Wimbledon jako malý zázrak. Krejčíková: Nemohla jsem vstát z postele, narovnat se
PŘÍMO Z LONDÝNA | Čtvrtá výhra na trávě za sebou, devátá v řadě ve Wimbledonu. Obhájkyně titulu Barbora Krejčíková navazuje v All England Clubu tam, kde loni skončila. A je to malý zázrak pokud si poslechnete její vyprávění o těžkostech, které během zranění zad zažila. I tak dokázala ve 2. kole odstranit z cesty Američanku z 67. místa pořadí WTA Caroline Dolehideovou 6:4, 3:6, 6:2. A může se chystat na sobotní střet se světovou desítkou Emmou Navarrovou.
Při generálce v Eastbourne jste vyhrála dva zápasy z mečbolů, než jste z turnaje odstoupila pro zranění stehna. Ve Wimbledonu jste už zvládla dvě třísetové bitvy. Cítíte se teď jistěji ve chvílích, když je utkání vyrovnané?
„Na trávě je důležité bojovat, každý zápas je jiný a náročný. Ten poslední byl strašně složitý v tom, že se chvíli hrálo, pak se zase nehrálo. Pak přišlo hodně chyb, pak zase bylo hodně winnerů. Jak na horské dráze, do konce zápasu jsem nenašla rytmus. I proto jsem moc ráda, že jsem nějak prošla dál.“
Kdyby vám někdo v dubnu během zranění zad řekl, že ve Wimbledonu postoupíte do 3. kola, co byste odpověděla?
„Okamžitě bych to brala. Vždyť já v tu dobu ani nevěděla, jestli tady vůbec budu.
Od listopadového semifinále Turnaje mistryň jste až do května přes půl roku nehrála. Prozradila jste, že jste měla silné pochyby, jak to s vaší kariérou bude. Jak dramatická byla situace?
„Když jsem nevěděla, co se děje a záda mě pořád hrozně bolela, už se hojila. Ale já to necítila a to vytvářelo pochyby, jestli mě vůbec někdy bolet přestanou. Pořád jsem měla problém se ráno zvednout z postele. Nemohla jsem si sednout, musela jsem se otáčet přes bok. Předklonila jsem se a nemohla se narovnat. Byly to vážně strašné bolesti v bederní páteři. Nevěděla jsem, co se s tím bude dělat a jestli se to spraví. A nečekala jsem, že to bude trvat skoro půl roku.“
Co bylo příčinou bolesti? Plotýnka, skřípnutý nerv?
„Ani jedno z toho. Měla jsem otok v oblasti bederní páteře.“
Každý zraněný sportovec musí pracovat dvakrát tolik, než když je zdraví. Jak jste se léčila?
„Bylo to hodně a hodně hodin na lehátku u fyzia. Cvičení, všelijaké aktivace. Ochabla mi jedna strana, takže jsem ji musela docvičit. Nosila jsem i krunýř kolem zad, bylo to fakt strašně náročné. První týdny jsem začala hrát jen s dětskými míčky sotva dvakrát týdně. Doktoři mi říkali, že už jsou záda dobrá, ale já měla pořád bolesti. Vážně až tak čtyři týdny před Štrasburkem, kde jsem se vrátila na turnaje, mě přestala bolet. A vlastně pořádně trénovat jsem začala až před turnajem v Eastbourne, chvíli před Wimbledonem.“
Změnilo tohle období váš pohled na sportovní život?
„Určitě mi pomohlo.“
V příštím zápase vás čeká Emma Navarrová, s níž jste se ještě nestřetla. Máte ji nakoukanou?
„Jednou jsem s ní trénovala, takže trochu vím, co mohu očekávat. Ale bylo to na betonu, na trávě to bude asi jiné. Určitě se podíváme na její dva wimbledonské zápasy a zkusíme něco vymyslet.“
