Miroslav Horák
Premium
27. ledna 2020 • 04:55

Dopita o svém zdraví, Vsetíně či českém hokeji: Každý myslí na sebe

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Před čtvrtstoletím to začalo. Dominantní éra hokejového Vsetína, jenž zlatými výlovy paralyzoval veškeré snahy konkurence. Sedm let, šest titulů, jen Sparta si v roce 2000 zobla. Významným architektem stvoření valašské dynastie byl Jiří Dopita. Na konci devadesátek klíčová osobnost týmu, celé extraligy i reprezentace. Nejlepší hráč mimo NHL, psalo se po světě. I do ní nakonec nakoukl, byť dnes někdejší skvělý centr uznává: „Měl jsem do Ameriky odejít dřív.“ Sport Magazín si považuje, že právě jemu současný vsetínský kouč po hodně dlouhé době poskytl obsáhlý rozhovor.



Je na místě zmínit hned úvodem to, co kolem Jiřího Dopity probleskává a o čemž nejsou žádné oficiální informace. Necítí se zrovna komfortně. Nahromaděný stres kolem někdejších drsných pří vyplývajících z vlastnictví olomouckého klubu se ozval drtivou silou a pocuchal zdraví. Hůř se mu mluví a má zhoršenou koordinaci pohybu. Prošel bezpočtem vyšetření, prohlídek a testů. Bude to ještě boj dostat se do dřívější pohody.

Ale Dopita bojovníkem vždy byl.

Je a bude.

Na jaře to bude 25 let od nečekaného zrodu vsetínské legie zkázy. Letí to?
„Letí to hodně. To už je let… U prvního titulu jsem ještě nebyl, ale od další sezony ano a moc rád vzpomínám. O Vánocích bylo trochu víc času, vlezl jsem na internet a na pár sestřihů jsem se podíval.“

Na co nejradši?
„Tak prolítával jsem různé série, které jsme absolvovali. Docela jsem se kochal… (usmívá se) Pěkná doba a podle mě daleko hezčí hokej, než se hraje dnes. Je zajímavé vidět, kam se hokej posunul. Ten náš v mých očích špatným směrem.“

Vzpomenete si i na kabinu, na její nálady?
„Co mám vypozorované, na menších městech jsou vztahy v kabině vždycky lepší, hráči k sobě mají blíž. V tehdejší době to byl úplný extrém, Vsetín a okolí hokejem neskutečně žilo. Těžko říci, jestli se ještě někdy ta doba vrátí, ale tehdejší euforie byla neskutečná. V tu dobu to tolik nevnímáte, až po čase vám dojde, jak ojedinělé období to bylo.“

Tenkrát v devadesátém pátém jste se vracel do extraligy z Eisbärenu Berlín a rozhodoval se mezi Vsetínem a Spartou. Co všechno převážilo pro Valašsko?
„Se Spartou jsem měl uzavřenou předběžnou dohodu, ale pak tam došlo k určité neshodě a já se rozhodl pro Vsetín.“

O co šlo?
„Bylo to docela zvláštní. Vadilo mi, že se jeden člen klubu zajímal především o to, jaký budu mít plat, a ne o to, jaký budu mít přínos pro tým po hokejové stránce. Mezitím jsem navíc dostal nabídku ze Vsetína. Tenkrát jsem byl v Německu s Ríšou Žemličkou, takže jsme Spartu probírali spolu. Byl jsem příchodu nakloněný, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych se rozhodl jinak. Ale byl jsem rád, jak jsem se rozhodl a že jsem zvolil Vsetín.“

Napadlo by vás někdy, že se ze Vsetína stane za kolos?
„Kluci to první rok skvěle nastartovali, jako extraligový nováček vyhráli titul. Vsetínská éra byla samozřejmě hodně o penězích, ale také o tom, jak se podařilo mužstva poskládat. Sportovně, charakterově. To také není sranda. Přicházeli kluci odjinud, Pavel Patera, Martin Procházka, Pepa Beránek, z Olomouce Brošák (Michal Broš), Kratěna , Tomajko… Byla to velká jména, částečně záruka úspěchu, ale nikdy to není vyložená garance. Sparta v té době také měla výborný mančaft. My jsme žili hodně pospolu, po tréninku se většina nerozprchla za svým, to také mělo svůj význam.“

Předplaťte si iSport Premium! Nyní ZDARMA na první měsíc pro nové uživatele při nákupu v aplikaci iSport.cz. Více ZDE>>>

Tenkrát se říkalo, že se můžete trénovat sami, že jde jen o to, aby vám to trenér nekazil. Ano, nebo ne?
„Vždycky musí kabině někdo šéfovat. Ano, hráči potřebují být v pohodě, aby odvedli to, co mají, a trenér je v tom důležitou součástí. Pro něj to je samozřejmě jednodušší, když má v kádru dobré hráče a ti spolu dokážou vyjít. Pokud vedete kluky, kteří mají na chvost tabulky, je těžší něco budovat. Ale vést našvihaný tým taky není sranda.“

Z historického pohledu to nevypadá, ale mívali jste i ve Vsetíně období krize?
„Jako všude jinde. Když se daří, problémy prakticky nejsou, pokud to nejde, nálada je horší. Ale zásadní problém si za ty roky nevybavuju.“

Také se povídalo, že do účtárny na klubu hráči chodí s prázdnou igelitkou a ven s plnou.
„Lidi toho dost napovídají. 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud