Varaďa: Hráče beru jako Mercedes, Košťálek udělal pokrok. Co bude s Bukartsovými?
Když byl v polovině ledna povolán do boje, Vítkovice se topily v krizi. Zapisovaly jednu porážku za druhou a jejich propast na posledním místě se neustále zvětšovala. Náročnou misi ale Václav Varaďa společně a asistentem Alešem Krátoškou zvládl. Mátožným Ostravanům vpíchl zázračnou injekci a fanouškům přinesl naději lepších zítřků. Sezonu si Ridera protáhla v předkole, v němž těsně nestačila na Karlovy Vary. „První věc, co jsem si řekl, byla ta, že končíme moc brzo. Na to nejsem zvyklý,“ ohlíží se Varaďa.
Byť nově sestavený realizační tým začal čtyřmi porážkami za sebou, po duelu 41. kola s Libercem se nepříznivá situace začala obracet. Další ubojovaná výhra v Olomouci předcházela skalpům Třince, Pardubic či Sparty. Definitivně si Vítkovičtí odfrkli v předposledním zápase v Kladně, kde si zajistili i místenku v play off. „Dostat se do předkola byla taková třešnička na dortu,“ ví Václav Varaďa.
Po zběsilém finiši jste v předkole padli s Energií 2:3 na zápasy. Bylo to pro tento tým maximum?
„To nevím. Určitě nás ale mrzí zranění klíčových hráčů. Zdráhal byl mimo, Percy byl mimo... Tito kluci by nám pomohli a třeba by ten rozdíl jednoho gólu udělali. Je těžké říct, jestli byly Karlovy Vary lepší. Možná opticky vypadaly lépe, ale vedli jsme 2:1 na zápasy a věděli jsme, že to můžeme uzmout. Nakonec to nedopadlo, mrzí to. Dostat gól dvě minuty před koncem je složité.“
Každopádně hlavní misi jste s kolegou Alešem Krátoškou splnili.
„Jasně, ale jak už jsem předtím říkal, play off je oproti tomu, co teď nastalo, pohoda. I pro mě to byla neskutečná zkušenost. Vždy hrajete, abyste byli co nejvýše, ale v situaci, do které jsme přicházeli, jsme to měli těžké. U kluků jsem viděl zlepšení. Výkony šly nahoru, motivace šla nahoru. Hráčům se vrátila i vášeň. Vlastně v každém utkání, kromě domácího s Kladnem, jsme hráli o body. Myslím si, že jinak jsme podávali solidní výkony.“
Role kouče záchranáře vás teda obohatila?
„Samozřejmě. Já jsem byl nachystaný přijít až po sezoně s tím, že bych si nasledoval kádr a zmapoval hráče. V podstatě bych si to chystal do další sezony, ale nakonec se to událo takhle. Tým potřeboval pomoct, organizace byla v takovém rozpoložení, že nebylo zbytí. Bylo potřeba s tím nutně něco udělat. Mně dávalo smysl do toho vkročit, i když jsem věděl, že to nebude lehké.“
Ani po úvodních čtyřech porážkách jste nezalitoval, že jste do toho šel?
„Vůbec, naopak zpětně to beru tak, že to byl dobrý krok. Spousta hráčů se mi ukázala, jak v určitých chvílích dokáže fungovat a jak zvládá náročnost i požadavky na stoprocentní výkon. Několik kluků v posledních sedmnácti zápasech odvedlo maximum, snažili se týmu pomoci. My jsme nemohli dotrénovat kondici a další aspekty, které týmu scházely. Spíše to bylo jenom o tom, aby si hráči uvědomili, co je potřeba k tomu, aby se výkon dostavil, a aby za nimi fanoušci stáli. I my sami cítíme, že hlad po Vítkovicích je zpátky. Lidé věří, že to bude lepší.“
Jak složité pro vás zpočátku bylo skloubit práci trenéra záchranáře a sportovního manažera?
„Fakt to bylo náročné, hlavně prvních čtrnáct dnů. Některým hráčům končily smlouvy, a měli opce na další sezonu. Vnímali jsme jako důležité o ně směrem do dalších sezon nepřijít a také jsme chtěli, aby i oni měli motivaci za Vítkovice hrát. Byla tam těžká zvažování, nedělali jsme jednoduché kroky, ale většina hráčů si vyhrála smlouvy na další období.“
Při zápase v Hradci jste posadil Jana Košťálka, poté dlouho nehráli bratři Bukartsové. Jak na to reagovali?
„My se nemůžeme dívat na to, co bylo, my potřebujeme pomoct hned a urvat každý možný bod. Když někdo nehraje dobře nebo netahá tak, jak tahají ostatní, tak prostě nemůže hrát. Já takhle funguju. Hráči si musí uvědomit, že je to prostě špatně, aby v dalším utkání nebo následné třetině znovu dostali šanci.“
Chytili to za správný konec?
„Každý z hráčů je jiný, ke každému musíte přistupovat jinak. Když jsem ještě hrál, kritiku a menší vytížení jsem nesl těžce, ale v ten čas jsem si to neuvědomoval. Hráči to musí brát tak, že trenér má pravdu. Myslím si, že spousta z nich si to teď uvědomila.“
Košťálek udělal pokrok
Když zůstanu u Jana Košťálka, jaký na něj máte pohled? V médiích několikrát proběhlo, že už v Pardubicích jste s ním spokojen nebyl.
„Myslím si, že Honza je speciální hráč. Já beru kluky jako diamanty, které je třeba obrousit tak, aby byli v nejlepší možné variantě, vyvstali a všem se líbili. Honza udělal pokrok. Když jsme přišli a kapitánské céčko dostal někdo jiný, možná to vypadalo, že bude vyměněný nebo nebude hrát, ale nakonec měl obrovskou roli. Bez něj bychom se nedostali tam, kde jsme. Ano, některé zápasy nebyly jeho, byly tam chyby, ale to je lidské, to se stává. My ho ovšem potřebovali, protože v týmu hrál velkou roli. Od té doby, co se naše osudy potkaly v Pardubicích, udělal pokrok. Na jeho hře to bylo vidět. Měl to těžké a náročné. Jeho rodina zůstala v Pardubicích natrvalo. Honza má dvě malé děti a byl tady sám. V tom všem hrály role i tyto věci. Já mu musím poděkovat, odehrál to velmi slušně. Ne každý umí hrát směrem dopředu a ne každý směrem dozadu. Pro nás to bylo jenom o tom ho využít ve správných chvílích.“
Ke konci sezony nastupoval s Joem Leahym, který přišel z americké ECHL. Překvapil vás?
„Joe přesně splnil to, co jsme od něj očekávali. Potřebovali jsme pomoct v obraně, vyrovnané výkony a také jsme potřebovali obránce, který nedělá chyby, dělá jednoduchá rozhodnutí a neprohrává souboje. A i v kabině je to dobrý kluk. Že neměl body? To pro nás nebylo primární. My od něj chtěli hlavně to, co jsem říkal. Zapadl, líbilo se mu tady, i jeho ženě. Pokud to dobře dopadne, dokážu si představit, že by s námi fungoval dál.“
Dá se už teď prozradit, jak se Vítkovice přes léto změní?
„Samozřejmě přijdou odchody. Někteří hráči tady nebudou pokračovat nebo se rozhodli pro jiná angažmá ještě před mým příchodem. S tím se už v podstatě nedalo dělat nic, ale v globálu tým zůstane pohromadě. My se budeme snažit přivést hráče, o kterých jsme přesvědčeni, že pomohou.“
Konkrétní jména zatím neřeknete?
„Hráči to samozřejmě ví, ví to i jejich agenti, ale asi bych ještě nepředjímal. Myslím si, že v období 1. května, kdy se to obvykle dávalo ven, se to dozvíte. Spoustu opcí jsme už prozradili, bude jich ale víc. Někdo si tu smlouvu získal až v závěru.“
V éteru se dlouho skloňuje jméno brankáře Daniela Krále. Jak vyřešíte, že pod smlouvou budete mít tři gólmany?
„Budeme mít tři gólmany, čtvrtý gólman tady nebude. (usmívá se) Je skvělé mít konkurenci i na brankářském postu, ostatně právě konkurence hráče posouvá dál. Když není, trenéři to mají těžké.“
Jak vypadá budoucnost bratrů Bukartsových? Sezona se jim vůbec nepovedla.
„Rihards byl dlouho zraněný. I když jsem ho viděl hrát i lepší zápasy, myslím si, že až v play off to byl on. Dostával se do příležitostí, dokázal ustát souboje, byly na něj fauly. Jeho výkon tam byl, za tu dobu, co jsme tady, jeden z nejlepších. A co se týče Robertse? Jenom body nestačí, a když je nemáte, je potřeba, aby hráč týmu pomohl. Sezonu měl těžkou, neodráželo se to k němu. Procházel si útlumy, které každého hráče ovlivňují. Pak nám dal ale velké góly, když jsme třeba potřebovali proměnit nájezd. Je to zkušený hráč, oba jsou lotyšští reprezentanti, ale 1. května vám k oběma řeknu víc.“
Máte v plánu rozšířit realizační tým?
„V tuto chvíli tam máme šest osob v dobře fungující organizaci. Hráče beru jako Mercedes nebo vlajkovou loď klubu. Vy jim přece do Mercedesu nemůžete dát polovinu benzínu dolitého vodou, protože Mercedes, případně vlajková loď, nepojede, jak by měl. Takže i nad tímto přemýšlíme. Pokud bude k mání někdo, o kom budeme přesvědčeni, že by nám mohl pomoct, určitě to budeme zvažovat.“
V play off vám chybělo několik důležitých hráčů. Byl blízko návrat některého z nich?
„Patrik Zdráhal odložil berle a už chodí. Kdybychom postoupili, dokážu si představit, že v sérii proti Spartě by byl na ledě. Stuart Percy na tom byl obdobně. Po zlomenině čelisti by byl schopný při té sérii trénovat s plnou maskou. U Honzy Bambuly bude potřeba operačního zákroku, který by měl proběhnout během příštího týdne. Odstaví ho to na nějakou dobu, ale věřím, že letní přípravu stihne.“
Ještě zpátky k vám, vítkovičtí fanoušci vás okamžitě vzali, připravili chorea, vyvolávali vás... Měl jste zpočátku obavy, že vás nepřijmou?
„Já se ptal před mým příchodem majitele Aleše Pavlíka, jak to budou fanoušci vnímat. Nikdy jsem necítil žádnou zášť nebo přesvědčení, že ve Vítkovicích mám červenou kartu. Naopak jsem cítil, že fanoušci byli ke mně vždycky vřelí, i když jsem tu trénoval Třinec nebo jsem seděl na tribuně. Stejně to měli i třinečtí fandové, byť naše dohoda s Oceláři skončila a já ze své vůle odešel. Nezanevřeli na mě.“
Co máte v plánu na nejbližší období. Stihnete si alespoň na chvíli odfrknout?
„Teď zatím nemám chuť se dívat na play off, potřebuju čas. Ale mám prostor na jiné věci. Mám čas na hráče, mládež a jednání. Teď se budou řešit administrativní věci a nastavení. Jsem přesvědčený, že by správná a zdravá organizace takto měla fungovat. Dám tomu pomocnou ruku, ale budu jezdit i skautovat potenciální posily. Teď je uvidím na vlastní oči, i když klubového skauta Láďu Svozila budu využívat. On má výborné oko.“
