Gulaš o svých obrazech i roli mentora v Plzni: Někdy musíte říct, že takhle ne
Třikrát za sebou vyhrál bodování extraligy. Může to zopakovat i počtvrté, Milan Gulaš (34) je ofenzivní tank. Ale tohle povídání pro iSport Premium bylo jiné, ne o jeho číslech. Plní v Plzni důležitou roli. V útoku má vždycky u sebe talentovaného hráče, který má vedle něho růst. „Trenér ze mě a z Tomáše Mertla cítí, že k sobě mladého hráče chceme. Rádi mu pomůžeme, aby pro nás byl pak jednou hodně platný,“ říká. Mimochodem, napadlo vás, že by jinde mohl mít víc bodů a tituly? V zamčené části článku se dočtete i o jeho netradičním koníčku, Gulaš je také schopný malíř.
Je to taková továrna zázraky. Rozpočtem Plzeň do extraligové smetánky nepatří. Výsledky? Mocnější umí válcovat. Pravidelně se pohybuje na špici tabulky. V rozjeté sezoně dovede jako jediná zatím držet krok s Třincem. Strategie je docela čitelná. Klub má v útoku superstar Milana Gulaše a kolem něj se všechno točí. On tým řídí na ledě a vedle něho vyrůstají nové opory.
Užíváte si velkou plzeňskou jízdu a vítěznou vlnu, nebo spíš hledáte na výkonu pořád mouchy a varujete před uspokojením?
„Asi se nedá říct, že bychom si to teď úplně extra užívali. Tým je pořád v nějakém procesu, absolutně nemůžeme přejít na notu, že bychom se nějakým zápasem uspokojili. To ani náhodou. Nálada je samozřejmě dobrá, ale po zádech se neplácáme, že všechno půjde samo. Dobře si uvědomujeme, že body, které jsme si nahrály, nepřišly samy. Jsou podepsané prací.“
Plzeň hraje hodně aktivní hokej, jde nádherně číst, co chcete předvádět. Platí, že aby tenhle systém fungoval, musí v něm být i hráči, kteří mu věří a tvrdě pracují, aby byli schopni náročný styl vydržet?
„Všechno má nějaký řád. Každý hráč zná svoji úlohu v týmu, což je strašně důležitý. A tím spíš v tom, v uvozovkách, mladém týmu.“
Proč v uvozovkách? Plzeň má v týmu hráče kolem dvaceti let i mladší. V tomhle je docela unikátní.
„Nerad používám spojení, že tým je mladý. Moc ho neberu. Spíš všechno vnímám tak, že tohle by mělo být normální, nic výjimečného. Mělo by se hrát na mladé hráče, prošel jsem si i Švédskem, kde to funguje naprosto běžně. Zapracovávají se mladí hráči, když někdo vypadne, nekoupí se hned nový hokejista, jde tam junior. Tak by to mělo fungovat. Vím, že podle věkového průměru máme mladý tým, ale zase ti kluci jsou v mužstvu už čtvrtý pátý rok, i když jim je lehce přes dvacet.“
Umí na sebe už vzít zodpovědnost?
„Ano a je to strašně fajn. Před chvíli jsem koukal na nominaci do reprezentace a máme tam Petra Kodýtka, plus další mezi náhradníky, za což jsem hrozně rád. On je strašně pracovitý kluk a zářný příklad toho, že se dá vyskočit až do národního mužstva. Dnes je pro nás stěžejní hráč a klidně bych vedle něho mohl jmenovat dalších pět kluků, kteří se vypracovali stejně. Tohle je přesně věc, kterou se jako klub chceme prezentovat. Pak je odměna, že se každý rok pohybujeme na předních příčkách. To je zadostiučinění pro nás, pro trenéry i pro Martina Straku, tedy majitele.“
Do toho přesně zapadá i vaše role, že k sobě dostáváte do prvního útoku jednoho mladého hráče, ať roste. Nevadí vám pozice, že pořád někoho taháte nahoru?
„Postupem času se tohle stalo jednou z mých hlavních motivací. Naplňuje mě to, když si vezmu mladého kluka do lajny a vidíte, jak roste každým zápasem. Baví mě to víc a víc, jak jsem starší. V minulém zápase mi chtěl vzít trenér z lajny Suchoše (Filipa Suchého), tak jsem mu hned řekl, ať mi ho tam nechá. (usměje se) Každý hráč tohle má ale jinak, taky se vyvíjím.“
Do podobné role jste taky musel dorůst?
„Dá se to tak říct. Najednou vidíte, že když k vám do lajny přijde mladší hráč, funguje to. Jsem pak šťastnej, když kluci chytnou šanci, dál rostou a míří do reprezentace. Pro nás je pak odměna, když si už v tomhle útlém věku uvědomí, že cesta nastolená v Plzni, je správná. S Tomášem Mertlem si tohle užíváme oba. Samozřejmě, je vždycky na trenérovi, jak postaví sestavu, ale z nás cítí, že k sobě mladého kluka vyžadujeme. Chceme mu pomoci, aby pro nás byl pak jednou hodně platný. Letos padla volba na Filipa Suchého, hraje výborně.“
Podobnou věc dělá třeba Pittsburgh, ke Crosbymu taky necpe za každou cenu Malkina, ale vedle něj vyskočili nahoru a k dobrým smlouvám Sheary, Guentzel, Simon a další... V Plzni to samé funguje taky, že vedle hvězd se zlepšují mladší hráči. Vypadá to jednoduše, proč to vlastně není norma?
„To je zajímavý téma. Pro mě to norma je. Po čtyřech letech ve Švédsku to beru jako běžnou věc, ona je to přeci i dobrá vizitka pro celý klub. Když funguje mládež, máte kam sáhnout. Proto moc neberu oslovení, že máme mladé mužstvo. Takhle se to přeci má dělat a každý klub by měl podobnou věc zkoušet. Nechci tedy dělat moc chytrýho, jen mi to přijde normální, prostě standard.“
Možná s tím souvisí ještě jedna věc. Často slyšíme, jak mladí hráči neumí tvrdě pracovat, nejsou k dřině vedení, spíš máme v genech věci obejít. Cítíte, že v Plzni je nastavené, že se prostě hrabat musí a kdo to dělat nebude, šanci nedostane?
„Hrozně důležitý je, že musíte umět rozlišit, na koho zatlačit, trochu někdy podusit a komu nechat víc volnosti. Každý hráč je individualita. Někdo je splachovací, jiný je citlivější. Tohle musíte rozlišovat, ne házet všechny na hromadu. Myslím, že tohle tady umíme, dovedeme hráče zařadit. Nemůžete si říct, že máte mladýho, tak po něm budete jen dupat. Když se zeptáte Martina Straky, kdo hraje v dorostu ve druhé lajně, bude vědět. Což je strašně důležitý, manažeři by neměli
