Za kulisy akademie Liberce. Zázemí, ale hlavně vize. Proč je v Česku NEJ?
Podruhé v řadě Český hokej ocenil liberecké Bílé Tygry nejlepší akademií v zemi. Na severu řeší celý proces výchovy trochu jinak než konkurence. Nebojí se zkoušet, hledají nové cesty, inspirují se v zahraničí a spoléhají na rodinný přístup. Věří myšlence, kterou před pár lety začali rozvíjet. Jak ale vypadá pohled za kulisy libereckého úspěchu? Co dělá organizaci výjimečnou?
Už když stojíte v areálu Bílých Tygrů, sedne na vás zvláštní atmosféra. Vpravo starý hokejový zimák, vlevo tři kryté haly, vpředu zase Home Credit Arena a všude kolem pobíhající děti v pantoflích, které si nechaly na nohách kvůli minutu trvající cestě z hotelového pokoje k ledu. Aby taky ne, všechno mají maximálně pár kroků daleko, boty si ani brát nemusí. Liberecké zázemí patří v republice ke špičce. Kdo vidí rozsáhlý areál poprvé, většinou žasne.
| 1. Liberec 1 654 bodů 2. Kometa Brno 1 269 bodů 3. Pardubice 1 055 bodů 4. Sparta Praha 893 bodů 5. Plzeň 873 bodů 6. Třinec 782 bodů 7. Chomutov 543 bodů 8. Hradec Králové 510 bodů 9. Slavia Praha 491 bodů 10. Karlovy Vary 452 bodů 11. České Budějovice 445 bodů 12. Zlín 406 bodů 13. Dukla Jihlava 392 bodů 14. Rytíři Kladno 386 bodů 15. Vítkovice 365 bodů 16. Litvínov 224 bodů 17. Mladá Boleslav 147 bodů |
Pantofle jsou pryč. Na ledě už stejné děti bouchají puky o mantinel, tempo je na trénink osmáků extrémní. Hráči nestojí v hloučcích s tím, že se občas rozjedou ke střele. Každou chvíli prožívají, povzbuzují se a jsou pořád v pohybu. Dokonce si mezi sebou počítají po jednotlivých cvičeních body.
Bojují mezi sebou o výhru. Výhru v tréninku? „Chtěl jsem, aby byl trénink výzva, aby měl smysl. Nestačí, když si kluci řeknou, že si dobře zastříleli a dali dva góly. Takto jsou pokaždé na tréninku emoce, hráči se vyhecují víc, dělají každé cvičení naplno,“ líčí trenér sportovních tříd Ctibor Jech.
Na začátku se tým rozdělí na dvě party, za každé cvičení ať už techniky bruslení, nebo střelby bere úspěšnější skupina body. Tréninky mají v podobném stylu šestá až devátá třída celou sezonu, vítězové za odměnu jezdí nájezdy, nevědomky se přitom učí vítězné mentalitě. „A teď jdeme na judo,“ usmívá se kouč.
Proč hokejisti dělají judo? Důvodem je špatná motorika některých dětí. „K hokeji je potřeba velká stabilita, musíte neustále čelit otřesům i nárazům a to na nerovné podložce. Když vidím některé děti padat třeba při fotbale, bojím se, že by si mohli něco udělat,“ vysvětluje Jech už za chůze ke kabinám. Cesta to není vůbec dlouhá, což je pro celý areál typické, tentokrát stačí jen sejít schody a to klidně i v bruslích.
Z videomístnosti vedle šatny je slyšet zvuk puštěné televize. Dorostenci koukají na záznam z posledního tréninku extraligového áčka zaměřeného na přesilovku. Všechny kategorie od mužů přes akademii až ke sportovním třídám hrají u Bílých Tygrů hokej založený na stejném principu, jen přizpůsobený věku hráčů.
„Máme přístup ke všem informacím, které sbírají A-tým a Benátky. Když se bavíme s trenéry ostatních klubů, koukají na mě a diví se, že je to vůbec možné. Materiály vnímám jako obrovskou výhodu,“ přiznává trenér dorostu a asistent reprezentační šestnáctky Richard Lobo.
Díky propojenému počítači si koučové mládeže mohou vyhledat cokoliv potřebují. Založení útoku? Přechod přes střední pásmo? Není problém. Zároveň také ale o svých cvičeních a myšlenkách dlouze mluví, nevedou totiž jen své kategorie. Trenéři akademie chodí na led s A-týmem, jejich asistenti zase s Benátkami,
