Průměr 2,8 gólu na zápas. Úspěšnost lehce přes 90 procent. Jeden by řekl: žádná sláva. Přesto v Liberci po sezoně zatoužili po brankáři Justinu Petersovi, v minulé sezoně jednoznačně nejlepším hráči dluhy zmítaného Chomutova. „Neplnění závazků mělo pro klub destruktivní efekt,“ říká v rozhovoru pro Sport dvaatřicetiletý Kanaďan, který bude mít od nového ročníku na povel tygří brankoviště.
O chomutovském angažmá ho neuslyšíte říct křivé slovo. Pirátům je vděčný, že mu loni dali šanci. Ještě na konci října seděl doma v Kanadě na pohovce a nevěděl, do čeho píchnout. V Česku svou kariéru Justin Peters restartoval. Po roce v Chomutově se přestěhoval do Liberce a ambice má větší. Vlastně největší. „Přišel jsem vyhrát pohár,“ přiznává na rovinu.
Jak se vám zatím v Liberci líbí?
„Je to super! Jsem vážně nadšený, že tu můžu být. Krásná aréna i zázemí pro hráče. Jsem tu teprve týden, ale tým zatím pracuje parádně. Přijali mě skvěle. Hned jsem dostal byt, v ledničce jsem měl dokonce připravené nějaké jídlo. Bylo to milé, cítím se tu opravdu jako doma. Těším se, až začne sezona.“
Vypadáte opravdu nadšeně. Cítíte, že je pro vás Liberec velkým krokem dopředu?
„Samozřejmě. Z týmu, který hrál o život, jsem šel do klubu, který chce hrát o titul. Jsem nadšený, že toho můžu být součástí. Pro mě jako brankáře se ale zase tolik nemění. Přístup jsem měl stoprocentní i v Chomutově. Budu se soustředit na svoji práci, vyšší ambice samozřejmě vítám.“
Takže cílem je titul.
„Určitě, nebudu lhát. Cílem je zisk poháru. Když se mi ozvali, byl jsem nadšený, že mě chce česká top organizace. Byl bych pitomec, kdybych po tom neskočil. Bylo to jedno z nejsnazších rozhodnutí v životě, měl jsem okamžitě jasno.“
Na startu minulé sezony jste po několika zápasech v Česku říkal, že je zdejší extraliga srovnatelná s KHL. Myslíte si to stále?
„Určitě, stojím si za tím. Je tady vážně spousta hráčů, kteří by mohli KHL v pohodě hrát. Styl hry je ale trochu jiný. V KHL hráči dost často předržují puk, víc si s ním hrají. Mám pocit, že v Česku je to trochu rychlejší. Liší se to ale tým od týmu. Někteří hrají víc americký styl založený na nahazování a bruslení, jiní víc technicky.“
Doma v Kanadě máte manželku a dvouletá dvojčata. Jak jste zvládli rok odloučení?
„Bylo to těžké, vlastně nejhorší věc mého angažmá v Česku. Vídat holky jen na obrazovce mě ničilo. Denně jsme si volali, ale fyzický kontakt vám to nenahradí. Mám však skvělou manželku, která to doma všechno zvládla. Jsem rád, že letos už tady budou se mnou. V průběhu září přiletí, moc se těším.“
V samotě vám asi nepomohlo ani angažmá v Chomutově, v klubu, který byl v posledních letech synonymem dluhů.
„Máte pravdu. Víte, je to hrozně nešťastná situace. My starší jsme to docela zvládali, nebylo to pro nás devastující. Mnohem horší to bylo pro mladé kluky. Když nemáte z čeho platit složenky a doma máte jen suché rohlíky, na hokej moc myšlenky nemáte. Pro celý tým to mělo destruktivní efekt. Byla to nejtěžší část jinak fajn angažmá. Mrzí mě, jak to skončilo.“
Obzvlášť o brankářích se říká, že k maximálnímu výkonu potřebují čistou mysl a psychickou pohodu. Dalo se to vůbec?
„Byla to moje práce. Prostě hrajeme hokej, ať je situace kolem, jaká chce. Kdybych byl labilní, asi mě rozhodí odloučení od rodiny, nechodící výplaty a další věci. Když ale stoupnete na led, jde všechno stranou. Aspoň já jsem to tak měl.“
Byly dluhy v kabině Pirátů tématem číslo jedna?
„Ano, bavili jsme se o tom denně. Není se co divit. Každého to štvalo. I když jste o tom mluvit nechtěli, vždycky na to nějak došlo. Finanční strana byla mizerná, jinak byl ten rok vážně fajn. Super fanoušci, fajn lidi v klubu. Oblíbil jsem si trenéra Vladimíra Růžičku, který mi věřil. Budu mít na klub dobré vzpomínky.“
Večer co večer jste předváděl vynikající zákroky, přesto jste často chodili od porážky k porážce. Jak těžké to bylo zvládat?
„Jasně, taky to bylo těžké. Zase se ale musíte oprostit od těch samotných výsledků a spíš se soustředit na sebe. Moje práce je prostě chytat puky. Nezáleží na tom, kdo stojí proti vám, co se děje kolem. Prostě se snažíte pokaždé předvést večer co nejlepší výkon. Bohužel tým skončil i přes maximální snahu všech v baráži.“
Hodně se toho napsalo o „kauze tatarák“…
(skočí do řeči) „Nejšílenější věc, jakou jsem kdy zažil! Fakt naprosto šílené. Měl jsem ten den volno, zavolal mi trenér, ať klidně zůstanu doma a do haly ani nejdu. Kluci se bohužel sešli a dali si tuhle parádní svačinku. Kdybych to pak neviděl, nevěřil bych. Pětadvacet chlapů totálně na dně. Díky bohu jsem se tomu vyhnul.“
V minulé sezoně jste proti Liberci chytal tři zápasy, všechny jste prohrál. Jací jsou Tygři soupeři?
„Jeden z nejlepších, nejsilnějších týmů ligy. Hrálo se proti nim těžce, protože mají skvěle zvládnutý systém hry. Každý hráč je na svém místě, plní svůj úkol. Je úplně jedno, která lajna je na ledě. Každé střídání vám hrozí nebezpečí. Na zápasy s Libercem jsem se nikdy netěšil. Jsem rád, že teď budu stát na jejich straně.“
Jak jste na tom po roce v Česku s českým jazykem?
(rozesměje se) „No, učím se. Vážně se to snažím pilovat, abych uměl aspoň něco. Je to jeden z mých hlavních cílů pro sezonu, že se chci v češtině zlepšit. Váš jazyk je ale neuvěřitelně těžký, ani si neumíte představit, jak moc složitý pro cizince je. Hlavně výslovnost. Tygrřži (zkouší česky název klubu). Hrozně těžké, nejde mi to přes pusu.“
Ale zrovna název svého nového klubu byste umět měl.
„Já vím, sakra! (smích) Makám na tom. Když se mě zeptáte za pár týdnů, bude to zase o něco lepší. Slibuju.“
Obvykle se cizinci nejrychleji naučí sprostá slova, která slyší v kabině. Je to tak?
„Určitě, sprosťáren umím dost. Pak to jsou takové ty klasiky jako: ahoj, pivo, jak se máš. V šatně slyšíte, jak kluci používají sprostá slova. Nevím čím to, ale ta se člověk naučí hodně rychle.“
Váš o čtyři roky mladší bratr je rovněž brankářem. V létě se ze Severní Ameriky vydal na své první evropské angažmá, podepsal německému Iserlohnu. Nesnažil jste se ho doporučit Liberci?
„To ne. Neskousnul by, že mi dělá náhradníka. (smích) Navíc že bych šel za Filipem Pešánem, ať ho podepíše, to opravdu ne. Anthony strávil poslední dvě sezony na farmě Pittsburghu, byl tam dvojka a cesta do NHL otevřená nebyla, tak se rozhodl zkusit Evropu. Říkal jsem mu, že Česko je fajn, ale když se mu naskytla šance v německé nejvyšší soutěži, neváhal ji využít. Jsem rád, že nebude tak daleko a můžeme se občas vídat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
