Z první ligy šéfem Pardubic. Poulíček: Nebýt ženy, utápím se v depresích
Hezky by podle jeho příběhu šly točit filmy na deštivé odpoledne. Scénář? Patrik Poulíček (29) vyrůstal v klubu, který vyhrával tituly, byl českou špičkou. Když sám nakoukl do extraligového áčka Pardubic, nedopadlo to. Zdálo se, že skončí v 1. lize. Ale nastal zlom. Dnes je klíčovým borcem sestavy, už druhou sezonu dělá kapitána. „Život je hrozně krátký, abyste jen čekali a čekali na nějaký úspěch a velký okamžik, důležitá je spíš celá cesta," říká.
Kapitánem Pardubic jste zůstal, i když se vrátili Lukáš Radil nebo Tomáš Zohorna. Ve 23 letech to přitom na velkou extraligovou kariéru nevypadalo. Hrál jste víc 1. ligu za Ústí a tehdy by vypadalo dost bláznivě říkat, že jednou dostanete klíčovou roli. Co za tím posunem vězí?
„Když mám kritičtější náladu, vysvětluju si to tak, že jsem si všechno vyčekal a že jsem měl štěstí. To tomu přálo určitě taky, když se někdo na moji cestu ptá, sám na ní štěstí vidím dost. Bez něj moc neuspějete, protože jeden směr je, že potřebujete být mnohem talentovanější než ostatní a cestu si prošlapat. Tohle moje pozice nebyla, takže vám nezbývá, než být pracovitý a věřit své píli, čekat, že prorazíte. K tomu štěstí potřebujete. Hlavní je, že všemu musíte dát maximum. A když dáte? Můžete být na sebe pyšní, ať uspějete, nebo ne. Jen zásadní je, že tomu dáte všechno."
Jen neutahá někdy celá cesta, když trvá až moc dlouho?
„Cesta je vlastně cíl. Vy se pořád za něčím ženete, ale když toho dosáhnete, nejvíc zážitků a ocenění získáte vlastně během cesty. Život je hrozně krátký, abyste jen čekali a čekali na nějaký úspěch a velký okamžik. Hlavní je spíš cesta. Něčím jsem k tomu taky přispěl, ale současně jsem byl i ve správný čas na správném místě, s tím souvisí i štěstí na lidi, mám kolem rodinu, která vždykcy podporovala. Mám i skvělou manželku, která mě mentálně drží. Bez ní bych se asi takhle nerozvíjel a možná se utápěl v depresích."
Až tak?
„Jo, třeba bych i dřív
