Petr o rázovitých Vítkovicích i pohřbu manželky. Bude syn trojka draftu?

Vítkovice hrají o udržení elitní šestky. Ve finiši Tipsport extraligy z ní vypadnout nechtějí, na špici se drží většinu základní části. Dnes je čeká možná klíčový duel v Brně (18.00), kde pětkrát za sebou prohrály. Kouč Jakub Petr chce šestku uhájit. Jak vnímá nespokojenost fandů na diskuzních fórech? Proč si občas musí hlídat úsměvy na střídačce a jak reagoval na předběžný žebříček hokejových talentů, který předpovídá, že jeho syn Dominik může být trojkou draftu NHL v roce 2023? O tom všem trenér mluví v rozhovoru pro Sport.

V minulé sezoně jste s Vítkovicemi vyrovnali bodový rekord v základní části, doma jste v aktuálním ročníku třetí nejlepší. Přesto dostáváte v diskuzích a komentářích naloženo zleva, zprava. Co to s vámi osobně dělá?
„To už je takový rituál v našem regionu. Nečtu to, ale samozřejmě mám spoustu známých, kteří to sledují, a dostane se to ke mně. I syn má Facebook, vnímám to takhle celé tři roky, co se vyhlásil projekt nových Vítkovic. Tohle je prostě náš region rázovitý. Kamkoliv jdu, hned slyším, kdy bude konečně titul? Jsem ohromně vděčný, že můžu pracovat v organizaci, ve které jsem vyrůstal, ale někdy mám pocit, že se tady vyhrávaly tituly každou třetí sezonu. Vím, že jsme třetí největší město republiky, že na sebe musíme mít ty nejvyšší nároky, a my je taky máme. Přijde mi ale, že se neumíme radovat.“

Jak to myslíte?
„První rok (2016/17) jsme na šestku klepali, šli nakonec do předkola a odehráli skvělou sérii s Plzní (2:3 na zápasy). Loni byla rekordní základní část, skončili jsme v ní čtvrtí, hra nás bavila a všechno se pohanělo tím, že jsme vypadli s Kometou ve čtvrtfinále (0:4). Teď bude závěr základní části taky dramatický a těžký, ale jsme permanentně v top šestce. Ano, nezvládli jsme zápasy, které jsme zvládnout mohli a měli. Naopak se nám ale hodně těžkých bitev před vyprodanou arénou doma povedlo. Prostě se neumíme radovat. Já vždycky budu ten, kdo bude lehce negativní, protože vím, že mužstvo může mít na víc. Na druhou stranu musím vnímat i to, co nás potkalo. Ze zištných důvodů jsme museli pustit dva beky (Hrbas, Baranka), celá Ostrava pak šílela, že nepřivádíme top hráče. Je to o možnostech. Hráče přeplácet nechceme a pro mě jako trenéra a GM je klíčové, aby byly závazky vůči hráčům plněny včas. Ať se mohou soustředit na hokej. Proto mě nerozhodí ostatní věci kolem. Vím, co si můžeme dovolit. A pořád jsem přesvědčený, že i v možnostech, které máme a které budeme mít příští sezonu, jsme schopni se v těchto vodách pohybovat. A ještě se zlepšit ve věcech, které nám utíkají. Povzbuzují nás hlasy odborníků, kteří naši hru a složení mužstva charakterizují vesměs pozitivně.“

Co podle vás tedy fanoušky dráždí?
„Nejvíc asi netrpělivost z toho, že se na pohár čeká tak dlouho. Už od roku 1981. Hodně věcí se změnilo, ale vše se hodnotí podle výsledků. Měli jsme osmifinále, pak čtvrtfinále... Každému přijde málo, že rovnou nevyhlásíme útok na titul. Papír nebo diktafon snese všechno. Ale když jdete do zápasu, vnímáte sílu jiných mužstev. Nebo naopak složitost duelů, které prostě zvládnout musíte, což se bere jako samozřejmost. Lidi asi budou opravdu spokojení až s pohárem na radnici. To ale nejde naplánovat. Už jen z respektu vůči organizacím, které dominují, mají parádně poskládaná mužstva a hrají skvělý hokej. Na druhou stranu, i my jsme schopni hrát parádní tempo hokej, energický. To vím a ukázali jsme to. Nechci nikoho urazit, protože nikdo nechce hrát dole, ale kolikrát si říkáme, co asi musí řešit v jiných organizacích, když tady je dlouhodobá nespokojenost s první šestkou? Jaká tam musí být rána a rozbory? Je mi jasné, že křiklounům zavřeme pusu jen tím, že půjdeme co nejdál v play off . To je jediná cesta.“