Jeho náhlé odstavení ve Vítkovicích způsobilo velké haló, divoch Dominik Lakatoš během minulé sezony v únoru ze dne na den skončil v áčku Ridery, aniž by se pořádně vědělo, proč. Teď už to je voda pod mostem, comeback do práce 27letý útočník podniká v Boleslavi. Ve čtvrtečním hicu se prvně ukázal v zelenobílé úborové kombinaci v přípravě proti Plzni, s níž domácí padli 1:3. U Bruslařů začal stylově, při prvních střídáních trefil tyčku, brzy na to si na něj vyšlápl sedmnáctiletý správně drzý Indián Jan Skok a úřadovaly pěsti.
Po šesti měsících v utkání, připadal jste si během té pauzy jako hokejista?
„Musím říci, že to bylo strašně, strašně dlouhý… Hrozně moc času jsem strávil v tělocvičně, v posilovně, na oválu a všude možně. Náročný období… Nehrát půl roku zápasu je moc. Ale cítil jsem se dobře, zatím tomu chybí jen zápasová praxe. Důležité je, že top dávám po fyzické stránce.“
Hrálo se svižně, nabídli jste s ohledem na termín zajímavou a koukatelnou bitvu…
„Jo, souhlasím. Bylo to super. Hrálo se hodně rychle, ještě tomu chyběly malé kousky, sám jsem měl pár šancí, které bych měl proměňovat. Dokážu to. Ale už je to pryč, příprava je od toho, aby ukázala, kde nás tlačí bota a na čem je potřeba pracovat. Plzeň měla výbornou kvalitu, hrála dobře, pro nás cenná zkušenost pro sehrávání se a pro to, abychom byli čím dál lepší, hlavně v produktivitě. Líbily se mi naše přesilovky, vypadaly dobře. Schází jen maličkosti, přitom jsme je skoro netrénovali. Máme na čem stavět. V přesilovkách vidím značný potenciál a naši velkou sílu.“
Překvapila vás bitka v první třetině se sedmnáctiletým soupeřem s košíkem na helmě?
„To nebyla bitka… (usmívá se) Bitka by z mé strany vypadala trochu jinak. Myslím, že by měl košík až v zadku. To si dělám legraci… Ale jo, proč ne, šel do toho. Jakmile bylo vidět, co by asi následovalo, přestal s tím. A já radši taky. Asi by mi to bylo blbý, kdybychom to dotáhli do konce.“
Vy byste si v sedmnácti letech na o deset let staršího protihráče nedovolil?
„My jsme to asi měli trošku jinak. Neříkám, že udělal špatnou věc, ale za mých mladých let tam možná bylo víc respektu. Nedokážu si představit, že bych si troufnul na mnohem staršího hráče.“
Skok bojuje o flek v áčku, evidentně se chtěl ukázat, že se nebojí.
„Jo, rozumím mu, proč ne, jedině dobře z jeho strany. Patří to k tomu.“
V útoku máte na centru Petra Čajku, dalšího novice v týmu, snad po každém střídání jste si vysvětlovali, co a jak. Hodně o své spolupráci mluvíte?
„Tak to má být. Čája je super kluk a výborný centr, to všichni vidí. Čte dobře hru, na puku je hrozně šikovný. Říkáme si navzájem a hned své postřehy, kam on chce, abych mu najížděl a podobně. Zkrátka, jak bychom to mohli hrát, aby z toho měl tým co největší užitek. I na tréninku se dost bavíme, komunikace je důležitá.“
Čajka přišel po deseti letech života ve Švýcarsku. Bude si muset hodně zvykat?
„Hokej se tady hraje jiný, ale na ledě je nás pět, musíme si umět pomáhat. Myslím, že to pro něj nebude velký skok, natož problém.“
Nakolik kabinou zacloumala nešťastná pondělní nehoda, kdy si útočník Steve Moses přetrhnul achilovku a sezona pro něj možná skončila dřív, než začala?
„Je to pro nás bezpochyby veliká ztráta, Steve je neskutečný hráč, takového v týmu chcete. Umí dávat góly a víme, jaká tu byla minulá sezona. Všechny nás mrzí, že se mu stalo takhle blbý zranění a na tak dlouho. Nicméně je nás v týmu dost zkušených hráčů, každý má svou roli a je na nás, abychom ho zastoupili a Boleslav jeho nešťastnou ztrátu nepocítila.“
Bydlíte u Svijan na půli cesty mezi „svým“ Libercem a novou štací. Už je z vás Boleslavák?
„Je fakt, že do Liberce i sem to mám patnáct minut. Jsem tady rád, kluci v kabině, trenéři a lidi z vedení jsou skvělí, máme mezi sebou úžasnou komunikaci. Upřímně říkám, že mě hodně těší, že tady můžu hrát. Stojím si za tím, že jsem udělal správný krok. Teď je na mně, abych týmu a vůbec celému klubu pomohl.“
Skok: Je mi jedno, jestli mám proti sobě Lakyho nebo Hyku
V sedmnácti stihl přes čtyřicet mezistátních zápasů v juniorských reprezentacích. Jan Skok je talent a kdo se v hokeji pohybuje, ví o jeho tučném potenciálu. Jen se o něm tolik nevědělo, že je schopný kvůli boji o extraligový flek šermovat pěstmi i s mazákem Dominikem Lakatošem.
Ne každý by si troufl, jen co je pravda. Pro loňského stříbrného účastníka Hlinka Gretzky Cupu v Břeclavi je povinností nehrát s přílišným respektem. „Tohle je moje hra, je mi jedno, jestli mám proti sobě Lakyho nebo třeba Tomáše Hyku. Snažím se hrát tvrdě a v tomhle stylu pořád,“ říká přesvědčivě. Trenérovi Josefu Jandačovi chce dokázat, že má na to hrát pod ním elitní domácí soutěž. O místa na soupisce se svádí tuhá bitva a on nechce zůstat v ofsajdu.
Zrovna Jandač je typ trenéra, který umí ocenit hráče, jenž jde do všeho po hlavě. „Cítím od trenérů dobrou podporu, což mi přijde skvělé.“
Navíc věří, že by mu Jandačův styl hokeje měl sedět. „Plzeň se vyznačuje defenzivním tvrdým hokejem, myslím, že je to pro mě ta správná adresa.“ Klíčové v jeho věku je i sebevědomí. Schopnost prodat, co v něm je. „Určitě,“ přikyvuje. „Budu muset makat, abych se mezi šest beků dostal.“
BK Mladá Boleslav
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
