Čeká ho významný den. Právě dnes oslaví Vladimír Růžička, někdejší legendární útočník a současný slávistický kouč, padesátiny! „Ale že bych to moc prožíval? Na to nejsem,“ tvrdí kapitán olympijských šampionů z Nagana. A rozhodně to s oslavou nepřežene. „Že bych se opil? Ne ne,“ usmívá se.
Naposledy to s pitím přehnal v roce 2008 při oslavě titulu. „To mi bylo i špatně, pili jsme dva dny v kuse. Ne, že bych měl okno a nic si nepamatoval, ale tehdy jsem docela přebral,“ komentuje to, jak s trenéry zapíjeli zlato pro slávistický klub.
„Ale zase tak strašné to nebylo, vím, kdy přestat. Nejhorší bylo, jak jsme všechno míchali. Whisky, šampaňské, víno. Někdo to vydrží táhnout klidně čtyři, pět dní, já jsem to po tom titulu držel dva dny, pak jsem měl dost.“
GALERIE: Snímky Vladimíra Růžičky z našeho archívu!
Na alkohol nikdy moc nebyl. Když se vrátil v roce 1998 z Nagana, na památné tiskové konferenci působil mezi ostatními nezvykle střízlivě.
„Jo? To jsem se nějak prostřízlivěl, ale v letadle jsem pil docela dost. S Ivanem (Hlinkou) a Slávou (Lenerem). Ten pak trošku odpadl. Celkově cesta zpátky byla hrozně náročná,“ směje se Růžička, jenž dovedl národní tým ke dvěma zlatým medailím na šampionátech (2005 a 2010).
Jste známý tím, že sbíráte fajfky. Pořád to platí? Přál byste si nějakou k narozeninám?
„Tohle už moc nebere, jen občas si koupím nějaký doutník, ale i tohle jsem omezil. Pokud jde o záliby, tak teď hraju často tenis. Golf už tolik ne.“
A hodinky sbíráte pořád?
„Mám takový stojánek, dohromady je jich asi deset. Ale já jsem v tomhle ohledu blázen, hodinky musím mít na ruce pořád! Neudělám bez nich metr chůze. Sundám si je pouze, když jdu na led. Jinak nikdy.“
Ani v noci?
„Ne! Nepřichází v úvahu! I když se jdu koupat, mám je furt. Kdybych je neměl, zešílím. Vybavuju si, jak se mi během mistrovství světa v Německu v roce 2010 rozbily, takže jsem si hned musel koupit jiný. Prostě si nedovedu představit, že bych měl takovou volnou ruku.“
A proč je nosíte na pravé ruce?
„Kvůli těm tlačítkům po straně. Když je mám na levé ruce, tak jak ohýbám ruku, tlačí mě. Na pravé ne...“ (a názorně to ukazuje)
Říká se o vás i to, že jste docela gurmán a máte rád dobrá jídla. Vaříte sám?
„Ne, jenom něco na grilu. Manželka vaří tak skvěle, že se vůbec nemá cenu jí do toho hrabat. Možná bych něco zvládnul, ale spíš na to jenom koukám. Mám rád českou klasiku, svíčkovou, řízeček, ptáčky s rejžičkou. Ale s manželkou jsme si oblíbili i sushi.“
Nezhubnul jste malinko?
„Myslíte? Možná tím tenisem.“
Kolik aktuálně vážíte?
„Okolo 106, 107 kilo. Míval jsem i 111, což je ale už moc, to se člověk ani neohne. Ale zase bych nechtěl mít pod sto, to bych byl takový vyšumělý. (usměje se) Myslím si, že těch 106 je tak akorát, taková postava ke mně patří.“
V nedávném rozhovoru pro deník Sport jste vykládal mimo jiné o tom, jak jste v šestnácti letech uctivě koukal na ostatní hráče v litvínovské kabině, když jste do ní prvně vstoupil. Nepřipadá vám, že dnešní mladí hráči jsou více otrkaní a drzí?
„Je prostě jiná doba. My jsme byli takoví zakřiknutější, prostě ušlápnutí. A myslím si, že to bylo trochu lepší, ti mladší si starších více vážili. Dnes je to takové... (zamyslí se) Je to divné, ale to je celkově dané dobou.“
Jak to máte ve slávistické kabině? Tykají vám, nebo vykají mladší hráči?
„Ti mladší už mi většinou vykají. Ale ono je to někdy jedno. Můžete někomu vykat, ale stejně ho pošlete někam. A naopak někomu tykáte, ale nikdy si to nedovolíte.“
| VLADIMÍR RŮŽIČKA |
|
Narozen: 6. června 1963 v Mostě (50 let) Profese: hokejový trenér HC Slavia Praha Hráčská kariéra: Litvínov, Dukla Trenčín, Edmonton, Boston, Zug, Slavia Největší úspěchy jako hráč: olympijský šampion z Nagana (1998), mistr světa (1985), stříbro na ZOH 1984, stříbro z MS 1983, bronz z MS (1987 a 1989), čtyřikrát nejproduktivnější hráč ligy, dvojnásobný držitel Zlaté hokejky (1986 a 1988) Trenérská kariéra: Slavia (od 2000), česká reprezentace (asistent 2002-04, hlavní kouč 2004-05, 2008-10) Největší úspěchy jako trenér: dva tituly mistrů světa (2005 a 2010), dva extraligové tituly se Slavií (2003 a 2008), postup do semifinále Světového poháru 2004 |
