Bratři Kašovi o Litvínovu a cílech: Vyhrát titul! A myslí ještě na NHL?

„Nebude to naživo, ne?“ optal se Ondřej Kaše (28), a jakmile se mu dostalo ujištění, že nikoli, lehce se mu ulevilo. „Tak to je v pohodě,“ pousmál se. V civilu byste nehádali, jakou paseku je schopný nadělat na ledě. A brácha David (26) to samé v bleděmodrém. Vlastně ve žlutočerném. Hbití, mazaní a šikovní litvínovští sourozenci rozzářili sestavu Vervy i zakaboněné tváře krušnohorských příznivců. Sourozenecké duo patří k nejlepším hráčům extraligy. O tom všem a o mnohém dalším oba vypráví v novém dílu podcastu Zimák, v němž nechyběl ani někdejší extraligový bouřlivák Radek Duda.
Jeden přijel do redakce Sportu z jiné pražské čtvrti, druhý z Kadaně. Na dálku z Fort Lauderdale se připojil tradiční diskutér Zimáku Radek Duda, toho času host bostonského útočníka Jakuba Lauka na tripu Bruins na Floridě. S NHL mají zkušenosti oba Kašové. O dost větší Ondřej, který v zámoří odkroutil šest sezon, David necelé dvě. Dojde na comeback?
O dva roky starší Ondřej mohl být pevnou součástí NHL i dál, výkonnost na ni prokazatelně má, jenže proti je zdraví. Řada tvrdých ran do hlavy vykonala své. A doteď není zdaleka vše ideální. Extraligovou misi zvolil i z preventivních důvodů.
„Na mě strašně těžká otázka,“ reaguje Ondřej na dotaz ohledně případného návratu za oceán. „Já se domů vracel hlavně kvůli zdraví. Hokej v Americe se obrovsky řeže, každý den otevřu NHL a vidím tři, čtyři likvidační hity jako kráva. Říkám si, jestli tohle ještě chci vůbec podstoupit. Tohle v hlavě trošku mám. Zdraví máme jenom jedno. Je to trochu smutný, ale nevím, jestli tam vidina NHL ještě je.“
To říká chlapík, jenž na sebe navlékal dresy Anaheimu, Bostonu, Toronta a Caroliny. Skvělé adresy, ambiciózní týmy, velká očekávání. Klubová i Kašeho. Přikývne, že jeden ostrý úder může znamenat i konec kariéry. S tím, že větší „šance“ obdržet poslední dělo je pořád spíš v NHL. „Může se to stát tady i jinde, ale tam se tomu jde hodně naproti. Už to sice není takové, jaké to bývávalo, ale pořád je to nejlepší a nejrychlejší liga, hity tam jsou obrovské,“ soudí.
Jeden přesně takový schytal od Ondřeje Mikliše v domácím duelu se Spartou. S druhým Ondřejem to po střetu nevypadalo vůbec dobře. „Myslím si, že úplně fér to nebylo,“ vrací se k incidentu, po němž mnozí zkoprněli. „Naštěstí jsem ho na poslední chvíli zpozoroval a stihl jsem se dotočit. Kdybych nezareagoval, jak jsem zareagoval, nevím, jestli bych ještě hrál hokej… Šel jsem do šatny, potřeboval jsem vědět, jak to se mnou vypadá a shodli jsme se na tom, že můžu hrát. Ale po zápase čekáte, co nastane, co s vámi bude. Všechno bylo naštěstí v pohodě,“ ulevilo se Ondřeji Kašemu.
Takže co – příště si dávat majzla? Bez šance. „Kdybych někde vzadu měl, že si musím dávat bacha, nemohl bych hrát hokej. Do všeho jdu naplno, občas až bezhlavě. Bohužel,“ pokrčí tvrďák rameny.
David se vrátil před dvěma roky z Philadelphie a sáhl po nabídce Sparty. I jemu poškodily výkazy zranění. Ale v Litvínově se znovu našel, nabral zpět patřičnou sebedůvěru a na zámoří si dál věří. „Motivaci hrát NHL pořád mám, ještě nejsem tak starej, i když věk jde hodně rychle. Ale odchází tam i starší hráči, než jsem já teď. Uvidíme, jak se bude dařit v sezoně. NHL pro mě bude vždycky otevřená,“ tvrdí David Kaše.
V Litvínově si doteď musí tleskat rukama i nohama, jaký majstrštyk se jim v létě povedl. Mít jednoho Kašeho? Super. Oba? Pecka! V klubu chytili ideální čas na jejich angažování. Oba potřebovali změnu, najít znovu pořádnou chuť do hokeje. Zahrát si spolu. A převzít odpovědnost za celý tým. Vyšel z toho parádní balíček hokejového kumštu, přidali se báječně i ostatní parťáci.
„Když jsem Litvínovu podepisoval, doufal jsem, že nebudeme hrát spodek a budeme bojovat o nejvyšší příčky. Což se nám zatím daří. Celý tým hrajeme tak, jak jsme před sezonou doufali. Věřím, že to bude pokračovat,“ přeje si Ondřej. Na severu není sám.
„Pro nás byl strašně důležitý začátek, abychom chytili sebevědomí,“ navazuje David. „Když jsem viděl ostatní, jak doplňují kádry, došlo mi, že nás čeká strašně těžká sezona. Zkraje nám pomohlo, že jsme víc hráli před vlastním publikem,“ vypichuje důležitý detail, jenž se promítl do rekordní šňůry klubových triumfů. Do značné míry díky nejproduktivnějším hráčům týmu – kadaňským rodákům, kteří z bloků rychle vystartovali mezi nejužší domácí špičku.
Také proto se očekávalo, že jejich jména uvidíte na seznamu pro nedávnou Karjalu. Ale neuvízlo na něm ani jedno. Trenér Radim Rulík obdržel od Ondřeje omluvu a on teď vlastně poprvé obšírně vysvětluje, proč ji zaktivoval. „Nejdřív to vůbec nevypadalo, že bych ještě hrál hokej,“ míří na období po předchozí sezoně, v níž absolvoval jediný zápas za Carolinu.
Takže promarodit celou sezonu a pak hrát moře minut třikrát do týdne, je rozdíl. „Naskočil jsem do vlaku, kdy mám 22 minut za zápas, tělo to cítí. Bohužel, předchozí sezony jsem měl tak rozkouskované, že moje tělo se cítí na víc než na současných 28 let. Proto na sebe musím víc dbát. Věděl jsem, že bych na Karjalu nebyl úplně stoprocentní. Po konzultaci s panem trenérem jsme se dohodli na tom, že bude lepší, když nepojedu,“ poví v Zimáku.
Dobrá. Chápeme. Ale pak tu je druhý Kaše. A v jeho případě zaznělo vysvětlení, že o něj by byl velký zájem v případě nominace Ondřeje. Jako sólo hráče už menší. Co na to David, v tu dobu jeden z nejlepších extraligových centrů? „Nebral bych to jako zklamání, je to první akce,“ zůstává nad věcí. Nebo se o to aspoň snaží.
Ale vidíte na něm, že si umí říci o svoje. „Jsem hráč se svým číslem a se svým jménem, hraju za sebe, i když hrajeme s bráchou spolu a chemie mezi námi je dokonalá. Věřím, že i kdyby brácha nemohl na příští srazy, že si svými výkony řeknu o pozvánku. Ale neberu to špatně, nároďák teď předvedl velmi dobré výkony. A já vím, že na sobě musím ještě zapracovat,“ dokáže sympaticky uznat i nedokonalosti.
V tu chvíli vstoupí do éteru Radek Duda. „Je to jen otázka času, český hokej takové šikuly potřebuje. Vidíte tu inteligenci,“ chválí mladšího Kašeho.
Třeba už v prosinci na Švýcarské hry do Curychu přijde povolávák a příjmení Kaše ochutná Rulíkovu atraktivní a zábavnou doktrínu. Že se nároďák zvedl, vidí všichni tři.
„Za mě nejlepší hokej, jaký kdy od repre pamatuju,“ vychrlí Duda.
„Na sto procent jsem toho zastáncem. Hokej by se měl hrát útočně a ne čekat na červené, co s vámi soupeř vymyslí. Tenhle systém se mi hodně líbí,“ vzkazuje Ondřej Kaše.
„I David Krejčí říká, že je lepší vyhrát 6:5 než 1:0. V NHL to jednoznačně vidíme, padá hromada gólů. Když si při šesti gólech sáhne na kanadský bodík i někdo z jiných hráčů, najednou je tým v laufu. Jo, vyhrát 1:0 je paráda, ale góly nepřijdou ani příště, protože se soustředíte na obranu,“ má jasno nejmladší z tria hostů podcastu Sportu.
Bratry Kašovy v pátek čeká bitva s Karlovými Vary, v neděli v Českých Budějovicích. Po nedělním sladkém triumfu v Třinci (3:2p), jenž dal zapomenout na předchozí zakolísání v Boleslavi (0:5) a s Hradcem (0:2), je tu šestibodová vize.
Super je, že David se nebojí veřejně zmínit, že sezonní mise Vervy je maximální. „Vždycky říkám, že každý by měl mít nejvyšší cíle. Je nesmysl jít do soutěže s přáním jenom někde být. Takže vyhrát titul!“ usměje se.
Ondřej Kaše | David Kaše | |
---|---|---|
28 let | Věk | 26 let |
9 | Góly v sezóně | 8 |
12 | Nahrávky v sezóně | 15 |
5. | Pořadí v bodování ELH | 2. |
+5 | Plus/Minus | +9 |
21:13 | Čas na ledě | 19:44 |
258 | Zápasy v NHL | 7 |
57 | Góly v NHL | 1 |
67 | Asistence v NHL | 0 |
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 52 | 203:115 | 121 |
2 | ![]() | 52 | 172:119 | 111 |
3 | ![]() | 52 | 172:132 | 99 |
4 | ![]() | 52 | 160:139 | 86 |
5 | ![]() | 52 | 163:165 | 83 |
6 | ![]() | 52 | 147:149 | 83 |
7 | ![]() | 52 | 174:165 | 82 |
8 | ![]() | 52 | 135:137 | 75 |
9 | ![]() | 52 | 132:138 | 72 |
10 | ![]() | 52 | 123:155 | 68 |
11 | ![]() | 52 | 128:146 | 61 |
12 | ![]() | 52 | 130:155 | 58 |
13 | ![]() | 52 | 106:154 | 54 |
14 | ![]() | 52 | 120:196 | 39 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž