Už jsem se viděl v mlékárně, říká Sýkora. Ale důchod ještě odkládá
ROZHOVOR - Před šesti lety přesvědčoval, že se definitivně vrací domů z Ruska. Plácl si s Plzní a těšil se na vrcholné boje v play off. Netrvalo dlouho a uznávaný kouč Marek Sýkora vážně uvažoval, že s hokejem skončí a půjde pracovat do mlékárny.
V ruské KHL už kluboví manažeři dávno vědí: s rozvážným českým stratégem nikdo neprohloupí. Každý svůj tým dotáhl tam, kde si přál být. Pokaždé zažil úspěch. V běloruském Minsku si jej váží natolik, že tamní velitelé nechtěli slyšet ani slovo o Sýkorově choutkách na odpočinek.
„Vím, že to říkám už pár let, ale po téhle sezoně chci vážně z hokeje odejít. Snad s úspěchem,“ říká 63letý trenér v době vrcholící přípravy Dynama.
Musel jste se nutit do balení kufrů před cestou do Běloruska?
„Musel, musel, žádné velké těšení nenastalo… (usmívá se) V poslední době už to u mě nebývá jinak. Pokaždé musím přežít tenhle proces stěhování. Přečkat, než člověk znovu zapadne do pracovního režimu. Pak už je to zase dobrý.“
Zvlášť, když Minsk je při pohledu na mapu v podstatě za rohem, že?
„Přesně tak. Hodinu a půl letadlem. Ta blízkost k domovu hraje roli. Není to jako dřív, kdy jsem pracoval v Jekatěrinburku nebo Magnitogorsku. Takhle může manželka lítat sem a tam. Nevadí, když doma zapomenu nějaké věci. Někdo mi s nimi může hned přiletět. Navíc, do Ruska nemá cenu vozit hromadu věcí, protože nikdy nevíte, jak dlouho tady vydržíte.“
Co vás pořád na trenéřině baví, že si nechcete dát pokoj?
„Jako se většina hráčů nerada loučí s kariérou, tak i trenéři to mají podobné. Pár desítek let to dělám a ještě cítím, že můžu, tak do toho znovu jdu. A je pravdou i to, že mě to pořád baví. Ty emoce a napětí v zápasech mám rád. Práci v KHL navíc vnímám jako uznání. Přece jen jde o druhou světovou soutěž. Dává mi to zkrátka dobrý pocit.“
Jak velkou motivační složkou jsou finance? V KHL trenéři logicky berou výrazně víc než v extralize.
„Peníze samozřejmě jsou lákadlem, to bych lhal, kdybych tvrdil opak. Hlavním motivem však nejsou. Jenom kvůli penězům se to dělat nedá.“
Ze štací v Rusku jste si jistě něco našetřil, udělal jste si poslední dobou něčím radost?
„Jo, jo, objednal jsem si lepší auto. Na starý kolena budu jezdit v novým.“
Značka?
„Nevím, jestli se to hodí říkat…“
Zkuste to.
„Tiguan v lepší výbavě. Není to zase taková pecka, ne?“
To má dnes kdekdo…
„Že jo? Kdekdo. Na úrovni mercedesu to není, ale hezké auto ano. Měl jsem rád větší škodovky, tak teď jsem v závěru kariéry přesedlal.“
O finiši kariéry mluvíte minimálně poslední tři roky. Kdy přijde doopravdy?
(usmívá se) „Vy mě dobře znáte, tak víte, že moje odpovědi na tyto otázky jsou už delší dobu stejné. Teď už si ale na tyhle řeči budu dávat pozor. Já jsem s tím fakt chtěl letos seknout. Byl jsem rozhodnutý, počítal s tím. V Minsku však sami od sebe vyjádřili přání, abych pokračoval. Nebýt toho, netrénuju a nic nehledám. To by za mnou musel někdo přijít a začít mě dost lámat. Sám od sebe bych určitě nic nehledal.“
Hodně těžko vám bylo před pěti lety, kdy jsem musel odejít od plzeňského áčka k mládeži, že? Tehdy vás absolutně nenapadlo, že ještě jednou vyrazíte do Ruska a jak dobře si v KHL povedete…
„To říkáte naprosto trefně. Když jsem se v roce 2005 vracel do Plzně z Magnitogorsku, v novinách se psalo, že z Ruska přichází spasitel, zachránce. První rok se mi vůbec nepovedl (11. místo). A ten druhý byl podobně špatný, musel jsem jít. Fanoušci řvali: Sýkora ven! Ne tedy doma, ale někde venku při lize. To pro mě byly nejtěžší okamžiky kariéry…“
Tenkrát jste byl blíž odchodu do důchodu než nyní, co říkáte?
„Ano. Už to vypadalo, že využiju svých známostí a půjdu dělat skladového dělníka do jedné zdejší mlíkárny.“
Teď jste mě rozesmál…
„Počkejte, já to myslím vážně. V jednu chvíli jsem o tom vážně uvažoval. Naštěstí po čase přišla nabídka vést reprezentační osmnáctku, poté mi dali i dvacítku a to mě dostalo zase nahoru. Já mezi mladými vyloženě pookřál. Nabral jsem síly na světových šampionátech, bavila a obohatila mě stáž v Kanadě. Následoval comeback do Ruska na další dva roky, které já osobně považuju za velmi úspěšné. Nováčka KHL z Jekatěrinburku jsme dostali poprvé v historii do play off a to samé se povedlo letos s Minskem. Aniž bych to zveličoval, jsou to jasné úspěchy.“
V KHL každoročně plánuje každý trenér postup do play off , jenže v posledních sezonách je dost výrazným úspěchem, když se kouč dočká konce ročníku, souhlasíte?
„Jednoznačně. Přežít sezonu je úspěch. V Rusku je to zvlášť poslední dobou složité. Nikdy dopředu neodhadnete, co přijde. Já si říkám, že jsem měl každý rok slušný, tak snad to ve stejném duchu i dokončím. Ale jistota je nulová. I trenéři, kteří nakonec vyhráli titul, prožívali v sezoně velké krize a byli blízko k vyhazovu. Biljaletdinov v Kazani, Bykov v Ufě. Ten byl všude v Rusku velkej geroj a najednou musel odejít úplně ode všeho. Já zase získal pocit, že v Minsku jsou naštvaní tamní novináři, že Sýkora přežil.“
Vážně?
„Oni si tak přivykli na střídání trenérů, na to množství nových rozhovorů, řečí a různých spekulací, že já jim v téhle potravě v podstatě bráním. Taky o mně psali, že to mám nahnutý, ale nijak mě to nevykolejilo. A nakonec se na mě mračili, že zůstávám. Ne všichni samozřejmě, ale těch naštvaných bylo docela dost. Za minulé dva roky se jim v Minsku vyměnilo šest trenérů a teď je tady furt ten samej chlap.“ (usmívá se)
Neměl jste chuť si do nich na konci ročníku dloubnout?
„Měl. Měl… Ale zdravej rozum zvítězil. Já tyhle provokace nemám moc rád.“
Stará škola…
„Asi jo. Držím tu štábní kulturu.“
Co říkáte na aktuální nepříjemnosti Miloše Říhy v Petrohradu? Radikální část fanoušků Petrohradu vyvěšuje transparenty proti jeho angažování, považují doslova za prasárnu, že tým SKA vede bývalý trenér Spartaku.
„Miloš je velmi silná osobnost, výborný trenér. V Petrohradu udělal s mužstvem správné a nezbytné kroky, které si obhájí. Jsem přesvědčený, že jeho mančaft bude hrát dobře. Miloš v Rusku dávno všechny přesvědčil, že umí. A zvládne i tohle. I když to tam má docela hustý, jak my Češi říkáme.“
V Petrohradu je na kouče výrazný tlak, je podobný tomu v Minsku, který je zase jediným běloruským účastníkem a hokejový klub je v metropoli nejsledovanější grupou?
„Bělorusko je malý stát, co se odtrhnul od velkého Ruska, tím pádem to hodně prožívá. Z toho pramení silný tlak. V Petrohradu jsou to zase ty prachy…“
Bělorusko ovládá autokratický diktátor Lukašenko, jenž tvrdě potírá demonstrace proti režimu. Poznáváte na vlastní kůži zvláštní řád v zemi?
„Není to tak zlý, jak by se mohlo zdát. Já se od počátku angažmá v Minsku združuju jakéhokoliv komentáře vnitropolitické situace. Nemluvím o tom vůbec. Pokaždé jen o sportu. Pravdou je i to, že se mě nastavený politický režim nijak nedotýká. A lidi v klubu jsou příjemní. Šéf Dynama je výborný chlap, velmi otevřený člověk. Okolo jsou samozřejmě různí lidé, ale jestli mi tam někdo hází klacky pod nohy nebo mě nemá rád, to je mi celkem upřímně jedno. Naučil jsem se nečíst noviny ani internet. Pak se novináři diví, že nic neříkám na to, že mě támhle někdo z jiných trenérů pomluvil. Reaguju tak, že je mi to fuk.“
Jsou v Minsku místa, kam raději nechodíte?
„Chodím si tam, kam chci. Na nic špatnýho jsem nenarazil. Minsk je moc pěkný město, Kanaďani a další cizinci jsou z jeho úrovně velmi mile překvapeni. Takže si bez obav vozí s sebou rodiny. To samé zázemí. Na jedničku.“
Poslední otázka snad nemůže znít jinak. Kdy skutečně řemesla necháte?
„Přál bych si po téhle sezoně. Doufám, že skončí dobře. A že ji přežiju.“
