Petr Tenkrát, Viktor Ujčík, Michal Broš a mnozí další. V Kärpätu Oulu si šikovné české ručičky vždycky pochvalovali. Za ta léta se ale kolonie českých hokejistů ve finském velkoklubu ztenčila, momentálně ji drží už jen 18letý Radek Koblížek, který na sever Evropy zamířil před třemi roky. „Finové nejsou tak šikovní jako Češi, což je pro mě dobré. Alespoň můžu do finského hokeje vnést nějakou myšlenku,“ pochvaluje si reprezentační útočník, který bude bojovat o nominaci na MS „20”.
Doma už se moc často neukazuje. Maximálně párkrát za sezonu, když má v Česku zrovna nějaké reprezentační povinnosti. I proto pro něj byl začátek října tak trochu speciální. V rámci osmifinále hokejové Ligy mistrů totiž Kärpät narazil na pražskou Spartu. „Když se losovali soupeři pro toto kolo, tak jsem byl moc rád, že jsme Spartu dostali,“ říká mladý útočník i přesto, že Pražané jeho tým ze soutěže vyřadili.
Už to byl nějaký ten pátek, co jste byl naposledy doma. Těšil jste se na zápas v O2 areně?
„Je to vždycky fajn vrátit se sem. Doma v Česku už totiž v podstatě nehraju, vlastně jen s reprezentací. Na zápas se přišla podívat i část mojí rodiny, jmenovitě děda s bráchou a bratrancem, takže jsem byl rád, že jsem si proti Spartě mohl zahrát.“
Patříte mezi odchovance brněnské Komety, tedy jednoho z největších soupeřů Sparty. Byl pro vás tento zápas speciální i z tohoto pohledu?
„Tak je pravda, že mezi Kometou a Spartou panuje jedna z největších rivalit, kterou v Česku můžeme najít. Ale nevím, já už to tak asi neberu. Už tři roky hraju ve Finsku, takže mě to nejspíš tak nějak opustilo. Kdybych hrál v Česku a proti Spartě, tak je to nejspíš jiné. Ale teď jsem to tak nebral, že hraju proti rivalovi.“
Do Finska jste odešel v poměrně mladém věku. Proč jste se tak rozhodl?
„Přišel jsem tam, když mi bylo 15, takže věkem tak nějak starší dorostenec. Dostal jsem od nich nabídku jet tam na týden zkusit trénovat. Načež mi poté řekli, že pokud budu chtít, můžu za ně začít hrát. Tak jsme se s rodiči rozhodli, že to zkusíme a že tedy půjdu hrát do Finska.“
Odejít v 15 letech do neznámého prostředí chce asi hodně odvahy. Jak jste na tom byl třeba s jazykem?
„Anglicky jsem trochu uměl, ale že bych mluvil, tak to zas až tak úplně ne. Takže začátek byl samozřejmě těžký. Ale měl jsem štěstí, že tam tou dobou hrál Vláďa Eminger, který je zrovna ve Spartě. Bydlel jen patro nade mnou a hrozně mi v začátcích pomohl. Hodně mi to ulehčil. Byl jsem s ním skoro pořád. Ale bylo to těžké, ne že ne. Noví kluci, nikomu jsem vůbec nerozuměl, nikoho jsem tam neznal.“
Co vaření a praní? Zvládal jste to? Nebo vám chodil vařit Eminger?
„No všechno jsem musel zvládat sám. A Vláďa? No to si myslím, že už jsem v těch 15 letech vařil spíš líp já. (smích) Ale ne. Tak to praní není zase až tak těžké a vaření se člověk prostě naučí. Do toho se časem dostane.“
Byl to pro vás velký skok i po hokejové stránce? Liší se nějak výrazně mládež ve Finsku a v Česku?
„V Kometě jsem sezonu předtím hrál chvíli za starší dorost, ale většinu sezony jsem byl v mladším dorostu. No a ve Finsku jsem hnedka začal v juniorce, takže v tomto ohledu to byl opravdu velký skok. Juniorský hokej je tam o hodně rychlejší, hodně se bruslí a napadá. Hlavně tedy to bruslení. Myslím, že díky tomu, že jsem tam šel, jsem se v něm hodně zlepšil.“
Řekl byste, že oproti Finsku ve výchově mládeže týmy v Česku zaostávají?
„Nevím, jestli zaostávají… (přemýšlí). To je strašně těžké říct. Hodně se teď mluví o tom, že český hokej upadá a podobně, ale opravdu nevím. Finská škola je ale momentálně jedna z nejlepších na světě, takže si od nich určitě můžeme něco brát, abychom se také zlepšili.“
Myslíte tedy, že byste byl na stejné úrovni, jako jste teď, kdybyste v Česku zůstal?
„Určitě ne. Nevěřím tomu, že kdybych zůstal v Česku, tak bych teďka hrál za chlapy, jako tomu je právě v Kärpätu. Takže jsem strašně rád, že jsem odešel do Finska. Musím se přiznat, že jsem se toho nejprve strašně bál, ale nakonec mě rodiče přesvědčili, že to bude dobré. Což, jak se teď ukazuje, je jedině dobře. Věřím tomu, že mně to strašně pomohlo.“
Chci se dostat do áčka
Doufáte třeba, že vás potká stejný osud jako Jakuba Vránu a Davida Pastrňáka, kteří se do zámoří probojovali právě podobnou cestou, jakou teď absolvujete vy?
„Bylo by to pěkné, kdyby se to povedlo. Kdo by se taky nechtěl dostat do NHL, že? Ale já se zatím snažím bojovat tady. Chci tady hrát co nejvíc. Zatím jsem těch zápasů za chlapy neodehrál úplně moc, tak bych rád nějaké další pravidelně přidával. Musím hlavně nabrat nějaké zkušenosti a sebevědomí a dostat se do áčka a pak se uvidí.“
Po minulé sezoně sáhli v Kärpätu k dost velkým změnám, od trenéra až po samotné hráče. Je to pro vás takto třeba snazší probojovat se do nového kádru, který se zatím spíše hledá?
„Přišel nový trenér a opravdu strašně moc nových hráčů. Já si myslím, že šanci mám, jen musím makat a hrát dobře. Když se tohle povede, tak se tam nějaká šance určitě ukáže. Když trenéři vidí, jak makám, tak mi ji dají a uvidíme, jak ji využiju.
Nicméně začátek sezony vám z týmového pohledu zatím spíše nevychází. Desátá příčka není na Kärpät nic moc…
„Zatím to opravdu není moc ideální. Přes léto se ten tým hodně změnil, takže potřebujeme nějaký čas, aby si to sedlo. Ale já věřím, že to nebude trvat dlouho a zase se nám bude dařit tak, jak jsme na to byli v Kärpätu zvyklí poslední tři čtyři roky…“
Cítíte, že vám finský styl hokeje sedí víc než ten český?
„Myslím si, že nejsem úplně špatný bruslař, že mi ten finský hokej i celkem svědčí. Finové nejsou navíc tak šikovní jako Češi, takže i to je pro mě dobré, že do toho finského hokeje můžu vnést nějakou myšlenku nebo něco podobného. Mně to vyhovuje. Jsem tam zatím spokojený.“
Nicméně jako místo pro život to teď asi nebude žádná hitparáda. Za chvíli tam máte zimu…
„Teď přijde zima, přijde tma, přijde deprese… (smích). Ne, ta zima je opravdu hodně náročná. Celý den je tam v podstatě tma. Nějak se to ale musí zvládnout. To léto je pak naopak krásné, když je furt světlo. To se zas člověk cítí úplně jinak.“
Jak tedy zabíjíte čas, když člověk nemůže téměř vystrčit paty z domu?
„Trénuje se. A když se netrénuje, tak se spí, protože nic jiného se stejně nedá dělat. Hodně se kouká i na seriály a hrajeme i play station, protože v té zimě se ven jít opravdu nedá. Většinou jsme tedy zalezlí doma.“
Za tři roky už jste se musel určitě naučit i něco finsky…
„Něco už rozumím, něco pochytím. Jde mi víc rozumět než mluvit. Asi bych potřeboval nějakého učitele, abych se pořádně zlepšil. Je to strašně těžký jazyk, takže se to moc nedá. Ale hokejové věci už rozumím skoro všechny. A když se kluci baví v kabině, tak taky něco pochytím.“
Jak vám říkají v kabině? Máte nějakou přezdívku?
„Kluci, které tu máme z Kanady, mi říkají Donute, protože moje jméno vlastně v překladu do angličtiny znamená donut. Jinak mi ostatní kluci říkají Kobla.
Jak zjistili, co Koblížek v překladu znamená? Asi netrávili dny se slovníkem v ruce…
„Jednou jsem to omylem řekl a od té doby se toho nemůžu zbavit. Takže to byla moje chyba a… no radši nic (úsměv).“
