíte během zápasu hráče vratce zpátky do šablony, podle které chcete hrát?
„V podstatě pořád. Tohle je totiž podle mě nejdůležitější úkol a práce trenéra. Připomínat hráčům návyky. Učit je a držet je v nich. Nejde o to hráče svazovat příkazy, ale dobré hráče dobrými návyky uděláte ještě lepším. Je to o talentu, ale taky tvrdé práci. Kvalitní hráč má kvalitu pořád, ať se vyhrává nebo prohrává. Jako trenér to v hráči musíte probudit, dosadit ho do správné role. Pak záleží právě na návycích, pracovní morálce a soutěživosti každého.“
Nemáte pocit, že výsledky Sparty až příliš závisí na tom, jaký má den brankář Matěj Machovský?
„Jsme třetím nejvíce skórujícím týmem ligy, gólů dáváme dost. Pokud dáte jeden nebo dva a stejně získáte body, je to zápas gólmana. Na čtyři góly už se pak musí nutně vyhrávat. Macho je vynikající, vždy nás drží ve hře. Neřekl bych ale, že naše hra stojí a padá s jeho výkonem.“
Přesto, nechybí vám produktivní útočník? Střelec, který by byl schopný rozhodovat zápasy? Po 24 kolech má váš nejlepší střelec jen sedm gólů.
„Ptáte se, jestli by nám pomohl? Rozhodně! Chybí mi právě teď? Nevím. Každý kouč na světě by bral super střelce, super obránce… pro ty najdete místo v sestavě vždycky. Takže vlastně ano, i já bych takového bral.“
Před sezonou jste říkal, že hráči neustále testují, s jakým nejmenším úsilím dojdou k výhře. Platí to pořád?
„Taková je lidská mentalita. Vezměte si na záda dva brutálně těžké batohy a jděte na letiště. Vpravo máte eskalátor, vlevo schody. Začněte šlapat schody a sledujte, co se bude dít s vaším mozkem. Bude vám vysílat signály, že jste největší pitomec na zeměkouli, protože hned vedle je snazší varianta, tak proč se namáhat? Na ledě to funguje úplně stejně.“
