Celý první trénink probrečel. Přes slzy neviděl na krok, táta se ho marně snažil utišit. Jen těžko by tehdy na zimáku v Prostějově někoho napadlo, že tenhle hubený klučina jménem Lukáš Krajíček bude mezi prvními volbami draftu NHL, zahraje si proti svému vzoru Brianu Leetchovi, bude mít Stanley Cup na dosah a ze všech svých světových šampionátů se bude vracet s medailemi. „Chtěl jsem sobě i rodičům ukázat, že na to mám. Že i kluk z Prostějova může něco dokázat,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium. V něm probral plačtivé začátky na ledě, těžký start v zámoří, svůj přístup k hokeji, konec v Tampě či zveřejňování platů hráčů...
Kariéru definitivně ukončil. I kvůli zdravotním problémům odložil Lukáš Krajíček v sedmatřiceti letech výstroj. Brusle si bývalý kapitán třineckých Ocelářů obouvá už jen na trénink se synem. Volno si užívá. Už se nemusí nutit do návštěv neoblíbené posilovny. Nemusí přemýšlet, kolik hokejek ho bude stát přejezd běloruské hranice. Ani poslouchat uštěpačné poznámky svého souseda, „tchána“ a úspěšného tenisty Jiřího Nováka, jak mohli Oceláři zaváhat se Zlínem.
Hokej vám nechybí?
„Abych řekl pravdu, ani ne. Vypadl jsem z toho, začal si víc užívat rodinný život. Rád se dívám na NHL v televizi, podívám se na sestřihy pohárových zápasů Třince, ale jinak mi hokej nechybí. Jsem na zahradě, na tu jsem puntičkář, dělám kolem baráku a bavím se tím.“
U domu máte tenisové kurty, zimní stadion i víceúčelovou halu. Jaký sport vaše děti strhne?
„Malý má sedm let, chtěl bych, aby hrál hokej. V něm mu můžu poradit. Má ho rád, to je nejdůležitější. Kdyby ne, nutit ho nebudu. Baví ho i tenis, basket, teď je na fotbalovém táboře. Malá má teprve čtyři roky, možná časem bude nějaká gymnastika nebo tenis.“
Tenis máte v rodině také slušně zakořeněný, je to tak?
„Ano, maminka od mé manželky se rozvedla a vzala si Jirku Nováka. Mají spolu tři děti, bydlíme vedle sebe, pořád debatujeme přes plot.“
Špičkujete se, který sport je lepší?
„Furt. (usmívá se) Pořád se bagujeme. Jirka říká, že daleko těžší je hrát tenis. Já samozřejmě tvrdím to samé o hokeji. Sranda. Navíc Jirka je fanoušek Zlína, to jsme taky probírali hodněkrát, protože Třinec měl v minulosti se Zlínem dost problémy. Já taky pár proher proti Zlínu zažil, naštěstí ne v play off, ale tohle si Jirka vždycky dovedl užít. Pěkně se mi vysmál.“
Když jste vzpomínal na své hokejové začátky, tak první trénink jste prý celý probrečel. Proč?
„Byl jsem takový stydlivý. Ale táta mi to vždycky nakonec psychologicky vysvětlil, uvěřil jsem mu. Postupně byl na mě tvrdší a tvrdší, to mi pomohlo. Kdyby byl táta měkký, tak jsem hokej nehrál. Jsem mu za to vděčný.“
Když jste v šestnácti letech odcházel do zámoří, to už bylo bez slz?
(usměje se) „No, jako... Na začátku jsem si taky párkrát poplakal do polštáře. Neměl jsem tam rodiče, kamarády, nikoho. Anglicky jsem pořádně neuměl, spíš vůbec. Domů jsem mohl volat jen jednou za čtrnáct dní a měl jsem daný čas, abych na pevné lince nepřetáhl účet. Deset minut max. Nebylo to jednoduché, ale vydržel jsem.“
Přijeli se za vámi rodiče podívat?
„Myslím, že dvakrát. Ale bylo to finančně složité, peněz tolik neměli. Táta se nedostal ani na draft, nedostal víza. Táta od Aleše Hemského tam byl, ale nám to nevyšlo. Tohle tátu mrzelo.“
Florida si vás v roce 2001 vybrala jako číslo 24. Tušil jste, že budete draftovaný tak vysoko?
„Byl to sen, který se splnil. Podle odhadů mě tehdy dokonce dávali do první desítky. Jenže draft začal, deset míst a nic. Dvacet, nic. To už jsem se modlil, abych byl vůbec v prvním kole. Vyšlo to, krásný zážitek.“
Krásné bruslení do mě namlátil táta
Měl jste nějaký vysněný tým?
„Jako dítě jsem sledoval Briana Leetche. Hrál za Rangers, ty jsem měl rád. Při draftu mi to ale bylo jedno. Byl jsem rád, že si mě nějaký klub vybral. Že to nakonec byla Florida? Jako mladé ucho jsem to bral tak, že jdu do super města, krásné počasí, celý rok teplo. Navíc tam bylo hodně Čechů a Slováků, kteří mi pomáhali. Věděl jsem, že nahoře hrát nebudeme, myšlenky na play off nebyly. Ale pro mě to byly začátky, ochutnávka chlapského hokeje. Užíval jsem si to strašně, na první zápas proti Torontu nikdy nezapomenu. Byl jsem rád za každý zápas, který jsem v NHL dostal.“
Potkal jste se na ledě s Leetchem?
„Jen jednou v přípravném utkání. Už byl v Bostonu, končil kariéru. Čuměl jsem na něho celý zápas. Na hru jsem se moc nesoustředil, jenom na něho. Byl skvělý.“
Čím vás bavil?
„Já byl od táty učený, abych byl útočný obránce. Brian byl útočný bek, krásně bruslil, uměl dávat góly, měl nádherné přihrávky. Snažil jsem se ho kopírovat. Dřív to bylo hlavně o sbírání kartiček, k záznamům zápasů jsme se jen tak nedostali. Jo, jeho herní styl se mi líbil.“
Pro podpis jste si za ním nešel?
„Ne, ne, to by mi bylo trapný. Užil jsem si to, zahrál jsem si proti němu. Už jen to byl zážitek, vzpomínka mi stačí.“
Zmínil jste krásné Leetchovo bruslení, tím jste také vynikal. Kde jste se ho naučil?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
