ROZHOVOR - Člen slavné zlaté generace Martin Procházka (39) se upsal Regensburgu. Populární šampion až ve třetí německé lize? Není to fór? Není. Němci vytvořili bývalému reprezentantovi výborné podmínky. Jako by hrál dál českou extraligu. Dostal novou chuť do hokeje, trýznivé myšlenky na odchod z aktivní scény už vypudil z hlavy.
Rok nehrál Martin Procházka kvůli bolavým kolenům. Ta se již umoudřila a Procházka se teď těší, že ho německá štace vystřelí zpět do velkého hokeje. „Třeba se za rok vrátím domů a pár let tu ještě budu hrát,“ doufá čtyřnásobný mistr světa a triumfátor z Nagana, jenž by rád pracoval pod Jaromírem Jágrem.
Jste skutečně spokojený s tím, že jdete do třetí německé ligy?
„Jsem. Jinak bych to nepodepsal. Smlouva zní na rok, klub má velký zájem postoupit do druhé ligy. Potkám tam řadu známých hráčů, třeba Martina Ančičku, který hrával za německý nároďák. A vedle něj tam je spousta kluků, co hrávali nejvyšší německou ligu DEL. Ten kádr vypadá zajímavě. A jelikož moje dvě poslední sezony stály kvůli zranění za prd, tak mi z toho Regensburg vychází jako ideální štace pro to, abych se do toho zase dostal. A nikdy nevíte, třeba se za rok vrátím domů a pár let tu ještě budu hrát.“
Čili jde o jakýsi odrazový můstek Martina Procházky na cestě zpět do elitní české soutěže…
„Dá se to tak říct. Pro mě je to svým způsobem i výzva. Regensburg o mě projevoval velký zájem, zatímco tady doma jsem se pořád o něčem dohadoval, stále se něco nesmyslně řešilo a nic z toho nebylo. Chtěli po mně, abych čtyři měsíce čekal a pak že se uvidí. Do toho jsem nemohl jít, proto padla volba na Německo.“
„Pozor, ona to nebude žádná legrace. V Regensburgu podepsali nového sponzora na tři roky, jde o energetický gigant. Ambice jsou výrazné, v klubu chtějí jít co nejvýš. Byl jsem se tam už čtyřikrát podívat, prostředí je parádní. Na ligu chodí až pět tisíc lidí.“
Dvakrát víc než v Kladně…
„Přesně tak. Regensburg je vyhlášené hokejové město. Hrával za něj i Jirka Lála na sklonku kariéry. Já odmala Jirku obdivoval, vzal jsem si po něm i dvacítku, takže na něj jen navazuju.“ (usmívá se)
A i peníze jsou v pohodě, že?
„Podmínky jsou srovnatelné s naší extraligou. Není to samozřejmě top, ale průměr to pořád je.“
Jak na vás vůbec Regensburg přišel?
„Právě Martin Ančička mě kontaktoval. On je původem Kladeňák, v Německu dlouho hraje. Zavolal mi, zeptal se mě na pár věcí a pak mi dal nabídku. Říkal, že pro klub je to záležitost obrovské prestiže. To mi zalichotilo. A nakonec jsme si plácli.“
Vím, že jste se chystal promluvit s Jaromírem Jágrem na téma své budoucnosti v Kladně. Mrzí vás hodně, že to nedopadlo a z klubu odcházíte?
„Přímo s Jardou jsem se nebavil, ale byl jsem v kontaktu s lidmi okolo něj. Ti mi právě říkali, ať počkám do srpna, do září a pak se ukáže. Podle toho, jak bude vypadat mančaft a jak na tom budu já. Došlo mi, že zájem není takový, jak bych potřeboval. Neměl jsem od Kladna žádnou jistotu.“
Doufáte, že si za rodné Kladno ještě zahrajete?
„Věřím, že se to pořád může povést.“
Probíhaly s Kladnem debaty tak, že jste odpovědné lidi marně přesvědčoval o umoudření svých bolavých kolen? Přijde mi, že vám moc nevěřili.
„Taky jsem měl trochu ten pocit. Otázka mého zdraví ale možná nebyla stěžejní věcí. Bylo mi spíš řečeno, že moje poslední roky na Kladně byly slabší a že se se mnou už moc nepočítalo. Určitý zájem sice byl, ale jak jsem řekl, k ničemu to moc nespělo. A tak jsme se v klidu rozešli.“
Proč jste se nespojil s Jágrem? S ním byste vedl debatu přímo a bez spekulací, nebo ne?
„Sice jsme se spolu nebavili, ale ti lidé od něj zastávají v podstatě stejný názor jako Jarda. On toho měl plno, vedl spoustu jednání, kolikrát nevěděl, kam dřív skočit. Jarda přesně věděl, co chci, takže akorát instruoval svoje lidi, jak se k tomu postavit. Jak říkám, nikde není napsáno, že se nevrátím.“
Loni jste uvažoval o definitivním konci kariéry. Povězte, co se vám honilo hlavou?
„Je pravda, že jsem takové období měl. Po hokejové stránce to bylo trápení, v jednu chvíli jsem byl obrovsky zklamaný, loni na jaře to na mě padlo. Měl jsem s tím trochu problémy, protože jsem se z toho stavu nemohl dostat. Teď už se cítím mnohem líp, dostal jsem novou chuť, zdraví se umoudřilo. Byl jsem na kontrole doma i v Německu a oba doktoři se shodli, že má kolena jsou v pořádku. Tělo si odpočinulo, dva tři roky bych mohl ještě hrát.“
„Zhruba tak! (usmívá se) Doufám, že jsem hokej nezapomněl a že můžu hrát. Nechci se vzdávat.“
Co byste dělal, kdybyste s hokejem opravdu skončil?
„Já už před časem měl jisté náznaky, že bych dělal v kladenském hokeji. Ještě za doby šéfování Milana Volfa. Ten už v klubu není, tak se tyhle záměry zastavily. Uvidíme, co přinese budoucnost.“
Tu budoucnost má na starost právě Jaromír Jágr. Co myslíte, dokáže pozvednout skomírající kladenský klub a nastartuje novou epochu?
„Jarda to určitě zvedne. Má plno zkušeností, dlouhé roky se pohybuje napříč celým hokejovým prostředím. Zná důležité lidi, ví, jak to v klubech funguje a jak by to fungovat mělo.“
Zároveň říká, že se mu do prezidentování nechtělo. To asi chápete, že?
„Samozřejmě. Není to záviděníhodná pozice, ale jak Jardu všichni známe, popere se s tím a zvládne to. V hokeji dokázal všechno, nepochybuju, že mu půjde i šéfování Kladnu.“
Chtěl byste mu být za nějaký čas po ruce, viďte?
„Rád bych. Už jsme to naťukli, že kdysi se něco rýsovalo. Já se o tom bavil i s panem Jágrem starším, bylo to v době, kdy se chystala stavba nové arény. S Patýsem (Pavlem Paterou) nám byla nabídnuta pozice v klubu. Třeba to dopadne u Jardy mladšího.“ (usmívá se)
