Němec Ančička by si rád zahrál proti Čechům

Hokejový obránce Martin Ančička strávil převážnou část své kariéry v druhé nejvyšší soutěži, přesto se dokázal prosadit na mistrovství světa. V dresu Německa má v Moskvě patřit k oporám a tahounům týmu kouče Uweho Kruppa. Dvaatřicetiletý rodák z Kladna je totiž nejstarším hráčem nováčka elitní skupiny. Ančička by především rád pomohl k udržení Německa a malým bonusem by pro něj byl i duel s českou reprezentací. Ančička se už v ruské metropoli potkal s bývalými spoluhráči z Kladna Markem Židlickým a Petrem Tenkrátem. "Já jsem v Čechách vyrost a prožil jsem tam nádherné dětství. Proti českému týmu bych si chtěl zahrál, hlavně když jsou tam kluci, s kterými jsem na Kladně působil," řekl Ančička v rozhovoru s novináři. K tomu musí Německo postoupit do osmifinálové fáze, kde by narazilo na výběr Aloise Hadamczika. Ančička netuší, komu by fandila jeho rodina. "Snad asi mně, i když brácha i táta jsou velcí příznivci českého hokeje. Tam by ty pocity byly trošku rozpolcené." Do země západního souseda České republiky zamířil před jedenácti lety a už se tam usadil. Je cesta až mezi světovou špičku na šampionátu je zajímavá. V polovině 90. let se snažil prosadit do extraligy v dresu Kladna, ale větší důvěry se nedočkal. Po krátkém působení v prvoligovém Brně se tak vydal do Německa. "V Brně se mi hrálo pod trenérem Karlem Fraňkem skvěle, potom jsem chtěl vyzkoušet zahraničí. Byl jsem sice mladý, ale i z rodinných důvodů jsem chtěl odejít do Německa," vyprávěl Ančička. Proč se rozhodl zmizet z Čech a usadit v Německu, nechtěl rozvádět. "To by bylo na delší vyprávění. Já už jsem tenkrát nějakým způsobem s životem v Čechách nebyl spokojený. Moje prababička byla Němka, z toho důvodu jsem to chtěl změnit," naznačil bek, který už má českou výslovnost poznamenanou německým přízvukem. Hokejově neviděl v rodné zemí šanci se pořádně prosadit a finančně zajistit. Až později viděl, že se možná i v Česku postupně mohl propracovat třeba i výš. "Potom mě to trošku mrzelo, když jsem viděl, že spousta kluků, kteří byli třeba míň talentovaní než já, potom hráli za národní tým nebo i v NHL," podotkl. Ale rozhodně nelituje svého rozhodnutí. "Mě se daří výborně, i z té životní stránky. Manželka je Česka, ale usadili jsme se u Regensburgu, postavili domek. Narodily se nám dvě děti, musím přiznat špatně mluví česky. Celý náš život se odehrává tam." Do rodného Kladna jezdí Ančička s rodinou jednou nebo dvakrát do roka. Celkově stráví v Česku okolo tří týdnů. "Na Kladně mám rodiče a bráchu, tak tam občas přijedu, ale není to moc. Můj život se už odehrává jinde a když končím sezonu, tak jsem přes léto doma v Regensburgu. Člověk si chce odpočinout. Dění v Čechách ale občas sleduji, také nás často navštěvují rodiče, brácha a manželky rodiče," navázal. Z bývalých hokejových spoluhráčů už moc v kontaktu není. "Občas se potkáme s některými kluky, s kterými jsem vyrůstal, a pozdravíme se. Ale větší kontakt mám jen s Davidem Čermákem, s kterým jsme hrál v Kladně i v Regensburgu. Jinak s dalšími jako jsou Patrik Eliáš, Tomáš Vokoun a spousta hráčů, kteří hrají na vysoké úrovni po světě, kontakt moc není," přiznal. On sám po působení v Brně zamířil do druholigového německého Řezna. "Přišel tenkrát kontakt přes Petra Tatíčka, který teď v Kladně působí jako jeden z trenérů. Dlouho jsem byl v Regensburgu, pak jsem působil u Stuttgartu v městech Heilborn a Bietigheim," vyprávěl Ančička. Do Regensburgu se v roce 2002 vrátil a odehrál tam další čtyři sezony. "Stal se tam manažerem Jiří Lála, postavili tam novou halu pro šest tisíc, přivedli tak i trenéra Erika Künhackla. Chtěli jsme tam něco vytvořit, ale bohužel jsme toho nedosáhli." On sám však zaujal stavitele německé reprezentace. Vizitka dvojnásobného nejproduktivnějšího obránce druhé nejvyšší soutěže přesvědčila Kruppa, aby dal Ančičkovi šanci. Ten se mu odvděčil a podílel loni postupu z Německa z turnaj první divize ve francouzském Amiens. Kvůli reprezentaci pak šel i do Mannheimu a vydobyl si v reprezentaci pevnou pozici. "Uwe Krupp na mě docela sází. Možná se mu líbí můj styl, což tak není u každého trenéra. Párkrát jsem to zažil v Německu i v Čechách, ale já si s Uwem docela rozumím a mohu být spokojený," dodal. Po premiéře na velkém turnaji byl trošku zklamaný, protože Němci sahali v sobotu po zisku bodu s Kanadou, ale nakonec prohráli 2:3.