Koncem dubna sepsal postupovou pohádku. Na Kladno se vrátil v pozici majitele, mentora, útočníka. A spasitele. Byl to Jaromír Jágr, kdo v sedmačtyřiceti letech mateřský klub vrátil na extraligové jeviště. „Vždycky, když mě všichni začali kritizovat, zasáhla vyšší síla. A pomohla mi,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport Magazín Plus. Téma je jasné. Jak Rytíři zvládnou elitní ligu? Řeč ale byla i o aktuálním zranění, milenkách nebo živých streamech na Instagramu.
Exkluzivní interview probíhalo před startem soutěže, tedy ještě před úvodními dvěma zápasy, v nichž Rytíři prohráli s Třincem a hradeckým Mountfieldem. Také na to, jak to bude mít Kladno těžké mezi elitou, padla řeč. Ale řešily se i vyšší síly, úspěch St. Louis nebo favorité extraligy.
Stihl jste si vůbec po dubnové baráži užít euforii z postupu?
„Abych byl upřímný, užil jsem si to jeden den, když se definitivně rozhodlo, že jdeme nahoru. Pak už jsem přemýšlel, jak to bude dál. Řešil jsem budoucnost.“
Který moment pro vás byl z úspěšného tažení nejkrásnější?
„Asi jak jsme vyhráli v Českých Budějovicích. Navíc jsem dal čtyři góly, to se mi předtím v kariéře podařilo jenom jednou. Což není žádná legrace, všechno se musí sejít. Nám v tu chvíli stačilo na postup vítězství, nebo jak to přesně bylo? Na mě už je to nějak dávno.“ (usměje se)
Ano, po utkání bylo jasno. Potřebovali jste nad Motorem vyhrát.
„O to větší jsem měl radost.“
Byl v tom i kus symboliky, byl zrovna Velký pátek, pro vás, věřícího, velký den. A před utkáním jste šel do kostela.
„Já chodím do kostela před každým zápasem. Takže to nebyla žádná výjimka.“
Už tehdy jste po utkání čelil otázce: Máte vůbec radost? Asi jste tušil, jak perné léto vás čeká…
„Hned mi běželo hlavou, jaké to bude v extralize. Abychom byli schopní držet krok. Je něco jiného být hráč, a majitel. Tohle jsem nikdy nezažil, abych byl v obou rolích. Jako hráč jdeš na led, o nic se nestaráš. Akorát o svoje výkony. Máš svoji práci, chceš ji odvádět na maximum. I když je úspěch, nebo není, máš po sezoně. Nazdar. A jdeš se chystat na další. Ovšem jako majitel je člověk zodpovědný za chod celého klubu. To není o tobě. To je o hráčích, všech zaměstnancích. Musíš do toho dát všechno, a dál kontrolovat, aby maximum odevzdávali i ostatní. Takže je to daleko složitější.“
Jak je to náročné? Nedávno jste to přirovnal k situaci, když má člověk manželku a milenku. Je těžké uspokojit obě, aniž by o sobě věděly…
„Abych to vysvětlil. Dostávám často otázky, jak je těžké skloubit hraní s manažerskou prací. Pro lidi, kteří si to nedokážou představit, jsem si vymyslel takový příklad o manželce s milenkou. Chlap se snaží udělat šťastnými obě. Je to ale debilní příklad. To bylo ze srandy.“
Ale aspoň si každý dovede představit, jak to máte těžké.
„Počkej, počkej, to by spíš mělo být tak, že nikdo neví, o čem mluvím, ne? (směje se) Snad to nikdo nezná na vlastní kůži s těmi milenkami! Nebo snad jo? To je tedy smutný, že si to dokáže každý představit… (znovu se směje) Ty jo, nějak jsme se do toho zamotali, pojď radši od toho pryč. Nebo radši ještě jeden doplněk k tomu. Aby se neurazily i holky, tak řeknu, že je to stejný, jako když máš manžela a milence.“
Nejhorší tedy je, že nemáte tolik času?
„Ano. Navíc každá práce je jinak náročná. Jedna více po fyzické stránce, to je ta milenka. A druhá po psychické, což je rodina a manželka. (směje se) Počkej, to si zas dělám srandu... Ať mě nikdo nechytá za slovo. Ale je to takový mix, že to fakt není sranda. Dlouho někde sedím na jednání, jsem z toho unavený, a pak ještě musím jít makat na led. Do toho mám i nějaké reklamní aktivity pro klub, focení a další věci. Někdy je toho až moc.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
