Straka o Plzni: Nejhorší zacházení v kariéře. Kladno jako poslední šance
Na poslední dvě sezony by nejraději zapomněl. Petr Straka (32) se během této doby docela natrápil a nejen výkonnostně. Litvínov vyměnil za rodnou Plzeň, nešlo ale o zrovna radostný návrat. V mateřském klubu se od začátku cítil nechtěný. „Přišel jsem na první trénink a už tehdy jsem byl pod čarou. Moc nechápu, proč mě brali,“ ohlíží se zkušený útočník za minulou sezonou. Nyní s vděkem přijal zkoušku v Kladně, kterou vnímá jako poslední možnost na setrvání v extralize.
Dobře si uvědomuje, že nemá nic jistého. Ani u účastníka posledních tří baráží o extraligu nemá Petr Straka garantováno, že se z měsíční zkoušky automaticky stane smlouva na sezonu. Boj o kontrakt u Rytířů ale bývalý hráč Philadelphie pojal s maximálním úsilím. Každý den tráví na kladenském zimáku a dřina je znát: ve třech přípravných zápasech si připsal dva góly a dvě asistence. U Středočechů si hlavně po delší době užívá hokej.
Probíhá tedy zkouška v Kladně zatím podle vašich představ?
„Musím říct, že jsem za to rád po trápeních v posledních dvou sezonách. Nějaké góly a nahrávky mi tam napadaly. Za mě to probíhá v pohodě, ale to je spíš otázka na někoho jiného. Já se teď snažím chodit každý den na zimák, jsem tady s kluky rád a snažím se odvést práci, která by mi mohla přinést místo v týmu. To je jediné, na co se teď momentálně soustředím.“
Váhal jste nad nabídkou Rytířů, když jste věděl, že jde o nejistou misi?
„Jistota tam není, ale mám za sebou takové sezony, jaké jsem měl, a týmy se na mě úplně nehrnuly. Jsem tedy strašně vděčný za šanci, že můžu být v Kladně, i když je to jenom na try-out. Nabídku jsem vzal bez váhání. Pořád mohu hrát extraligu. Jsem momentálně v nastavení, že tady každý den odvedu maximum a uvidím, jestli to bude stačit nebo ne.“
Prozradíte, s jakými trápeními jste zápolil v minulých dvou sezonách?
„Dám vám odpověď, která bude asi znít jako hromada výmluv. Dva roky zpátky v Litvínově něco bylo… Tam byl start do sezony ještě s trenérem Růžičkou, kdy si myslím, že se nedařilo vůbec nikomu. Když nastala změna, začalo se to zvedat týmově i osobně jsem měl zápasy, které by už snesly nějaké měřítko. Bohužel jsem pak po pár zápasech dostal v Třinci do nohy, což bylo takové zranění, že jsem v civilu vypadal, že mi nic není, měl jsem bouli na holeni. A doufám, že to teď nepopletu a nějaký doktor si nebude ťukat na čelo, ale myslím, že diagnóza zněla: otok kosti.“
Vy jste i tak hrál dál, že ano?
„Zranění si vyžadovalo tři čtyři měsíce klidu, což jsme ale v tu chvíli neměli. V tabulce jsme se nacházeli dole, navíc s nedostatkem lidí, byla tam i vážnější zranění. Hrál jsem přes bolest a pod prášky posledních zhruba 20 zápasů. To mi rozhodně nepomohlo.“
A co se stalo minulou sezonu v Plzni?
