Galvas hrál v týmu s tátou, teď vyzve bráchu. Proč Třinec? Zase jsou hladoví po titulu
Do Česka se vrací po šesti letech. Přichází vyzrálejší a zkušenější. Pryč jsou doby, kdy Jakub Galvas sbíral v Olomouci coby začínající mlaďoch první extraligové starty vedle svého otce Lukáše. Nyní na něj čeká daleko větší zodpovědnost a tíha. Navíc v ambiciózním Třinci, kde právě Galvas starší v minulosti působil. „Zanechal tu nějakou stopu, ve které chci pokračovat, ale taky přidat ještě něco navíc,“ hlásí šestadvacetiletý obránce.
Před sezonou 2017/18 extraliga nepamatovala, že by otec a syn nastupovali celý rok spolu v jednom mužstvu. To, co se tehdy povedlo Lukáši a Jakubu Galvasovým, byl naprostý unikát. Z olomoucké střídačky to z první ruky sledoval i Zdeněk Moták, někdejší asistent jmenovce Venery a současný hlavní kouč Ocelářů. „Jedním z hlavních důvodů, proč jsem do Třince přišel, je ten, že trenéry znám. I s Borisem Žabkou jsem měsíc trénoval, když v Olomouci působil. Věděl jsem, co od nich zhruba čekat,“ říká Jakub Galvas už v třinecké výstroji.
I jeho táta ji před časem oblékal, dohromady pět sezon. „Vzpomínám si na prohrané finále s Litvínovem v roce 2015. Pamatuju si, že jsem byl i ve staré hale, ale už přesně nevím, v jakém roce. Možná 2013, 2014? Něco takového,“ zamýšlí se Galvas junior.
Teď už bude jeho domovem nová Werk Arena. „Prostředí je perfektní. Každý tu má přesně to, co potřebuje. Samozřejmě i z doby mého táty jsem to tady trošku znal, takže jsem už věděl, kde co je. Kluci mi navíc pomohli a normálně se sžívám. Cítím se tady dobře,“ pokyvuje všestranný obránce.
V Třinci se málem objevil už v mládeži, nakonec ale vyhráli Kohouti. „Pokoušel jsem se taky zapojit do týmu, ale v Olomouci mi dali šanci o rok dřív a za starší, proto jsem nakonec skončil tam a ne v Třinci,“ ohlíží se do minulosti.
Právě v „Plecharéně“ se Galvas s dospělým hokejem pořádně otrkal, i díky tomu pak jeho kariéra nabrala rychlý spád. Po dvou letech ve finském Jukuritu zamířil za oceán, kde si v šesti zápasech zahrál NHL za Chicago. V sezoně 2022/23 se však z farmy v Rockfordu o patro výš nepropracoval, proto byl návrat do Evropy logický. Ve švédském Malmö patřil ke klíčovým obráncům.
Nyní, v šestadvaceti letech, je zpátky v Česku. „Všechno se to nějak seběhlo. Dlouho jsem nic nevěděl, návrat se řešil až v květnu. Poté se to sešlo tak, že jsem si volal s trenérem a panem Peterkem, který mi dal nějaké argumenty. Časem to vyzrálo, že příležitost to je dobrá,“ míní Galvas.
Už tak nepanikařím
Důležitou roli v jeho rozhodování hrála i rodina. „Mám syna, kterému je skoro rok a půl. Třinec mi zároveň seděl jako tým. Vím, že všichni jsou zase hladoví po titulu, takže ambice budou nejvyšší. Třeba tohle mi v Malmö trošku chybělo,“ odkrývá ostravský rodák.
Čekají se od něj velké věci. K Ocelářům totiž přichází jako člen širšího reprezentačního kádru. „Věřím, že můj hokej je teď vyspělejší. Už tak nepanikařím. Ale uvidíme, jaké to bude, protože liga jde ohromně nahoru. Těším se na to, bude to velká výzva. Nikdo nám nic zadarmo nedá,“ ví Galvas.
Právě národní tým pro něj bude velkou motivací. Byť už v reprezentaci odehrál 35 zápasů, do závěrečného výběru na světový šampionát se ještě nedostal. „V Česku se na ten hokej asi kouká víc než třeba ve Švédsku, kde pro trenéry není tolik prostoru tam jet. Budu se snažit, jak nejlépe umím,“ dušuje se.
Obzvlášť pikantní zápasy jej čekají s Libercem, za který nastupuje jeho o sedm let mladší bratr Tomáš. Sourozenci Galvasovi proti sobě ještě nikdy nehráli, už ve třetím extraligovém kole se tak dočkají premiéry. „Bude to speciální nejen pro mě, ale i pro Davida Musila, který má v Liberci taky bráchu. Tomáš udělal ohromný progres, takže bude zajímavé ho vidět takhle naproti. Těším se na to,“ usmívá se Jakub Galvas.
