Zadina o Dynamu i tlaku: Musíme ho umět přijmout. Od koho čeká progres?

Máte kádr, který by asi chtěl vést pomalu každý fanoušek a určitě by věděl, koho ke komu postavit. Jak se trénuje tým plný hvězd?
„Dobře, máme skvělé a zkušené hráče, zapracovali jsme i nějaké mladší. Je tady parta profesionálů, která pracuje, jak je potřeba. Mám jen pozitivní zkušenosti. Asi každý by ten tým chtěl trénovat, to je pravda. Mně se to splnilo.“

Je potřeba s našlapaným mužstvem pracovat jinak, než kdybyste byl v Boleslavi, Plzni nebo na Kladně?
„Tým je specifický, má velké hvězdy, je hodně silný. Nastavil jsem ale jasně daná pravidla a mantinely, za které se nepůjde a podle nich tady všechno bude fungovat. Zásadní ale je, že s hráči musíte komunikovat. Nejde k týmu přistupovat tak, že já jsem trenér a tady je zeď. Jsou tady pravidla, ale musíte se i vzájemně respektovat. Máme třeba herní systém, nesu zodpovědnost, takže musím rozhodnout a na některých věcech trvat. Ale současně se dá o jiných věcech bavit, hráče neposlouchám, ale naslouchám jim, což je podle mě důležité.“

Kdyby třeba Roman Červenka řekl, že mu nesedí přesilovka se dvěma beky a že na nějakém místě potřebuje mít praváka, aby se mu hrálo lépe. Takhle vypadá chvíle, kdy nasloucháte?
„Tyhle situace třeba konzultujeme, ale jsou dané. Chci, aby se Roman cítil komfortně, což je důležité a tak i třeba věci kolem něj stavíme. On má pak velký potenciál předat zkušenosti ostatním hráčům.“

Mohl byste specifikovat vaše pravidla?
„Jde o interní věci, které bych nechtěl moc rozvádět. Jen řeknu, že zásadní je disciplína a je důležité nahlížet na všechny hráče stejně. To samé platí i při tréninku. Jsem trenér, který tlačí hráče do velkého tempa a nasazení. Žádný souboj se nesmí vypustit, tohle se pak přenáší i do zápasu. Využíváme tady systém, který nám ukazuje data o hráčích. V zápasech se většinou dostávají na sto procent svého výkonu, kdy jim maximum určují předem dané testy. Sbíráme data i z tréninku, tam jsou kluci na 80 procentech, což je hodně dobré číslo. Ukazuje se nám, že pracujeme ve velké intenzitě a jsme schopni držet vysoké nastavení.“

V Třinci říkal Zdeněk Moták, že hráči jsou schopni se pohádat, rafnout se při tréninku. Jdou do sebe tvrdě, pak si to vyříkají, nejde ale o žádné osobní věci, jen důsledek pracovního nastavení. Vidíte tohle v Pardubicích taky?
„Hlavní je, že v tréninku nemůžete podvádět sám sebe. Když odjezdíte špatný trénink, nezvyšujete svoji výkonnost, to si musí každý hráč uvědomit. Od toho všechno začíná. Jestli se ptáte na rivalitu? Taky tam je, každý chce vyhrát svůj souboj, minizápas. Na druhou stranu to nemůže jít přes hranu. Každý sportovec by v sobě zdravé emoce měl mít.“

Je hlavním úkolem trenéra v Pardubicích složit ze skvělých hráčů skvělý tým?
„Je. Když se podíváte na kluky, které tady máme? V uvozovkách je nemusíte učit hrát hokej. Řeknete jim systém, který pak pilujeme na tréninku. Ale není potřeba jim vysvětlovat základní věci, které mají dělat, protože je vědí. Mojí hlavní úlohou je, abych udělal tým, sestavu, která táhne za jeden provaz.“

To je asi v kabině plné velkých osobností těžká mise.
„No, vnímám to jinak. Tohle by neměl být zase takový problém. Kabina je zdravá, táhne za jeden provaz.“

Zohorna jako třetí centr? Není to pokles role

Jste první trenér v Pardubicích, který plánovaně hrábne do souhry Radil-Zohorna-Kousal. Proč jste se rozhodl rozstřelit lajnu, která je na sebe zvyklá a vytáhnout Tomáše Zohornu?
„Hledáme optimální sestavu a chceme ladit víc variant. Zohy se řadí mezi ikony pardubického hokeje, když hrál v Česku, jen za Pardubice, má mraky zápasů v reprezentaci a pro nás je pořád hrozně důležitý. Seděl jsem s Tomášem a vysvětloval mu situaci. Chci, aby hráč věděl, proč konkrétní věc děláme.“

A proč tedy?
„Protože tady máme Daniela Herčíka, mladého hráče z béčka. Říkal jsem Zohymu, že to není o nějakém poklesu role. Je zkušený centr, velký hráč. Má