Čekání na šanci v Mountfieldu je u konce. Radek Smoleňák (36) po čtyřech sezonách mění pracoviště, stěhuje se na Kladno, kde s hokejem začínal. „Postupem času mi trenér Martinec dával víc a víc najevo, že šance asi nepřijde a že se se mnou nepočítá,“ vysvětluje svůj odchod z Hradce. Těší se do své předbrankové kanceláře a práce pod kamarádem Jakubem Voráčkem.
Hradec se s Radkem Smoleňákem rozloučil vzpomínkovým dojemným videem. Točilo se několikrát, protože se nejlepší střelec v historii klubu rozplakal, když spustil o městě a rodině. „Neví se to o mně, ale brečím, když vidím koťata,“ usmíval se už po prvním tréninku na Kladně. Vrátil se tam, kde vyrůstal. Paradoxně ho rozsekala věc, kterou během kariéry zvládal suše i dvakrát ročně: změna klubu.
Bez slz se rozlučkové video točit nepovedlo?
„Ne, jsem prostě takovej. Smějou se mi, že když si mě pozve někdo na svatbu, tak bulím. Ještě se nedojde ani k oltáři a já se dojmu.“ (usměje se)
Tvrďák s citlivou duší?
„Jo, video o rodině jsme v Hradci natáčeli asi deset minut. Nedokázal jsem to doříct. Kroutil jsem se... Těžký to bylo. Ale dali jsme to dohromady. Posledních pár dní bylo u nás v baráku celkově hodně slz, ale život jde dál.“
A co se tedy stalo, že jste přestal čekat na šanci v Hradci a kývl na odchod do Kladna?
„Byl jsem nastavený, že hrát v sezoně budu. Trénoval jsem tak, abych byl kdykoliv připravený, i díky hradeckému kondičákovi Michalu Tvrdíkovi se cítím výborně. Dával mi do těla a pořád jsem si říkal, že větší šance v Hradci přijde.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
