Býval dvorním centrem Jaromíra Jágra v Pittsburghu, zářil ve Švédsku, teď se vrátil ke kořenům. Jan Hrdina se stal tváří v novém představenstvu prvoligového Hradce Králové a v Praze studuje americkou univerzitu. V 35 letech by mohl ještě hrát. Ale dvakrát operovaná kyčel mu to nedovolí. „Musel jsem se s tím smířit. Zahrál jsem si už jen s odboráři,“ usmívá se bývalý útočník.
Život po skončení kariéry, to bývá pro hokejisty problém. Jan Hrdina se nevrhl na trénování, nýbrž studium řízení obchodu. Každý druhý víkend dojíždí do hlavního města na pobočku Newyorské univerzity. „Školu dělám teprve rok, ale baví mě to. Vybral jsem si ji i kvůli tomu, že výuka probíhá v angličtině,“ vypráví.
Má nejnižší trenérskou licenci, vyšší by si mohl udělat po dvou letech praxe. Jenže zápasy se hrají hlavně o sobotách a nedělích, kdy mívá školu. A tak se místo přesilovek a obranných pastí pouští do tajů makro a mikroekonomiky, účetnictví, ekonomické správy. „Tyhle základy se určitě hodí. Líbí se mi, že něco dělám a zároveň můžu poznat, jak byznys a ekonomika vůbec funguje,“ vysvětluje.
Jan Hrdina pochází ze silného hokejového ročníku, v juniorských výběrech nastupoval třeba s Patrikem Eliášem, Milanem Hejdukem, Petrem Sýkorou či Radkem Dvořákem. Teď už se s nimi moc nevídá. A když, tak spíš někde v ordinaci.
„Kluci jsou pořád rozběhaní po světě, sleduju, jak si vedou, ale moc na sebe nenatrefíme. S Patrikem Eliášem jsme se potkali ve Vailu, kde jsme byli ve stejnou dobu na operaci kyčle,“ loví v paměti.
Celkem sedm sezon působil v NHL. Nejlepší léta prožíval před deseti lety mezi českou hokejovou „mafií“ v Pittsburghu, kde dělal centra Jaromíru Jágrovi.
„Když jsem ho sledoval na letošním mistrovství světa, bylo vidět, kolik má pořád energie, že mu nechybí motivace, obětuje se pro mužstvo. Hrál výborně, skvěle si vedl celý tým. Škoda že to v semifinále se Švédy nevyšlo. Potom jsem přál zlato jim, finále se ale Švédům nepovedlo. Měli však extrémně mladý tým, čekal jsem, že dopadnou podstatně hůř,“ líčí Hrdina.
Sám do reprezentace pronikl zrovna v době, kdy ustaly medailové žně. Byl na olympiádě v Salt Lake City 2002, kde tehdy hodně silný český tým vyřadili ve čtvrtfi nále Rusové. Podobně dopadlo i následné mistrovství světa ve Švédsku. „Ale bylo to parádní. I když jsme vypadli...,“ nelituje.
Právě ve Skandinávii pak chytil novou mízu. „Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do Jönköpingu, což je poměrně na jihu Švédska, takže tam nebyla přes zimu po celý den žádná extrémní tma, počasí příjemné, hokej taky výbornej,“ vypočítává.
Naposledy se objevil v národním týmu už jako hráč celku HV 71 v únoru 2007. O rok později s ním získal švédský titul. A musel skončit s hokejem.
„Delší dobu mě pronásledovala bolest kyčle. Šel jsem dvakrát na operaci, jenže moc to nepomohlo. Zkoušel jsem se pak ještě vracet. Ovšem nemohl jsem hrát naplno. Skončit s hokejem bylo těžké, ale neměl jsem na výběr. Musel jsem se s tím smířit. Hrát už jsem chodil jen v Hradci s odboráři,“ vyloudí úsměv.
Věnuje se rodině, dvěma malým dětem, až letos v dubnu vystoupil z ústraní. Stal se novou tváří představenstva královéhradeckého klubu, kam byl přizván i s dalším odchovancem Martinem Hostákem. „Skončil generální manažer, nastaly změny. Byl jsem osloven, tak jsem řekl, že jo. V Hradci jsem hokejově vyrostl. Svoje zkušenosti chci nějakým způsobem vrátit,“ uzavírá Hrdina.
| * Narodil se 5. února 1976 v Hradci Králové. * V roce 1995 ho draftoval tým Pittsburgh, v dresu Penguins nastupoval v jednom útoku s Jaromírem Jágrem. V NHL působil celkem sedm sezon, hrál také za Phoenix, New Jersey a Columbus. * Během výluky v sezoně 2004-05 hrál za Kladno. Se švédským HV 71 v roce 2008 vybojoval titul. * Za českou reprezentaci hrál na ZOH 2002 a MS ve stejném roce. Má bronz z ME do 18 let 1994, startoval i na šampionátu dvacetiletých 1995. * Od letošního dubna je členem představenstva HC VCES Hradec Králové. |
