Ve Slavii začínal jako talentovaný teenager, když ještě Vladimír Růžička hrál. Dnes jí dělá obránce Jan Novák (41) kapitána. Je to jiná doba, klub spadl, sláva je v historii. Teď už Slavia není obr, ze kterého jde strach. „Řeknu vám, že nejlepší hokej jsem hrál ve chvíli, kdy jsem měl nad sebou diktátora. Růžu,“ vykládá dnes pro iSport Premium jedna z ikon, která na sobě měla „sešívaný“ dres. V 41 letech se chystá na další sezonu, celkem ve Slavii odehrál už 803 zápasů. V první lize přidá další.
Pořád mu bylo teprve 18 let a už začal hrát za Slavii extraligu. Jan Novák vyrůstal v Havlíčkově Brodě, v roce 1997 přišel do party, kterou měl na povel kapitán Vladimír Růžička, kolem něj pak váleli Michal Sup nebo Tomáš Kucharčík. „Celá moje rodina měla vztah ke Slavii, já byl hotový z Prahy hned, když jsem sem přišel. Pomalu se z toho stala moje srdcová záležitost. Nakonec jsem tady odehrál i svoje nejlepší roky,“ rozpovídá se. Dnes je on ten zkušený kápo.
Do roku 2003 mi Slavia připadala jako rodinný klub a až po prvním titulu z ní vyrostlo větší zvíře. Sedí to?
„Jasně. Na začátku jsme byli malý klub, jak říkáte, rodinný. Postupně jsme rostli nahoru, stěhováním do současné O2 areny i Ligou mistrů se všechno posouvalo dál.“
Skončila pak hokejová romantika?
„Jo, ale mně třeba stěhování do O2 vůbec nevadilo. Doteď pořád poslouchám, že mi lidi říkají, jak jsme tímhle přesunem prohráli finále se Zlínem v roce 2004 a Slavia šla kvůli přesunu nakonec i do prdele... Návaznost to má, může to takhle vyznít. Ale podle mě to byl tenkrát logický krok. Slavii byl v té době Eden malý, museli jsme udělat další krok. Každého mrzí prohraná série se Zlínem. Jenže taky nikde není psaný, že bychom ho v Edenu převálcovali. Třeba taky ne. Doba si stěhování žádala. Jsme všichni trochu rozmazlení, potřebujete servis, lepší zázemí. Všichni si stěhování, plus velkou a moderní halu užívali.“
A cítila se v ní Slavia doma?
„Když budu mluvit za sebe, neměl jsem s tím nejmenší problém. Na Slavii jsme odtrénovali, na zápas se jelo do luxusní a velké arény, kam přišli lidi. Jo, Eden je bomba. Když se tady loučil Pavel Kolařík s kariérou a naposledy sem přišly tři tisíce fanoušků, byla neskutečná atmosféra. Ale Slavia byla po roce 2000 top, O2 arenu si zasloužila. Na každém zápase jsem se tam cítil doma.“
Neberte to jako rýpání. Ale nezabydlela se tam Sparta po vás o hodně lépe? Přijdete do haly, z různých praporů a rekvizit poznáte, že jste u nich. Ze Slavie jsem tohle nikdy necítil...
„Zase má jiné možnosti, aby to tam nějak vypadalo. Za nás byly v chodbách fotky z titulu a pár věcí, teď to má Sparta vymakané. Byl jsem se tam podívat na hokeji se synem, to se přiznám. (usměje se) Ale tady vidíte, že je jiná doba, Sparta jede ve velkém sociální sítě, reklama se dělá zase díky tomu o něco snáz. Přijde na hokej i mraky cizinců, lidí tam celkově chodí dost. Přeju Spartě, ať se jí v tomhle daří. A tím to pro mě téma Sparta asi hasne.“
Když jste do haly přišel, nebyl to blbý pocit, že tam jste přeci měli válet vy a nebýt zahrabaní v první lize?
„V minulé sezoně jsem tam byl poprvé jako divák. Do té doby vždycky jako účastník. Lidi se chodili dívat na mě, na nás. Teď jsem si to otočil. A jo, v duchu jsem si říkal, že tady jsme mohli být my.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
