Body pro Spartu za hnusný hokej? Zase tak zlé to není
Ne všem je hokejová vize trenéra Sparty Uweho Kruppa po chuti. Němec chce vycházet striktně z defenzivy. Vyžaduje herní řád, dodržování šablon. Nesváže hráče jednou variantou, poskytne alternativy. Základem všeho je ale obranná hráz. „Nikoho neválcujeme, hrajeme hnusný hokej, ale vyhráváme,“ sypal ze sebe po výhře 3:1 v Karlových Varech forvard Lukáš Pech. A má tak trochu pravdu.
Kouč Krupp ví naprosto přesně, jak by měla hra Sparty vypadat. Má vizi, ze které neuhýbá. Nechce se přizpůsobovat soupeři, ať hraje proti Třinci nebo Varům, styl se nemění. Jeho družina však často neposlouchá. Až příliš totiž skáče v rytmu not soupeře. Odbíhají z cesty prošlapané německým bossem.
Včera na západě Čech ale patřilo ledové podium Pražanům. V některých fázích utkání hrála Sparta vážně skvěle. To si až říkáte: „Jo, to jsou oni. Rudý válec je zpátky!“ Nikdy to ale nevydrží celých šedesát minut. I tentokrát na moment vypadli z hlavní role. Spadli do té vedlejší. Komparzem se ale nestali. Naštěstí.
„Musíme si přiznat, že nehrajeme úplně krásný hokej. Není to líbivé, ale účelné, což je dobře. Nikoho neválcujeme, hrajeme hnusný hokej, ale vyhráváme. Musíme takhle pokračovat dál, tu cestu máme jasně danou,“ řekl po Varech upřímný Lukáš Pech.
Volil ostrá slova. Ví proč. Hokej, který se svými parťáky předvádí, vážně nezvedá fanoušky ze sedaček. Zároveň se ale ani nedá označit za jakýsi antihokej.
Krupp po svých hráčích vyžaduje aktivitu, rychlost. Jeho nejčastější pokyn ze střídačky? „Tempo, tempo!“ Chce aktivitu, mraky střel, jednoduchost a přímočarost. Své chlapce peskuje za přílišné kudrlinky při přechodu do útočného pásma.
Narovinu přiznává, že hráče možná jeho styl tolik nebaví. On mu ale stoprocentně věří. Aby s ním byla Sparta úspěšná, musí se jeho playbook dostat do DNA hráčů. Jenže provést genetickou změnu nějakou chvíli trvá.
