Sedm let makal na ruské frontě, málokterý cizinec si tam vydobyl tak robustní renomé. Přesto Miloš Říha dál visí mimo reprezentační zájmy. Mimo revír, od něhož klíče od roku 2004 dostávali jen Růžička s Hadamczikem. Oba silné osobnosti. Stejně tak ovšem Říha, současný kouč hokejových Pardubic.
A to je zřejmě zásadní důvod, proč ti tři mezi sebou nemají žádné vazby. „Vážím si obou trenérů za to, jakou udělali práci pro český hokej,“ ví Říha o kupě medailí, které oba nashromáždili.
Že by však o úspěšných turnajích či vlastních vizích společně debatovali, to nehrozí. Ego je silný protivník. „Mrzí mě, že jsme s Vláďou k sobě nikdy nenašli cestu,“ rozpovídává se Říha.
„Jasně, byli jsme vždy velkými konkurenty a nikdy nebyla moc možnost, nedostali jsme se k sobě tak blízko. Věřím, že bychom si mohli rozumět a bavili se konstruktivně. Oba jsme do hokeje blázni. Bohužel, z jeho strany nebyla moc chuť se pobavit. Není moc do komunikace, možná se jí i trochu bojí, těžko říct,“ tuší jen důvody stranění se.
Protože má ruskou scénu excelentně zmapovanou, dobře ví, jaké nabídky z KHL se Růžičkovi v minulosti scházely. A že by mohl odejít na třetí pokus letos po MS, jak o tom v sobotu informoval deník Sport? Podle Říhy je pozdě.
Životní šanci prý Růžička prováhal. „Dávno tam mohl být, v nejlepších klubech. Mohl jít do Petrohradu, do Kazaně, ale nešel. A teď už je pozdě,“ má kouč jasno. Nedávno ještě hřmotný status trenéra v Rusku oslabil, tak proto.
Hadamczik? Kdysi jsme k sobě měli blízko
A co Alois Hadamczik? „Kdysi jsme k sobě měli blízko, až nastala situace, kdy jsme se domluvili, že kdyby jeden z nás dostal hlavního trenéra reprezentace, vezme si druhého k sobě. Dostal to Lojza a … A nezavolal,“ směje se dnes Miloš Říha příhodě.
A jedním dechem pokračuje: „Proti Lojzovi Hadamczikovi nic nemám, akorát jednou se ke mně zachoval nefér,“ nezapomíná na střet rivalů před mnoha lety, kdy z pozice pardubického kouče nejásal nad úmyslem Hadamczika povolat na turnaj jeho hráče.
„Dovolil jsem si mu říct, že jsou vyšťavení, ať mi zavolá za týden. A on napsal do novin, že ho denně otravuju a že nechci, aby moji hráči reprezentovali Českou republiku. Byl to nesmysl a vyloženě nekolegiální záležitost.“
Říhu hodně mrzí, že o něj reprezentace nikdy nezavadila. Mnohem blíž měl kdysi k ruské sborné, k vedení slovenského nároďáku. Česko? Vůbec nic. A přestává pomalu věřit, že se někdy dočká. „Ze strany svazu není chuť mě do nějakých aktivit kolem reprezentace zapojit. Přitom si myslím, že zkušeností mám dost a mohl bych je předávat.“
Sám se nedávno přihlásil. „Nabízel jsem pomocnou ruku před dvacítkami, chtěl jsem jakkoli pomoci. Nejdřív mi Sláva Lener řekl, že je to dobrý nápad, ale pak už nikdo nevolal,“ přidává čerstvou zkušenost.
A když byla řeč o dvou reprezentačních trenérech, zbývá zodpovědět: je lepší práce za Hadamczikem, nebo Růžičkou? „Klaním se spíš k Vláďovi Růžičkovi.“ uzavírá Říha.
Čtěte v Nedělním Sportu
Velký dvojrozhovor s Milošem Říhou a jeho synem:
- jak funguje jejich spolupráce v Pardubicích?
- jaké ambice s týmem mají?
- v čem se liší české prostředí od KHL?
- jaké největší hvězdy trénovali?
- proč si oba váží Tichonova?
