Slovenští brankáři v historii extraligy: Třikrát bravo a třikrát zklamání
Chcete hráče s dobrou cenovkou i kvalitními výkony? Hledejte na Slovensku. Tím se řídí extraligové kluby už pěkných pár let a platí to jak pro hráče, tak pro brankáře. Podívejte se v přehledu iSport.cz, kteří muži s maskou zanechali v Česku velkou stopu a kteří naopak očekávání nenaplnili a zmizeli bez fanfár.
Ján Lašák (Pardubice, Liberec)
Měl začátek jak z pohádky. Čtyři roky se pral, aby chytal NHL za Nashville, a propracoval se k šesti zápasům. V roce 2004 ho přivedl Zbyněk Kusý do Pardubic jako velkou posilu, klub s ním získal po šestnácti letech vysněný titul a lidi si ho zamilovali. Stal se silnou jedničkou silného klubu, kde vydržel pět sezon. Čtyři a půl roku chytal v zahraničí, přišel do Liberce a znovu předvedl svoji extratřídu. V roce 2016 získal další titul a stal se nejlepším brankářem ligy. Za tři a půl sezony u Tygrů odvedl hodně práce.
Marek Čiliak (Kometa, Budějovice)
Jeden ze symbolů slavné dynastie Komety. Tituly z let 2017 a 2018 mají jeho výrazný podpis. Působil jako extraligový Patrick Roy, v základní části slušné, nějak to ujde. Ale pak přijde play off a najednou jste nechápali. Sakra, kudy na toho chlapa? Nepustil nic. Kometa skvěle bránila, ale ran stejně pochytal dost. Byl celý rudý, kouřilo se z něj, ale přitahoval puky k sobě. Král dvou play off v řadě. Nevyšlo mu jen angažmá v Budějovicích (2020/21), tým dělal hodně chyb, tam chytat neuměl.
Igor Murín (Zlín)
Do bestiálně defenzivní zlínské éry padl naprosto dokonale. Zlín betonoval, hrál přísnou past ve středním pásmu a s Murínem došel v roce 2004 k titulu a o rok později do finále. Murín soupeře hodně dráždil, jak si uměl pomoci, že vyndal tyč ze svého postavení. Jindy se nadávalo na jeho výstroj. Klub v roce 2005 organizoval veřejné měření v kabině, pozval novináře a kontrolovalo se všechno, i jeho kalhoty. Výstroj prošla. Za tři roky za ni dostal pokutu, ale Zlín uspěl s odvoláním.
Rastislav Staňa (Sparta)
Brankářskou tajenku po odchodu Tomáše Pöpperleho zkusila Sparta v roce 2014 vyřešit příchodem pětatřicetiletého mistra světa. Dřív Staňa exceloval v KHL za CSKA Moskva, ale tahle éra byla už pryč. Ve Spartě to od začátku nebylo ono, problémem ale mohla nakonec být nemoc, kvůli které ukončil kariéru. Staňa vyhlásil od ledna nucenou pauzu kvůli potížím se srdcem. Tělo ho pak už zpátky k hokeji nepustilo a ukončil kariéru. V extralize skončil s úspěšností 90,3 %.
Tomáš Halász (Pardubice, Litvínov)
Čekalo se od něj hodně, brankář s potenciálem. Tomáš Halász exceloval v první lize vedle Tomáše Vošvrdy, zažil postup s Olomoucí do extraligy. Pak změnil ale adresu a na sezonu 2014/15 odešel do Pardubic, kde dělal dvojku Robertu Kristanovi. Chytal sedmkrát, pětkrát tým prohrál, tahle pozice mu neseděla. Před dalším ročníkem ho Dynamo poslalo pryč, i když měl smlouvu. V přípravě víc zaujal divoch Brandon Maxwell. Halász pak vyzkoušel ještě test v Litvínově, následně i Boleslav, ale dvakrát vyhořel.
Miroslav Šimonovič (Plzeň)
Zachytal si na dvou MS, do Plzně přišel v roce 2000 jako náhrada za Dušana Salfického, který se vydal za moře. Nesedlo si to, ale tak, že vůbec. Ve 27 letech byl Šimonovič na vrcholu, měl prodat, co dovede. Ale odchytal jenom čtyři zápas, (ne)úspěšnost zákroků mu spadla na 86 %. Celkem odchytal 130 minut, dostal 11 gólů. Tým na startu sezony hodně prohrával, vedení přivedlo Libora Bartu, který se pak rychle stal jedničkou. Šimonovič odešel zpět do Popradu, kde začal zářit.
