Petr se vrací do extraligy: Se svým jménem se neschovám. Možná mi scházela pokora
Čeští hokejoví fanoušci znají Jakuba Petra (51) jako kouče, co se nebojí otevřeně ventilovat názor. Tak si ho pamatují z Vítkovic i štací u mládežnických reprezentací, osmnáctku dovedl před 11 lety ke stříbrné medaili na mistrovství světa. V poslední době lehce sešel z očí, dvě sezony totiž cepoval norský Lillehammer. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport rozebírá neobvyklou štaci i nástup k Litvínovu, kde bude vykonávat roli asistenta. „Se svým jménem už se moc neschovám,“ myslí si.
Původně se spekulovalo, že u Vervy čapne místo hlavního. Nakonec se Jakub Petr do ligy vrací jako pomocná síla pro Michala Broše. „Osobně jsem si dal závazek, že chci být málomluvný,“ slibuje muž, co šest let vedl Vítkovice. Nejostřejší výměnu si střihl s tehdejším olomouckým koučem Zdeňkem Motákem, v roce 2019 se trenéři pohádali na tiskové konferenci.
Vzpomenete si ještě na vyhrocený moment s dnes již trenérem Ocelářů?
„To je dávno za námi, fakt hodně dlouho. Navíc partnerka žije kousek od Třince, když jsem působil ve Vítkovicích, všichni kromě tchýně chtěli remízu. Tchýně myslela na to, že když se mi bude dařit, bude se mít lépe rodina. Ale když jsem byl u nároďáku nebo v Norsku, kdykoliv jsem potřeboval lístky, nebyl s Honzou Peterkem (sportovní ředitel Třince) problém. A ani se Zdenou Motákem. Taky tam měl svoje boule, ale nakonec se jim podařilo dojít k titulu, psali jsme si. Je to pravěk. To doba přináší, možná mi scházela pokora, ale ten příběh je dávno za námi.“
Proč jste si vybral Litvínov?
„V průběhu mého druhého roku v Norsku se v Lillehammeru objevily finanční problémy. Přicházely nabídky, i když samozřejmě nejsem Scotty Bowman, varianty pokračování ve Skandinávii existovaly. Zároveň pořád byla možnost návratu do Česka, sítě se rozhodily zhruba v půlce minulé sezony.
