Kariéru vítkovické legendy Františka Černíka (65) trefně vystihuje hláška jeho bývalého spoluhráče z národního týmu Dária Rusnáka. Při nedávném slavnostním vyvěšování Černíkova dresu ke stropu Ostravar Areny řekl, že je první čert, kterého vytáhli do nebe. Dělová koule na bruslích a nekompromisní střelec, který se uměl rozparádit i jako šéf a manažer. Ve finále se Spartou Praha v roce 1993 například donesl během zápasu mistrovský pohár na střídačku soupeře „Pořád jsme hráli ve třech, tak jsem pohár vzal a předal. Ať už jedou, nešlo vyhrát,“ usmívá se po letech.
Byl u všeho. Jako hráč vybojoval František Černík světový titul (1976), nasázel hattrick Vladislavu Treťjakovi (1978), kousek jej dělil od olympijského zlata v Sarajevu (1984) a Vítkovice, klub svého srdce, dotlačil k mistrovskému titulu (1981). Jako manažer pro změnu zažil olympijský zázrak v Naganu (1998), čtyři zlaté z mistrovství světa (1999-2001 a 2010) a pět ligových finále s Vítkovicemi (1993, 1997, 2002, 2010 a 2011).
V rozhovoru pro iSport Premium vzpomíná rodák z Nového Jíčína mimo jiné na to, jaké tresty dostával ještě jako hráč za občasné výstřelky, proč se při podpisu olympijské smlouvy s Petrem Svobodou potil strachy a co jej vlastně tak dopálilo, že Spartě předával pohár už během finále.
Co říkáte na Rusnákovu hlášku, že jste první čert, kterého vytáhli do nebe?
„Vlastně to je pravda. (usměje se) S Darem se známe hodně let, dobrý kluk. Od něj beru, že to takhle ve šprýmu řekl.“
Jak vám bylo, když šel dres s číslem 9 a s vaším jménem ke stropu vítkovické Ostravar Areny?
„Nedá se to popsat, byl to úplně jiný pocit, než všechna ostatní vyhlašování. Člověk si uvědomí, že jako hráč nebo funkcionář pro Vítkovice něco udělal. Těším se, až ke stropu půjdou další dresy, je z čeho vybírat. Jsou tady olympijští vítězové, mistři světa, vítězové Stanley Cupu.“
Klub pro vás natočil vzkazy přátel i sportovních legend. Mimo jiné i od brankáře Treťjaka, který se naoko čertil, že moc lidí mu tři góly v jednom zápase nedalo. Vy ano. Jak to na vás působilo?
„Vůbec jsem o téhle akci nevěděl, bylo to překvapení. Milé. Nečekal jsem, že zrovna Treťjak bude o hattricku mluvit, protože právě tohle téma jsem před ním kdysi u snídaně na nějakém mezinárodním kongresu nadhodil a moc se k tomu neměl. (usmívá se) Vůbec se mu nechtělo vzpomínat, jen něco zabručel. Tak jsem rád, že to přiznal alespoň teď na dálku. Já sice taky moc na vzpomínání nejsem, ale rozumím tomu, že jemu se na tenhle hattrick vzpomíná trošku hůř, než mně.“
Právě hattrick Treťjakovi je prý často předmětem sázek, které pak musíte rozsekávat. Je to tak?
„Ano, hattrick se mi povedl v Praze na mistrovství světa 1978. Hodně lidí si to ale spojuje s mistrovstvím světa 1976 v Katovicích. A pořád se stává, že mi někdo volá, že prý se vsadil a nemůžou to rozseknout. Já si to pamatuju dobře, takže je vždycky rozsoudím.“
Na mistrovství světa v Katovicích vám bylo teprve dvacet dva roků, bylo to vaše první mistrovství světa a hned jste slavil titul. Jak na něj vzpomínáte?
„Starší kluci mi už tehdy říkali, buď rád, že jsi mistr světa. Hodně generacím se to nepovedlo. Sám jsem si to naplno uvědomil až po ukončení kariéry v národním týmu. Opravdu to nakonec bylo poslední mistrovství světa, které jsem vyhrál. Na olympiádě v Sarajevu (1984) jsme měli stříbro, na šampionátech pak další tři druhá místa (1978, 1982, 1983). V Praze (1978) nám k titulu chyběly snad jen dva góly v celkovém skóre, v Sarajevu to bylo podobné.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
