Veteráni, Kacetl i výbuch soupeřů. Šest důvodů, proč Pardubice válí

Hodně záleželo na tom, jak Pardubice do baráže vstoupí. Prohrávaly v základní části, prohrávaly v play out. První zápas jim vyšel dokonale, rozdílem třídy smetly České Budějovice a je znát, jak se pocuchané nervy postupně uklidnily. Čtvrtý zápas baráže s Chomutovem? Najednou zadovky, které vycházejí, tým dává hezké góly, nemá stres z toho, že možná spadne. Jde hrát hokej, užít si puk na hokejce a tady je výsledek: čtyři výhry. Pardubicím vyhovuje dát gól, hrát dobře zezadu a směrem vpřed vysílat smrtící brejkové šípy jménem Jordann Perret, Jan Mandát nebo Ondřej Machala.

Když dostaly Pardubice v základní části početní výhodu, byl to svým způsobem i trest pro ně. Mít hráče navíc? Absolutně na nic. Úspěšností využití početních výhod se pohybovaly dokonce až pod 12 %.  V baráži je to ale jejich silná zbraň. Vytáhli se na 33 %. A vůbec to není jen těžkopádné čekání na to, až se otevře Petr Sýkora na střelu, jak to bývalo v době extraligové nouze. V baráži najednou vidíte rychlé kombinace, ťukes, sebevědomí… V kostce: jiný mustr, jiný výkon, jiný výsledek.

Pardubice v baráži válí. • Foto ČTK

Po dvou letech je to úplně to samé. Vlastně ani nevadí, že je Tomáš Rolinek o dva roky starší, ve 39 letech připomíná neutavitelnou elektrárnu. Dře dozadu, při oslabeních skáče do střel, navíc je produktivní, po 4 zápasech má 4 body (2+2). Zase najel na mód, že zničí klidně svoje tělo, hlavně aby se jeho tým udržel v extralize jako v roce 2017. Není lídrem týmu jen proto, že má na dresu písmeno „C“. A čtyřicetiletý Petr Sýkora? Ne, opravdu byste neřekli, že měl jen devítigólovou základní část.

Brankář Pardubic Ondřej Kacetl se raduje po zápase s fanoušky. • Foto ČTK

Dokonalé načasování formy! Ještě pár týdnů dozadu to vypadlo, že si Pardubice pro baráž chystají do brány Milana Kloučka. Ondřej Kacetl byl na své poměry nezvykle průměrný. Ale závěrečná fáze sezony? Znovu je to ten klidný chlápek, který klub před rokem zázračně vytáhl na šesté místo po základní části. Když puk vidí, nepustí ho za sebe. A když ne, nic se vlastně nemění, většinou taky ne. Do akce nastoupil čtyřikrát, dvakrát dostal jen jeden gól, dvakrát vychytal nulu. Jistý výkon.

Pardubický kouč Ladislav Lubina se raduje z výhry nad rivalem z Hradce Králové • Foto ČTK

Ještě v play out vypadalo hodně věcí místy divoce. Tým se třeba i ztrapnil 17. března doma s Chomutovem, kdy prohrál 4:7, Ladislav Lubina veřejně natřel Rostislava Marosze. Dynamo připomínalo trumpetu ve futrálu na housle. Vlastně jste měli pocit, že nikdo moc neví, jak se tam vzal, co tam dělá a jak se vším naložit. Nejsilnější trenérskou stránkou Ladislava Lubiny je, že dovede svůj tým namotivovat. Svojí bezprostředností dovede zapůsobit. Tady to předvedl v rekordně krátkém čase. Mužstvo se změnilo, chová se a myslí jinak.

Jan Stránský z Chomutova nesmí za faul na pardubického Nicholase Schause hrát tři příští zápasy baráže o extraligu. • Foto ČTK

Přes veškerý respekt ke čtyřem dominantním vítězstvím je tenhle aspekt taky důležitý. Může se to změnit, ale prvoligové celky v zápasech s Pardubicemi zatím těžce hořely. České Budějovice nepředvedly vůbec nic, technicky byly o hodně horší, už po pár minutách jste pochopili velkou výkonnostní propast. Kladno zase nemělo kvalitu v zakončení, když s Dynamem vybouchlo doma. Nabídnuté příležitosti zazdilo, bylo naivní. A pak evidentně utahaný Chomutov dvakrát nestačil. Sečteno? Pardubice hrají s kategorií, které se nebojí a vědí si s ní rady.