Klíma: Nikdy bych neřekl, že bude Růža trénovat. Gólmana neznal
V Litvínově spolu hráli od čtrnácti let. „Čtyři roky jsme procházeli mládežnickými týmy a pak trénovali s áčkem. Růža začal dřív, byl starší. V patnácti byl stejně vysoký jako dneska, já vedle něj vypadal jak prcek,“ vzpomíná bývalý útočník Petr Klíma. Jejich cesty se protínaly později i v reprezentaci, NHL hráli spolu za Edmonton. Během let se potkávali pořád a naposledy se sešli v Kadani. Vladimíra Růžičku zná jako málokdo. Ale to neznamená, že by ho nikdy nepřekvapil. Třeba zrovna tím, že začal trénovat.
Brankáře ani neznal
„Když jsme spolu ještě hráli v Edmontonu, trenér chtěl, abych Růžovi překládal a taky mu vysvětlil, že se má vracet. Jenže on ani v češtině nevěděl, co to znamená. Nikdy se neznal s gólmanem, po zápase se ptal spoluhráčů, kdo to je. Jako hráč byl úplně jiný než trenér. Když byl na ledě, hrálo se ve vlastní třetině ve čtyřech a on mával hokejkou na červené. Jakmile ji zrušili, čekal na modré. Ale hokej se změnil a teď už to tak nejde. Obrana se začala víc nosit, začalo to New Jersey, které tímhle hokejem vyhrávalo Stanley Cupy. Dřív kdo dával góly, měl vysoké smlouvy, o bekovi se ani nenapsalo, že padl dvakrát do střely. Vláďovi tohle fungovalo potom všude, kde byl, i na Slavii.“
Tisíc zápasů není náhoda
„Jako trenér si začal zakládat na obraně, ale zároveň útočníkům nezakazoval útočit, i když ten jeho systém to moc nedovoluje. Centr to má těžké, je potřeba aby dobře četl hru, zůstává mezi beky na modré čáře u soupeře ve třetině. Někdy je to až moc, mně se to líbí i nelíbí, ale slavil s tím úspěchy a tisíc zápasů v extralize není náhoda. Taky k tomu měl výborné hráče, hlavně ve Slavii, kde byla generálním sponzorem Skanska a mohli si vzít kohokoli. To se pak taky líp trénuje a hraje. To samé v Chomutově, než se to tam zvrtlo. Pokud jsou finance, je to dobré. Jakmile dojdou, klub prostě nemůže pořádně fungovat.“
Dovedl se postavit
„Nikdy bych neřekl, že Růža bude jednou trénovat. Byl svůj, jako každý výjimečný hráč. S trenéry měl problémy. V šestnácti už hrál za reprezentační osmnáctku. Pamatuju, jak volali trenérovi Františku Důmovi do Litvínova, že jsou nespokojeni, jak se Růža chová. Odvětil, ať ho tedy vyhodí a pošlou domů, jenže oni, že nemůžou, protože je nejlepší. Tak ho nechali na pokoji. Vůdčí typ byl odmlada, vždycky to řídil. A už tenkrát hledal problém. Dovedl se postavit a vzepřít, ale netroufli si na něj, poněvadž svým výkonem to vracel. Kdyby totéž řekl někdo ze čtvrté lajny, asi už si neškrtne.“
Jiný než před deseti lety
„Vláďa je výbušný. Jednou takhle, a za tři vteřiny to může být úplně jinak. A o ničem neví. Léty se možná trochu zklidnil. Ještě ve Slavii běhal po střídačce, kdyby se mu připletl do cesty někdo z masérů, tak přepadne přes lavičku, když na někoho Růža vyletěl. Pokřikování a rady rozhodčím? To už taky skončilo. Respekt u trenérů se posunul dál, už to není takové. Taky je Růža starší, něco prožil, je určitě jiný trenér než před deseti lety. V lize nevěděl, co je autobus. Měl řidiče, i v Kadani jezdil autem na zápasy. Byl tak zvyklý už ze Slavie, den trenéra, zvlášť tak kvalitního, je pak jiný. Ostatní odjeli, on zůstal půl dne na zimáku, šel na led nebo koukal na tréninky, stihnul plno jiné práce, než by jen seděl v autobuse. To mu zůstalo.“
Proč (ne)chtěl do Litvínova
„Vím, že v Litvínově jeho návrat úplně nevítali. Když se vracel z ciziny a šel do Slavie, nebyl jsem tady. Ale když jsem za Litvínov později zase hrál, zaslechl jsem, že si to pokazil i vystupováním do médií. O Litvínovu nemluvil dobře a to se těžko zapomíná. Taky hrála roli rodina. Byl v Americe a Kanadě, ohlížel se taky na děti a po návratu měl v Praze i pro ně větší možnosti, než kdyby šel tam, kde vyrůstal. Teď už to má jinak. Bydlíme dvě stě metrů od sebe ve vesnici kousek od Chomutova. Každý den jezdí za rodiči do Litvínova, což mohl být rovněž důvod, proč se vrací. Taky když vám dají někde práci a důvěru, chcete to dělat pro ten klub dělat co nejlíp. Doufám, že se to pod Růžou stmelí a obrátí a litvínovský hokej se dostane na přední místa, kam patří.“
