Jaromír Jágr pořád může bořit rekordy. Když si trochu pohrajete s čísly a sečtete všechny góly v elitních soutěžích a v reprezentaci? Číslo 68 pořád stoupá tabulkami. Jeho gól v Karlových Varech byl 1098. v kariéře a srovnal nejlepšího střelce historie Waynea Gretzkyho. Padesátiletý útočník Kladna je pořád v kurzu. Za mořem jeho příběh taky pořád táhne. Už se mluví o velké show, až opravdu skončí. Pittsburgh v Praze a pak velký ceremoniál za mořem? Jeden z plánů. „Doufám, že NHL najde způsob, jak to udělat. Jaromír si to opravdu zaslouží,“ říká pro deník Sport zámořský insider Elliotte Friedman ze stanice Sportsnet.
Když přijde řeč na jeho body, góly nebo velké zápasové momenty? Buď se usměje. Nebo se zamračí. Oboje znamená jedno: další otázka. Případně dodá ještě něco jako: „Ale prosím tě.“ Nebo: „Víš, že mi na tom vůbec nezáleží.“ Jaromír Jágr je unikátní, že hraje nejvyšší soutěž ještě po padesátce. Vždycky byl výjimečný, je pořád. Když si pohrajete s čísly, můžete říkat, že se přetahuje v gólech s Waynem Gretzkym nebo že honí body Gordieho Howea. „Ale prosím tě...“
Přitom často to nevypadá, že se v extralize prohání jeden z největších hokejistů historie. Spíš lidi dráždí. Když objíždí cizí zimáky, pravidelně se dívá na vystrčené prostředníčky. Kladenský tábor ho bude vždycky hájit do roztrhání těla, zbytek se rozvášní, že se jeho Rytířům připískává, že jim Jágr získává výhodu. Jednak osobností, pak i debatami s rozhodčími.
Nakonec máte pocit, že si většího respektu za svoji kariéru užívá za mořem. Ano, tam, kde byl před dávnými lety za floutka, rakovinu kabiny, přerostlé dítě. Tenkrát byl zase doma za boha. Hokej hrál, když na Hradě seděli Gustav Husák, Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman a bude hrát, ať tam usedne Petr Pavel, nebo Andrej Babiš. Vidíte, další rekord. „Ale prosím tě...“ Doba se mění a Jágrovo vnímání napříč kontinenty taky.
Deník Sport oslovil například předního zámořského insidera Elliottea Friedmana, jestli by měl chvíli se pobavit o Jaromíru Jágrovi. Reagoval okamžitě: „Jasně, moc rád.“ Skončil rozhovor a úplně nenuceně přidal: „Za tyhle otázky děkuju. Vážně.“
V Česku si Jágr dost nadrobil podporou Babiše, svým zapojením do propagace obchodů s Čínou, nakonec i zatažením do politické hry v hokeji, kdy si ho vybral do výkonného výboru Tomáš Král. Otázku, co opravdu chtěl, do čeho se nechal vmanévrovat, necháme teď stranou.
Zásadní je, že v zámoří podobné věci nikdo nevnímá. Jsou to maličkosti, z cizího pohledu nepodstatné prkotiny, které se dějí někde na druhé straně zeměkoule.
Z Kanady a Ameriky vidíte hlavně příběh velkého hokejového frajera, který brzy odehraje 2500 zápasů v profesionálních soutěžích. Vstřelil dohromady 1098 gólů – ve všech elitních ligách, kde nastoupil, plus v reprezentaci. Při zmíněných číslech chápete, že pro něj je to gól sem, gól tam. Víc než tisíckrát zvednout ruce nad hlavu nebo salutovat? Tak nějak i normální věc.
Důkazem, že příkopy jsou za mořem zasypány, je informace z Winter Classic, které se hrálo na začátku ledna. Pittsburgh si už neláme hlavu, že Jágr při návratu do zámoří vzal nabídku rivalů z Philadelphie a neplácl si s Penguins. Minulost, je to pryč.
Má blíž k Howeovi než k Wayneu Gretzkymu
Až jednou skončí, jeho dres půjde pod strop haly, kde dvakrát na startu své éry v NHL vyhrál po boku Maria Lemieuxe Stanley Cup. „Ano, když hrál Pittsburgh Winter Classic, tak jsme se bavili s Philem Bourquem, bývalým spoluhráčem Jaromíra Jágra z Pittsburghu. Řekl, že Penguins vyřadí jeho číslo a Jágr s tím souhlasil,“ přikývl Friedman. „Podle Bourquea si Jágr ještě přeje, aby Penguins přijeli naposledy do Česka, kde by mohl oficiálně odejít do důchodu, nachystal by se velký ceremoniál, on by pak jel do Pittsburghu na vyřazení svého dresu.“
Je to budoucnost, ale docela hezká. Až Jágr opravdu řekne, že hokej balí, NHL by v rámci svých plánů s vysíláním týmů do Evropy mohla ukázat na Pittsburgh. „Doufám, že NHL najde způsob, jak to udělat. Jaromír si to opravdu zaslouží. Byla by to úžasná scéna, jen si to představte,“ líbí se představa i Friedmanovi. „Ať už to dopadne jakkoli, jeho číslo se vyřadí a rozhodně zamíří do Síně slávy,“ přidal.
Jágrova story se prolíná s příběhem Gordieho Howea, který hrál NHL do 52 let. Říkalo se o něm, jak jeho hodiny běží jinak, než ty u obyčejných lidí.
Když měl Friedman vybrat, jestli je z jeho pohledu Jágr v profi soutěži spíš kuriozita, nebo věc hodná velkého respektu, neváhal s odpovědí ani chvíli: „U mě vítězí obdiv, jednoznačně.“ A pak vše rozvedl: „Za prvé je vidět, že hokej miluje, věnuje se mu ve věku, kdy už jsou všichni ostatní v důchodu. Za druhé, dělá všechno pro Kladno, pro celé město i organizaci. Dobře si uvědomuje, že tím pomáhá podporovat obojí. Ví, že až odejde do důchodu, už nic nebude jako dřív, a tak se snaží ze všech sil, dokud může. Opravdu si vážím toho, co dělá.“
Když srovnáváte hokejové velikány napříč historií, Jágr má opravdu blíž k Howeovi než k Wayneu Gretzkymu. Gretzky byl hubený a extrémně talentovaný kluk, který nikoho nikdy moc neštval. Jágr s Howem byli vždycky silní chlapi. V Česku dobře známe příběh o statku v Hnidousích a tisících dřepů, Kanada má zase zmáklou story Gordieho Howea, tvrďáka, který znal hlavně hokej. „Pořád hrál, hrál a hrál. Třeba i v červenci zkoušel střelbu,“ líčila jeho matka Katherine vzpomínku na rok 1937, kdy Gordiemu bylo devět. Liší se tedy v tom, že Howe dvakrát propadl ve třetí třídě a původně začínal jako brankář.
„Jágra jsem si vždycky nesmírně vážil. Je mi dvaapadesát a do branže jsem pronikl až poté, co vyhrál dvakrát Stanley Cup. Neznal jsem ho, když byl mladý a teprve si hledal cestu v Severní Americe. Ale viděl jsem ho, když omládl v New Yorku a dál si hledal místa, kde hrát po celé NHL,“ říká na závěr zámořský insider Elliotte Friedman. „Má neuvěřitelnou pracovní morálku. Když si to vezmete, pro něj by přece bylo tak snadné skončit, což mohl udělat několikrát.“ Zamyslí se. „Ale on to neudělá.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
